25 CO 57/2022-52 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu o zaplacení částky 24 974,02 Kč, částky 381,25 Kč a částky 2 280,05 Kč s úrokem 10,9 % ročně z částky 24 974,02 Kč za období od 24. října 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 24 974,02 Kč za období od 24. října 2020 do zaplacení (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že nebylo zjištěno, že došlo k přenechání úvěrových peněz žalovanému, jak bylo žalobcem tvrzeno. Smlouva účastníky uzavřená ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku prokazuje pouze existenci ujednání, jímž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěr, avšak skutečnost, že peníze byly žalovanému poskytnuty, prokázána nebyla. Břemeno důkazní týkající se pozitivní skutečnosti, tj. žádost o čerpání úvěru a poskytnutí peněz, tížilo žalobce a žalobce toto důkazní břemeno neunesl. Soud byl připraven na jednání žalobce poučit v souladu s ustanovením § 118a o. s. ř. o tom, že uplatněná tvrzení neprokázal, avšak žalobce se vzdal výsady této výzvy, když se jednání nezúčastnil. Žádal-li žalobce o odročení jednání pro případ jakékoliv možnosti jeho procesního neúspěchu, soud s ohledem na § 41a odst. 2 o. s. ř. nemohl k podmíněné žádosti o poskytnutí lhůty k vyjádření pro případ, že by soud neměl žalobě vyhovět, přihlédnout. Vzhledem k zákonné koncentraci pro uplatnění tvrzení a navrhování důkazů stanovené v § 118b odst. 1 o. s. ř. nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobce, když žádné zvláštní důvody pro prodloužení zákonem stanovené lhůty soud neshledal. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci. 2. Rozsudek soudu prvního stupě napadl žalobce včasným odvoláním, v němž namítl, že závěry soudu prvního stupně nejsou správné. Žalobce předložil soudu standardní výpis z účtu, který splňuje všechny náležitosti, neboť je z něj patrno číslo účtu, ve prospěch koho je účet veden a období, za které byl vyhotovován. Tento výpis prokazuje poskytnutí peněz z úvěrového účtu žalobkyně č. [bankovní účet] na účet žalovaného, č. účtu: [bankovní účet], dne 29. 3. 2019 pod transakcí označenou jako čerpání úvěru. Je běžné, že věřitelé pohledávek ze smluv o úvěru dokládají v žalobě tvrzenou výši pohledávky výpisy z úvěrového účtu. Na základě ustálené rozhodovací praxe byl žalobce přesvědčen, že soud nebude mít pochybnosti o důvodnosti uplatněného nároku a pro případ, že by soud neměl žalobě vyhovět, požádal, aby mu byla poskytnuta lhůta k vyjádření. Soud prvního stupně na tuto prosbu nereflektoval. Odvolatel navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalovaný bude k zaplacení zavázán. 3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 23. 10. 2020 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 24 974,02 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění závazku z úvěrového vztahu založeného úvěrovou smlouvou z 29. 3. 2019, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 30 000 Kč. Žalovaný závazkovou povinnost z úvěrového vztahu poskytnutý úvěr vrátit nesplnil, proto došlo k zesplatnění úvěru a žalobce uplatnil své nároky žalobou. Žalovanému bylo ve věci doručováno náhradním způsobem a k žalobě se nevyjádřil. Soud prvního stupně svolal ve věci ústní jednání, na které se žalobce omluvil, a rozhodl, jak shora uvedeno. 5. Závěr soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, je správný a odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožnil. Přisvědčit je třeba i závěru, že předloženým výpisem z účtu žalobce neprokázal, že žalovanému úvěr poskytl. V úvěrové smlouvě je zakotveno, že žalovaný je majitelem účtu [číslo] tento účet bude sloužit pro čerpání a splácení úvěru. Skutečnost, že na tento účet byly finanční prostředky z úvěrové smlouvy poskytnuty, v řízení prokázána nebyla. Ve smlouvě se sice uvádí, že číslo úvěrového účtu (zřejmě zřízeného pro žalovaného) je [bankovní účet], avšak shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že se jedná o účet zřízený žalobcem, který není opatřen žádným podpisem či jiným autorizačním znakem. Za stavu, kdy dle smlouvy měl být účtem pro čerpání a splácení úvěru účet [číslo] žalobce dokládá pouze výpis z jiného účtu, nebylo v řízení prokázáno, že částka 30 000 Kč byla připsána na účet žalovaného. Závěrům soudu prvního stupně je třeba přisvědčit. Žalobce se k ústnímu jednání nedostavil, tedy nemohl být soudem prvního stupně poučen o jeho povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. 6. Správný shledává odvolací soud i procesní postup soudu prvního stupně, když jednání neodročil k doplnění tvrzení žalobce, neboť nemohl přihlédnout k jeho podmíněné žádosti o poskytnutí lhůty k vyjádření pro případ, kdy by soud neměl žalobě vyhovět. Navrhovaný postup by byl v rozporu s ustanovením § 41a odst. 2 o. s. ř., dle kterého k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky (vyhovění žalobě) nebo doložení času, se nepřihlíží. 7. Rozsudek soudu prvního stupně je správný, proto odvolací soud tento rozsudek dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil. 8. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, náklady řízení mu však nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.