56 CO 195/2022-164 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, č. j. 38 C 340/2021-145, rozhodl Okresní soud Plzeň-město tak, že určil, že pozemek parc. [číslo] o výměře 598 m2 – ostatní plocha, způsob využití jiná plocha, nacházející se v k. ú. [obec], [územní celek], který vznikl oddělením od pozemku parc. [číslo] zapsaného pro k. ú. [obec], [územní celek], na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], dle geometrického plánu [číslo] [rok], vyhotovitele [právnická osoba], který ověřil oprávněný zeměměřičský inženýr [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] [rok] dne 13. 10. 2021 a souhlas s očíslováním parcel vydal Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], dne [datum] pod č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], a který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, je ve spoluvlastnictví žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že každému z nich náleží spoluvlastnický podíl o velikosti ideální neoddělené jedné poloviny na tomto nově vzniklém pozemku, a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit prvnímu žalobci a druhé žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 33 798 Kč, a to tak, že každému z nich náleží částka ve výši 16 899 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobců. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě žalobců podané dne 2. 12. 2021, jíž se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že jsou vlastníky ve výroku rozsudku soudu prvního stupně specifikovaného nově vzniklého pozemku, a to s ohledem na mimořádné vydržení tohoto pozemku podle § 1095 o. z. Žalobci v žalobě uvedli, že v roce 1997 uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě se stali podílovými spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] (nyní [číslo]) a parc. [číslo] oba v k. ú. [obec], [územní celek], když spodní svažující se část byla oddělena od pozemku žalovaného parc. [číslo] v tomtéž katastrálním území pletivovým plotem, jehož stav i umístění se do současné doby nezměnily. Žalobci vzhledem k terénu a jeho členitosti, rozmístění teras a zbytku staveb, oplocení pletivem a stejnému zanedbanému stavu, včetně nepořádku, který se na pozemcích nacházel, a včetně stavu křovin, keřů a stromů na pozemku umístěných se domnívali, že jimi zakoupený pozemek je oddělen od pozemku žalovaného právě pletivovým plotem. Nepořádek a skládku na pozemcích umístěnou začali žalobci postupně likvidovat a vyklízet, pozemky začali udržovat a zvelebovat, zasadili nové stromy a prořezávali křoviny. Tyto činnosti prováděli po celou dobu až do současnosti. V roce 2019 došlo v části vymezené jako pozemek parc. [číslo] geometrickým plánem k pádu akátu na pletivový plot oddělující pozemky. Na tento stav reagoval žalovaný přípisem z 2. 9. 2019, kterým žalobce vyzval k odstranění závadného stavu, a žalobci jeho žádosti vyhověli. Až do 25. 4. 2021 žalobci nevěděli, že předmětná geometrickým plánem vymezená část pozemku žalovaného parc. [číslo] není v jejich vlastnictví. V tento den žalobci zjistili, že na předmětné části pozemku došlo k odstranění starého, byť funkčního, plotu a k pokácení několika vzrostlých stromů. Následně žalobci zjistili, že vlastnická hranice jejich pozemků není totožná s hranicí tvořenou drátěným pletivovým plotem. Žalobci v této věci kontaktovali žalovaného s tím, že podle jejich názoru uběhla doba potřebná pro mimořádné vydržení, ale k dohodě mezi účastníky nedošlo. Žalovaný se k žalobě písemně vyjádřil. Uvedl, že nárok žalobců neuznává. Dále uvedl, že samotný plot nemůže být dostatečným důkazem o vlastnické hranici. Po provedeném místním šetření žalovaný zjistil, že hranice mezi pozemky je v terénu zřejmá a je tvořená zděnou zídkou, která je v terénu zřetelná. Podle jeho názoru mohli žalobci nahlédnutím do katastru nemovitostí i do katastrální mapy zjistit, a to i bez větších technických měření, kudy vlastnická hranice vede a jaký má směr. Dále poukazoval na to, že sami žalobci nechali v roce 2002 zhotovit geometrický plán, kterým v horní části pozemku parc. [číslo] (nyní [číslo]) nechali oddělit pozemek [číslo], na němž byla postavena garáž a tento stav promítli i do katastru nemovitostí. Dále žalovaný poukazoval na to, že žalobce je navíc soudním znalcem v oboru [anonymizována dvě slova] a žalobkyně je [anonymizováno]. Dále se žalovaný bránil tím, že je organizační jednotkou státu zřízenou za účelem hospodaření s nemovitostmi a má tedy jen omezené možnosti faktického užívání a udržování