25 CO 154/2021-77 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 612,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 612,07 Kč za dobu od 18. 10. 2019 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem, ve kterém nabude právní moci tento rozsudek, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Žaloba byla co do částky 147 758,93 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 155 351 Kč za dobu od 8. 10. 2019 do 17. 10. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 123 738,93 Kč za dobu od 18. 10. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 87,38 % ročně z částky 49 732,29 Kč za dobu od 8. 10. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 217 151 Kč, zamítnuta (výrok II.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Rozhodnutí je odůvodněno s odkazem na ust. § 2991 občanského zákoníku tak, že smlouva účastníky uzavřená je smlouvou absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, a to z důvodu výše sjednaného úroku, proto je nárok možné posoudit pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu toho, co žalované bylo poskytnuto a co žalovaná zaplatila. Žalovaná obdržela částku 50 000 Kč a zaplatila částku 18 387,93 Kč, tedy bezdůvodné obohacení činí 31 612,07 Kč a k zaplacení této částky včetně úroku z prodlení byla žalovaná zavázána. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně včasným odvoláním, které směřovalo do výroku II. do části, ve které soud nepřiznal částku 7 540 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 152,07 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 10. 2019 do 17. 10. 2019 a z částky 7 540 Kč ve výši 10 % ročně od 18. 10. 2019 do zaplacení. Namítla, že soud prvního stupně nepostupoval správně při určení výše bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná neuhradila částku 18 387,93 Kč, ale pouze částku 10 847,93 Kč. Dne 29. 11. 2016 byla žalované na účet vrácena platba ve výši 3 770, a to z důvodu duplikované platby splátky z listopadu 2016 a o tuto platbu bylo uhrazeno méně. Skutečnost, že částka 3 770 Kč byla vrácena, uvedla žalobkyně již v žalobě a tato skutečnost vyplývá i z„ karty klienta“. Soud prvního stupně rovněž pochybil, když zamítl uplatněný nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 152,07 Kč od 8. 10. 2019 do 17. 10. 2019. K zesplatnění úvěru došlo vlivem insolvenčního řízení dne 6. 10. 2019, tedy právo na úroky z prodlení mělo být přiznáno. 3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2021 domáhala se žalobkyně vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovaná zavázána k zaplacení částky 155 351 Kč s příslušenstvím a k zaplacení částky 24 020 Kč z titulu nesplnění závazků z úvěrového vztahu založeného úvěrovou smlouvou ze 14. 9. 2016, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 3 770 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 132,44 %. Žalovaná nesplnila sjednané podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Žalobce v žalobě uvedl, že„ do data zesplatnění celého úvěru uhradila žalovaná pouze následující částky: 3 770 Kč dne 14. 10. 2016, 3 770 Kč dne 22. 11. 2016, 3 770 Kč dne 22. 11. 2016 a 3 770 Kč dne 29. 11. 2016, následně částky 906,29 Kč dne 30. 6. 2017, 1 186,49 Kč dne 30. 6. 2017, 332,25 Kč ze dne 23. 10. 2017, 294,30 Kč dne 8. 12. 2017, 294,30 Kč dne 9. 2. 2018 a 294,30 Kč dne 9. 2. 2018“. U ústního jednání konaného dne 10. 8. 2021 účastníci učinili nesporným, že ze strany žalované byla na poskytnutou půjčku uhrazena částka 18 387,93 Kč. Soud prvního stupně provedl navrhované důkazy a rozhodl, jak shora uvedeno. 5. Žalobkyně se ve svém odvolání dovolává toho, že platba za listopad ve výši 3 770 Kč byla žalované vrácena. Tvrzení žalobkyně v žalobě, že byly zaplaceny v průběhu úvěrového vztahu jednotlivé označené částky a následné prohlášení účastníků u ústního jednání, že„ je nespornou skutečností, že částka 18 387,93 Kč byla zaplacena“, bylo základem pro skutkový závěr soudu prvního stupně o zaplacení části vymáhané pohledávky. Tento závěr považuje odvolací soud za souladný s ust. § 120 o. s. ř. a zcela se s ním ztotožnil. Pokud žalobkyně následně v odvolání poukazovala, že ve výčtu zaplacených částek před jednou položkou uvedla minus, nelze k její argumentaci přihlížet. Žalobkyně jasně vymezila seznam částek, o kterých prohlásila, že byly zaplaceny a výši uhrazené pohledávky potvrdila svým prohlášením u ústního jednání. Tvrzení žalobkyně v odvolání je novotou v odvolacím řízení nepřípustnou. 6. Pokud se žalobkyně dovolávala toho, že jí měl být přiznán úrok z prodlení za období od 8. 10. do 17. 10. 2019 z částky 39 152,07 Kč, je z listinných důkazů ve spise založených zřejmé, že žalobkyně uplatnila zaplacení dluhu výzvou z 6. 10. 2019 a v této výzvě uložila žalované desetidenní lhůtu ke splnění povinnosti. I za stavu, pokud by tato výzva byla doručena dne 8. 10. 2019, dne 17. 10. 2019 se v důsledku dané desetidenní lhůty ocitla žalovaná v prodlení a žalobkyně se za období od 8. 10. do 17. 10. 2019 nemůže úroku z prodlení domáhat. 7. Závěry soudu prvního stupně jsou věcně správné, proto odvolací soud toto rozhodnutí dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně rozhodnutí o nákladech řízení, neboť i o nich bylo správně rozhodnuto. 8. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, náklady řízení jí však nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.