25 CO 201/2022-36 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci částku 11 400 Kč se zákonnými úroky ve výši 8,50 % ročně z částky 11 400 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 450 Kč splatných vždy do konce každého kalendářního měsíce počínaje od měsíce následujícího po právní moci rozsudku (výrok I). Žaloba byla zamítnuta v rozsahu částky 14 800 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 21 886,55 Kč, v rozsahu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 396,62 Kč a v rozsahu zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 902,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a v rozsahu úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 19 902,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (výrok II, III, IV, V a VI). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII). Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, které směřovalo do výroku I do části, týkající se lhůty k plnění. Namítl, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když uložil povinnost plnit ve splátkách, aniž by pro případ prodlení s placením, byť jediné splátky, rozhodl o ztrátě výhody splátek při nezaplacení některé z nich. Odvolatel odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 93 Co 575/2014, které je koncipováno tak, že základním pravidlem je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, a každé prodloužení obecné lhůty je tak výjimkou z uvedeného pravidla, přičemž je nutné zohlednit i zájem žalobce jako věřitele na přiměřené době, v níž má být žalovaný dluh zaplacen. Nepřiměřené zvýhodňování jedné strany sporu může vést k porušení zásady rovnosti účastníků. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že v případě prodlení s plněním splátky se stává splatným celý dluh. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání, a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti nebo stanovení, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, je nutno vycházet nejen z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků, ale je třeba i posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení dlužníka s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, přičemž uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka. V přezkoumávané věci žalovaná nesplnila svoji povinnost vrátit zápůjčku ve výši 20 000 Kč, která měla být splacena v celkem 58 týdenních splátkách po 600 Kč, z uvedeného důvodu byla k plnění zavázána tak, že povinnost plnit jí byla uložena ve splátkách po 450 Kč měsíčně, tj. ve splátkách, které jsou téměř o 2 000 Kč měsíčně nižší, než byla její povinnost splácet původní dluh. Soud prvního stupně tak stanovil povinnost žalované velmi umírněně a citlivě, když zásadně přihlédl k osobním a majetkovým poměrům dlužnice a určil splátku ve velmi nízké výši. Pokud za tohoto stavu soud prvního stupně nestanovil, že v důsledku nesplnění splátky se stává splatným celý dluh, znamená tato skutečnost, že žalobce by se mohl v exekučním řízení domáhat zaplacení vždy zaplacení jen té splátky, s jejímž plněním byla žalovaná v prodlení. Takovýto postup je nejen neekonomický, ale rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto směru považuje odvolací soud za rozhodnutí nepřiměřeně zvýhodňující žalovanou, která v zásadě své povinnosti vrátit zápůjčku neplnila a v řízení ji byla uložena povinnost plnit v minimálních splátkách. Rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže nestanoví splatnost dluhu při nezaplacení splátky tak představuje zvýhodnění jedné strany sporu tj. porušení zásady rovnosti účastníků. S ohledem na uvedené, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil dle ustanovení § 220 o. s. ř. tak, že pro případ prodlení se zaplacením splátky rozhodl o tom, že splatným se stává celý dluh. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 150 o. s. ř. Úspěšnému žalobci by příslušelo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení s ohledem na sociální situaci žalované a s ohledem na skutečnost, že žalovaná odvolací řízení nezapříčinila, odvolací soud za použití ustanovení § 150 o. s. ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.