nemovitostí ve své správě; pozemek, o jehož část se v řízení jedná, je navíc určen k užívání jako lesopark, který nevyžadoval žádnou úpravu a údržbu. Žalovaný připustil, že skutečně po pádu stromu omylem žádal po žalobcích jeho odstranění z drátěného plotu, avšak poté, kdy zjistil omyl ve vlastnické hranici, nabídl žalobcům náhradu vynaložených nákladů. Podle názoru žalovaného nemohla být na straně žalobců dána dobrá víra ve vlastnictví předmětné části pozemku, a to právě s ohledem na profesi obou žalobců a s ohledem na skutečnost, že již při koupi pozemku v roce 1997 byl vypracován znalecký posudek, a dále s ohledem na zaměření pozemku pod garáží a tvar a průběh vlastnické hranice, která netvoří přímou rovnou linii, na rozdíl od drátěného plotu, který je veden v rovině. 2. Soud prvního stupně po provedeném důkazním řízení, kdy vyslechl žalobkyni jako účastnici řízení, dále svědkyni [příjmení] [jméno] [příjmení], dceru žalobců, provedl místní ohledání a listinné důkazy, shrnul svá skutková zjištění v odstavci 3 odůvodnění napadeného rozsudku. Nárok uplatněný žalobci pak posoudil podle § 1089, § 1091 a § 1095 o. z. Dospěl k závěru, že určovací žaloba, kterou žalobci podali v této věci, je namístě a je dán i naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobců k předmětné části pozemku. Soud prvního stupně tak přisvědčil vzniku vlastnického práva žalobců k pozemku specifikovanému ve výroku I. napadeného rozsudku na základě mimořádného vydržení nemovitosti dle ust. § 1095 o. z. Vzal za prokázané, že žalobci od roku 1997, kdy se stali spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], užívají i část pozemku nyní označenou jako parc. [číslo] o výměře 598 m2; tento pozemek je logicky sklonem, charakterem i tvarem začleněn do terénu navazujícího na pozemek parc. [číslo] (nyní [číslo]) a navazuje na něj. Soud prvního stupně připustil, že žalobci při větší pečlivosti mohli už při samotném nabytí pozemků a ujmutí se držby a též v roce 2002 při zaměřování pozemků v souvislosti s výstavbou garáže zjistit, kudy vede vlastnická hranice mezi pozemky účastníků; má však za to, že tyto skutečnosti nelze s ohledem na institut mimořádného vydržení, a dále s ohledem na pravidla vztahující se k mimořádnému vydržení, klást k tíži žalobců, jestliže sám žalovaný nevyvíjel žádnou aktivitu, až do roku 2021 se o pozemek nezajímal, sám rozpor mezi faktickým a právním stavem nezjistil a dokonce ještě v roce 2019 v souvislosti s pádem stromu na tomto pozemku vyzval žalobce k jeho odstranění. Podle přesvědčení soudu prvního stupně tak žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o tom, že se žalobci ujali držby pozemku ve zlém úmyslu a že tedy jejich držba je nepoctivá. Žalobci splnili podmínku faktického užívání předmětné části pozemku po dobu více než dvacet let. Dále pak soud prvního stupně uzavřel, že k vydržení předmětné části pozemku došlo oběma žalobci současně a žalobci se tak stali podílovými spoluvlastníky sporné části pozemku z toho důvodu, že vydržení navazovalo na nabytí pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] do jejich podílového spoluvlastnictví. Právní režim spoluvlastnictví a velkost nabytých spoluvlastnických podílů tak musí být totožné jako u pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný. Považuje za stěžejní, že oba žalobci jsou odborně vzděláni, kdy prvý žalobce je soudním znalcem v [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a soudním znalcem byl již v roce 1997, druhá žalobkyně je [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Není tak možné předpokládat, že by se takto odborně způsobilé osoby při koupi nemovitosti neseznámily s jejím stavem a stavem zápisu v katastru nemovitostí. Podle názoru žalovaného tedy žalobci od samého začátku nebyli v jakékoli dobré víře v to, že předmětná část pozemku je jejich vlastnictvím. Poctivou, resp. oprávněnou držbu ve smyslu ust. § 130 odst. 1 dřívějšího občanského zákoníku držbu žalobců vyvrací i to, že v roce 2002 prvý žalobce žádal o zápis novostavby garáže do katastru nemovitostí a přílohou této žádosti byly dva stejnopisy geometrického plánu pro vyznačení budovy na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], přičemž z geometrického plánu je zcela zřejmý průběh a tvar hranice pozemků parc. [číslo] ve vlastnictví žalobců a pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného. Rovněž při šetření na místě samém bylo zjištěno, že drátěný plot je veden v rovině, bez záhybů, zatímco katastrální hranice předmě