25 CO 189/2022-53 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 313 153,67 Kč s úroky a úroky z prodlení (výrok I), povinnost uloženou výrokem I a výrokem III o náhradě nákladů řízení stanovil v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně (výrok II) a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši částky 39 360,50 Kč (výrok III). V odůvodnění rozsudku bylo uvedeno, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne [datum], [číslo]. Žalovaný v průběhu řízení uznal nárok uplatněný žalobou, deklaroval, že není schopen platit navržené splátky ve výši 10 000 Kč. Soud měl v řízení za prokázané tvrzení žalobce o uzavření úvěrové smlouvy mezi žalovaným a [právnická osoba], kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 372 520 Kč, který měl být splácen ve splátkách po 5 036 Kč měsíčně, nejpozději do 17. 6. 2027. Žalovaný byl v prodlení s plněním, tedy došlo k zesplatnění dluhu. Žalobě soud proto vyhověl včetně požadavku na zaplacení smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Umožnil žalovanému zaplacení přisouzených částek ve splátkách, jež odpovídá výši splátek, ke kterým se žalovaný ve smlouvě sám zavázal. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 v rozsahu nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 527 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovena na základě analogické aplikace ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, na jehož základě považuje soud za přiměřené přiznat žalobci za každý z úkonů právní služby částku 3 500 Kč, a to za 3 úkony právní služby, když tyto úkony je nutno hodnotit v kontextu tzv. formulářových žalob, když je navíc zřejmé, že v rámci těchto tří úkonů v zásadě absentuje jakýkoliv právní rozbor dané věci. Soud vyšel z premisy, že v dané věci tarifní hodnota sporu představuje 7 násobek ust. § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 advokátního tarifu předvídané odměny, a proto vyčíslil hodnotu 1 úkonu v rozsahu částky 3 500 Kč za každý z nich. Náklady dále představuje odměna ve výši 9 580 Kč za účast na jednání soudu, náhrada za 4 režijní paušály v celkové výši 1 200 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 896,50 Kč a DPH ve výši 4 657 Kč. 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které směřoval proti výroku III o náhradě nákladů řízení. Namítá, že soud ve vyčíslení náhrady nákladů řízení pochybil, když přiznal žalobci odměnu dle ust. § 14b advokátního tarifu, neboť pro aplikaci tohoto ustanovení nebyly splněny podmínky. Ustanovení je možné aplikovat v soudním řízení, které je zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmět řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Podmínky musí být splněny kumulativně. V dané věci je tarifní hodnota 313 153, 627 Kč tudíž mnohonásobě převyšovala částku 50 000 Kč, tedy podmínka ust. § 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu nebyla splněna. Soud ve vyčíslení nákladů pochybil a měl přiznat náhradu nákladů dle ust. § 7 advokátního tarifu, a to za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 17. 5. 2021, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], vyjádření k výzvě soudu ze dne 15. 12. 2021 a soudní jednání). Odměna za 1 právní úkon činí částku 9 580 Kč. Žalobce dále požaduje náhradu za 5 režijních paušálů ve výši 300 Kč, náhradu cestovních nákladů spojených s účastí na soudním jednání ve výši 896,50 Kč, DPH, a soudní poplatek. Navrhuje změnu napadeného výroku tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 73 385, 765 Kč. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku III o náhradě nákladů řízení dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 2 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání. 4. Z obsahu spisu zjistil odvolací soud, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalovaným a [právnická osoba], [číslo] dne [datum]. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 372 520 Kč, za které se zavázal platit úrok ve výši 8,70 % p. a. a dále poplatky dle platného ceníku. Měsíční splátky však žalovaný řádně neplnil, dostal se do prodlení a věřitel úvěr zesplatnil. V řízení se žalobce jako postupník domáhal zaplacení částky 311 299,44 Kč jako jistiny, poplatků ve výši 1 854,23 Kč, 4 208,90 Kč na smluvním úroku, 4 209,02 Kč na zákonném úroku z prodlení a dále běžícího smluvního a zákonného úroku z prodlení. Žalobce k výzvě soudu doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 15. 