56 Co 125/2022-645 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil 1. žalované zaplatit žalobci částku 7 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení (výrok I), ve zbytku, tj. co do částky 7 119 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II), oběma žalovaným uložil zaplatit žalobci částku 20 796 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných (výrok III), ve zbytku, tj. co do částky 4 359 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok IV), žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 44 452,56 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok V), rozhodl dále, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok VI). Rozsudkem č. j. 41 C 357/2017 – 634 z 1. 4. 2022 soud prvního stupně rozhodl formou doplňujícího rozsudku tak, že žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobci částku 2 898,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 2 898,04 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku (výrok II). Žalovaní ve včasném odvolání, jež směřovalo do výroku I a III rozsudku soudu prvního stupně, namítali, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně ohledně odpojení bytů od kotelny a ukončení jejich vytápění. Nesouhlasí dále se závěry soudu prvního stupně ohledně akceptace námitky promlčení v souvislosti s žalovanými uplatněným nárokem z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo představovat náklady vynaložené 1. žalovanou v souvislosti s vytápěním jednotek v domě v období září 2010 – duben 2011, kdy tuto povinnost žalobce neplnil, ačkoliv ji plnit měl, a to jak v souladu s právními předpisy, tak v souladu se stanovami žalobce. Soud prvního stupně vycházel z důkazů, které jsou v rozporu s právními předpisy, nevzal v úvahu ustálenou judikaturu této problematiky se týkající. Žalovaní poukazovali na jednotlivá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Poukazovali na to, že soudu byl předložen Metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj k vyhlášce č. 372/2001 Sb. Žalovaní se domnívají, že jednotky v domě od kotelny v domě nebyly odpojeny legálně, poukazovali na ust. § 77 odst. 5 energetického zákona, na jednotlivá ustanovení stavebního zákona, na ust. § 11 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů, poukazovali na chybějící souhlas všech vlastníků jednotek a na chybějící stavební povolení. 1. žalovaná v řízení opakovaně namítala, že žalobce netvrdil ani nedoložil, že by jednotky v domě byly odpojeny legálně. Dle sdělení příslušného stavebního úřadu bylo stavební povolení vydáno pouze ohledně jednotky č. 1306/2. Nebyla splněna podmínka stavebního povolení pro zřízení samostatného vytápění a odpojení se od domovní kotelny. Zápisy ze shromáždění vlastníků jednotek, které žalobce předložil, neobsahovaly právními předpisy požadovaný souhlas všech vlastníků jednotek. Odvolatelé vyjadřovali své výhrady k závěru soudu prvního stupně ohledně zápisu z 8. shromáždění , Anonymizováno, ze dne 15. 3. 2006 – bod 5. Diskuse, kdy toto nelze považovat za relevantní vyslovení souhlasu všech vlastníků jednotek. Pokud bylo poukazováno na závěry Státní energetické inspekce, žalovaní k protokolu ze dne 17. 9. 2021 č. 3200201021 opakovaně vznášeli námitky, neboť Státní energetická inspekce došla k závěrům na základě neúplné a účelově interpretované dokumentace předložené žalující stranou. Žalovaní neměli možnost proti závěrům inspekce brojit, neboť právní úprava je nepovažuje za účastníky řízení. S námitkami žalovaných se v tomto směru soud prvního stupně nevypořádal. Žalobce neřešil technický stav kotelny, ač byl k tomu vyzýván. 1. žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že námitku započtení nevznesla řádně a včas. Na započtení upozornila žalobce již ve svém podání z 5. 8. 2011, doručení tohoto oznámení žalobci soudu řádně doložila. Žalobce na toto oznámení o započtení nereagoval, žalovaná důvodně považovala své započtení za účinné. Bývalý právní zástupce 1. žalované námitku započtení opakovaně předložil v podání ze dne 1. 6. 