25 CO 218/2022-68 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 16 096,01 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 1. 4. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II) a žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení 2 252 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce (výrok III). Zároveň bylo žalovanému doplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech na soudní poplatek částku 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Rozhodnutí je odůvodněno s odkazem na ustanovení § 2991 občanského zákoníku tak, že úvěrová smlouva účastníky uzavřená je smlouvou neplatnou a nárok žalobce je pouze nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta a částkou, která jím byla vrácena. Z celkově poskytnuté částky 48 000 Kč zaplatil žalovaný 31 903,66 Kč, tedy bezdůvodné obohacení činí částku 16 096,01 Kč a k zaplacení této částky byl žalovaný zavázán a ve zbývající části jistiny byla žaloba zamítnuta. Žalobu soud zamítl i v části, pokud žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení počítaný ode dne následujícího po dni, k němuž měly být zaplaceny poslední splátky, neboť je-li absolutně neplatná úvěrová smlouva pro rozpor s dobrými mravy, pak je neplatné i ujednání o sjednaných splátkách a ke dni, k němuž měly být splátky uhrazeny, nelze přihlížet. Prvním dnem prodlení soud určil den následující po dni, k němuž byl žalovaný předžalobní výzvou vyzván k zaplacení a prodlení nastalo dne 1. 4. 2022 2. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci a úspěšnému žalobci byly náklady řízení přiznány v rozsahu 3 úkonů po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 100 Kč, 21 % DPH a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud prvního stupně nepřiznal náklady spojené s účastí advokáta při jednání soudu dne 7. 6. 2022, neboť neshledal, že by takto vynaložený náklad byl nákladem účelně vynaloženým s odůvodněním, že účast advokáta se v obdobných případech omezuje výlučně na přednesení žalobního návrhu, předložení písemného vyčíslení nákladů řízení a stručný přednes závěrečného návrhu. Zástupci žalobce jsou známy principy procesní ekonomie, a přesto, že soud respektuje právo účastníka na zastoupení advokátem, nelze nepřihlédnout, že v projednávané věci se nejedná o skutkově ani procesně složitou právní věc. Nárok žalobce uplatnil vzorovou žalobou, žalovaný byl v řízení pasivní a neuplatnil procesní obranu a žalobce nemusel nárok při jednání obhajovat, proto mu nárok na odměnu za úkon účasti u jednání nepřísluší. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, které směřovalo do výroku III o náhradě nákladů řízení. Namítl, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když žalobci nepřiznal odměnu za 1 úkon právní služby spočívající v účasti na jednání dne 7. 6. 2022. Tímto postupem soud prvního stupně porušil jednu ze zásadních zásad civilního sporného řízení před soudy prvního stupně, a to zásadu ústnosti vyjádřenou zejména v ustanovení § 115 občanského soudního řádu a porušil právo žalobce jako účastníka řízení na jeho zastoupení advokátem v řízení před soudem vyjádřené v § 25 o. s. ř. Argumentaci soudu prvního stupně považuje za zcela lichou a navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalobci bude přiznáno právo na odměnu za účast na ústním jednání, včetně režijního paušálu a DPH. 4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 212, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání, a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. 5. Podle § 25 občanského soudního řádu odst. 1 si účastník může vždy zvolit zástupce v osobě advokáta. Právo nechat se zastoupit je právem každého účastníka řízení, kterým realizuje své právo na právní pomoc. Odměna za zastupování advokátem je sama o sobě nákladem potřebným k účelnému uplatnění nebo bránění práva. Nebylo by tomu tak v případě, pokud by šlo o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. V přezkoumávané věci nelze z obsahu spisu dovodit, že by žalobce udělil plnou moc advokátu ke svému zastupování v tomto řízení nikoliv z toho důvodu, aby mu zvolený advokát v řízení poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady. Na takový závěr nelze usuzovat jen ze skutečnosti, že žalobce vede řadu obdobných sporů ani ze skutečnosti, že dlužníci se„ obvykle“ ústního jednání neúčastní, neboť právo na zastoupení advokátem má každý účastník řízení. Okolností odůvodňující závěr o zneužití práva žalobce na zastupování advokátem na úkor žalovaného nemůže být sama o sobě ani míra skutkové a právní složitosti věci. 6. Odvolateli je třeba přisvědčit v tom, že přestože se žalovaný do doby jednání ve věci proti žalobě nevymezil, není tím vyloučeno, že se dostaví ke svolanému ústnímu jednání, v němž bude tvrdit a prokazovat skutečnosti významné pro věc a bude uplatňovat námitky proti nároku žalobce, a to zásadně v koncentrační lhůtě. Jedině za přítomnosti advokáta na jednání pak může žalobce hájit svá práva. V přezkoumávané věci se žalovaný k ústnímu jednání osobně dostavil, tedy soud věc projednal za účasti obou stran sporu a nemůže jít k tíži žalobce, že procesní obrana žalovaného u jednání absentovala. 7. Závěr soudu prvního stupně, že se nejedná o úkon účelně vynaložený a že účastí advokáta na jednání, respektive požadování odměny za účast u jednání, je porušena zásada procesní ekonomie, není správný. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobci přiznal krom přisouzených nákladů řízení i právo na odměnu advokáta za 1 úkon právní služby za účast na jednání ve výši 1 780 Kč, 1 režijní paušál 300 Kč a DPH, celkem činí náklady řízení částku 4 768 Kč. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo nahradit tyto náklady k rukám advokáta žalobkyně.