12. 2021 ke zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr. Na následně nařízeném jednání žalovaný nezpochybnil uzavření smlouvy, uvedl, že v současné době pracuje v Anglii na částečný úvazek, jeho měsíční příjem se pohybuje mezi 600 – 700 Ł měsíčně čistého, zbývající část do 1 000 Ł dorovnává britská vláda. Poté soud rozhodl jak shora uvedeno. 5. Rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení má odvolací soud za věcně správné. Soud prvního stupně byť to v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně nevyjádřil, uvažoval v intencích ust. § 150 o. s. ř., podle kterého nemusí být úspěšnému účastníkovi v řízení přiznána náhrada nákladů plná, jsou-li pro to zřetele hodné důvody. 6. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o tom, že odměna advokáta by měla být analogicky posuzována spíše podle ust. § 14b advokátního tarifu, neboť, byť jde v řízení o částku přesahující 50 000 Kč, jsou splněny další podmínky uvedené citovaným ustanovením pro jeho aplikaci ke stanovení výše odměny advokáta. Není tak pravdou tvrzení žalobce v podaném odvolání, že soud prvního stupně aplikoval ust. § 14b, aniž jsou pro to splněny podmínky, resp. podmínka spočívající v tom, že tarifní hodnota sporu nepřesahuje částku 50 000 Kč. Této skutečnosti si soud prvního stupně byl vědom. Proto v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že uvažoval o aplikaci uvedeného ustanovení„ analogicky“. Výši odměny nestanovil ani podle ust. § 14b ani podle ust. § 7 advokátního tarifu. Odměnu za 1 úkon právní služby, jež by dle tarifní hodnoty sporu činila částku 9 580 Kč, ponížil na částku 3 500 Kč (při současné úvaze o sedminásobku žalované částky), a to za 3 úkony právní služby (analogicky dle ust. § 14b advokátního tarifu) a dále přiznal za 1 úkon ve výši 9 580 Kč. 7. K obsahu podaného odvolání odvolací soud především předesílá, že žalobci by v žádném případě nemohla příslušet odměna za 5 úkonů právní služby, neboť pokud se vyjádřil k výzvě soudu, jednalo se pouze o doplnění žalobních tvrzení. Žalobce již v žalobě měl uvést základní skutková tvrzení a vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský vztah podléhající příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, rovněž měl uvést, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Pokud tak učinil až k výzvě soudu, pouze odstraňoval nedostatky podané žaloby, tedy za toto podání odměna příslušet nemůže. 8. Žalobci by tak příslušela odměna za 4 úkony právní služby po 9 580 Kč, tj. částka 38 320 Kč, 4 režijní paušály po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, cestovné ve výši 896,50 Kč, což činí celkem částku 40 416,50 Kč DPH z této částky činí částku 8 487,50 Kč, tedy celkové náklady na právní zastoupení by dosahovaly částky 48 903,90 Kč. Dále žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 12 527 Kč a celkové náklady tedy by měly činit částku 61 430,90 Kč. 9. Soud prvního stupně žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 39 360,50 Kč, k níž došel úvahou vyjádřenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Odvolací soud má tuto úvahu v zásadě za správnou a jak již řečeno, byť to soud prvního stupně výslovně nevyjádřil, jde o úvahu odpovídající ust. § 150 o. s. ř. K dalším důvodům hodným zvláštního zřetele pak odvolací soud poznamenává, že lze vyjít i toho, že žalobce je profesionálním vymahačem nesplácených úvěrů, které odkupuje od původních věřitelů, věnuje se tedy této činnosti soustavně, jde o předmět jeho podnikatelské činnosti, a proto by k výkonu této činnosti měl být vybaven profesionálním aparátem a náhrada nákladů za právní zastoupení by mu tak nepříslušela vůbec. Přihlédnout nutno rovněž ke skutečnosti, že v dané věci šlo o jednoduchý předmět řízení, žaloba byla zcela nepochybně žalobou formulářovou, advokát žalobce se v průběhu řízení nemusel vypořádávat s žádnou obranou žalovaného, šlo o naprosto jednoduchou činnost, na kterou žalobce nezbytně nutně ani právní služby využívat nemusel. 10. Odvolací soud nadto podotýká, že byť na straně žalované jde o neplatícího dlužníka, nelze nepřihlédnout ke skutečnosti, že jeho příjmové možnosti nejsou nadprůměrné, uvádí-li, že jeho příjmem je 1000 Ł měsíčně, pak jde o částku zhruba odpovídající průměrnému dnešnímu místnímu platu. Berouc tedy v úvahu vše výše uvedené dospívá o