2015, ani v tomto případě nebyla ze strany žalobce vznesena žádná námitka. Případné nedostatky shledané soudem nelze klást k tíži žalované, v důsledku problematiky příslušnosti soudu se námitky vyjasňovaly až na základě dotazů ze strany soudu v roce 2018. Žalovaná se domnívá, že její obrana a uplatněná námitka započtení je důvodná, k promlčení nedošlo již s ohledem na dobu a způsob vznesení námitky promlčení ze strany žalobce, kdy se jedná o ryze účelové jednání a vyvstává otázka, zda s ohledem na plynutí doby měl žalobce právo takovou námitku vznést, zda se tedy nejedná o účelové zneužití práva. Soud prvního stupně se tedy vznesenou obranou měl zabývat. Obraně žalované nebyla ze strany soudu věnována dostatečná pozornost, nebyly vzaty v úvahu předkládané důkazy. Žalovaní navrhovali změnu rozsudků soudu prvního stupně v napadených výrocích v tom směru, aby z důvodu námitky započtení nebylo žalobci žádné plnění přiznáno, případně navrhovali zrušení rozsudků soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalobce se k odvolání vyjádřil v tom směru, že odkazy žalovaných na judikaturu jsou nepřípadné, vztahují se na jiné situace. Zásadní otázkou je, zda měl žalobce povinnost žalovaným teplo dodávat za situace, kdy ohledně povinnosti dodávat teplo do jednotlivých jednotek z centrální kotelny existovala dohoda všech vlastníků jednotek v domě, jenž byla obsažena ve stanovách žalobce. Okamžikem, od kterého se odvíjí zánik povinnosti dodávat teplo ze společné kotelny je situace, kdy teplo ze společné kotelny nebude odebíráno vlastníky většiny jednotek, počítáno podle velikosti jejich podílu na společných částech domu. Žalobce poukazoval na skutečnost, že v předmětném období předsedkyní původního sdružení vlastníků jednotek v domě a následně i .statutárním orgánem žalobce byla 1. žalovaná, která je tedy do značné míry i autorkou formulace ustanovení stanov žalobce. Bylo poukazováno na zápis ze schůze konané dne 30. 4. 2003, kde sama 1. žalovaná uvádí, že domovní kotelnu využívají jen jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , když i jednotka č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, se měla od topné sezóny v roce 2003/2004 odpojit. Z provedeného dokazování je zřejmé, že k počátku roku 2010 odebírali z centrálního zdroje tepla tepelnou energii pouze vlastníci jednotek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , byla tedy splněna podmínka dle článku 2 odst. 3 písm. e/ stanov žalobce a tento tedy nebyl povinen nadále provozovat kotelnu v domě. Pokud jde o technický stav kotle na tuhá paliva, žalovaná neměla od roku 2003 podporu pro to, aby kotelnu opravila z prostředků žalobce. V důsledku špatného technického stavu a častých havárií bylo rozhodnuto o odstavení kotle. Žalobce poukazoval na jím tvrzené promlčení údajných pohledávek žalované uplatněných k započtení. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 1. žalovaná ve včasném odvolání proti doplňujícímu rozsudku č. j. 41 C 357/2017 – 634, z 1. 4. 2022 namítala, že její obrana uplatněná v řízení nebyla soudem prvního stupně správně posouzena, odkázala na odvolání podané žalovanými proti rozsudku soudu prvního stupně z 25. 10. 2021. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně doplňujícího rozsudku v odvoláním napadené části, tj. ve výrocích I a III rozsudku z 25. 10. 2021 a v celém rozsahu, pokud jde o doplňující rozsudek ,včetně předcházejícího řízení dle § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu, přihlédl k odvolání žalovaných a k vyjádření žalobce a dospěl poté k závěru, že dosud nejsou dány podmínky pro potvrzení ani změnu napadené části rozsudku soudu prvního stupně, jakož i doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně. V posuzované věci se žalobce domáhal po žalované č. 1 zaplacení částky 42 696,04 Kč s přísl., a to jako po vlastníkovi bytových jednotek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v domě pod adresou , adresa, , , Jméno zainteresované osoby 0/0, , přičemž dlužnou částku představovaly nedoplatky na vyúčtování služeb a do fondu oprav za období roku 2012, dále podíl na pojištění (období od 7. 10. 2011 do 6. 10. 2012). Usnesením soudu prvního stupně č. j. 41 C 357/2017 – 528 z 11. 12. 2020 ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni z 25. 1. 2021, č. j. 18 Co 11/2021 – 540 bylo rozhodnuto o přistoupení žalovaného č. 2 do řízení na straně žalované a o změně žalobního petitu, obojí s odkazem na ust. § 1186 odst. 2 a 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního