56 CO 79/2022-45 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 9. 2. 2022, č. j. 10 C 232/2021-33 zamítl Okresní soud v Chebu žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému odstranit na jeho náklady stavbu č. e. [anonymizováno] umístěnou na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] [anonymizováno] a dále uložení povinnosti žalovanému na jeho náklady vyklidit pozemek parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] [anonymizováno] (výrok I), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti výroku II o nákladech řízení, podal odvolání žalovaný. Brojí proti postupu soudu prvního stupně, jímž mu bylo odepřeno právo na náhradu nákladů řízení, když má za to, že jeho jednání a chování se žádným dobrým mravům nepříčí a nikdy nepříčilo. Poukazuje na to, že dne 27. 7. 2020, podal v postavení žalobce k Okresnímu soudu v Chebu žalobu a řízení bylo vedeno pod sp. zn. 8 C 431/2020. V tomto řízení respektoval právní názor soudce Okresního soudu v Chebu a žalobu vzal zpět v celém rozsahu. Povinnost k náhradě nákladů řízení žalované, jež mu byla uložena, žalovaný splnil. Ve svém vyjádření k žalobě, kterou vůči němu podala žalobkyně, uvedl toliko skutečnosti opírající se o právní názor Okresního soudu v Chebu s tím, že nemůže být v tomto sporu pasivně legitimován. Přesto žalobkyně na své žalobě trvala. Žalovaný má za to, že nezapříčinil podání žaloby svým chováním ani jednáním a nevidí tedy důvod, proč by mu mělo být odepřeno právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně je taktéž zastoupena advokátem, kterému musel být stav věci podrobně znám a který byl před vlastním jednáním u Okresního soudu v Chebu upozorněn na právní názor, který soud v této věci má, pokud jde o pasivní legitimaci žalovaného. Žalovaný proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že uloží žalobkyni povinnost nahradit žalobci náklady řízení za řízení před soudem prvního stupně, spočívající v nákladech právního zastoupení v celkové částce 15 951 Kč, a dále navrhuje, aby odvolací soud uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že respektuje výrok soudu o zamítnutí žaloby a její další postup spočívá v podání žaloby vůči právním předchůdcům žalovaného, manželům [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalobkyně poukazuje na to, že žalovaný poté, kdy vzal svou původní žalobu zpět, vedl z pozice vlastníka předmětné nemovitosti se žalobkyní jednání týkající se prodeje této nemovitosti, a to v době, kdy mu údajně v důsledku právního názoru soudce JUDr. [jméno] [příjmení] měla být známa skutečnost, že tímto vlastníkem není. Žalobkyně označuje jednání žalovaného za hanebné, když tento vystupuje jako vlastník předmětné nemovitosti toliko do okamžiku,„ kdy se mu to přestane hodit“. V momentě, kdy se pro žalovaného vlastnictví nemovitosti stává problematickým, argumentuje tak, že vlastníkem nemovitosti není a současně neváhá svou odpovědnost odvalit na své osmdesátileté právní předchůdce, a to přes to, že to byl právě on, kdo v rozhodné době disponoval možností celou věc smírně uzavřít. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku potvrdil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku odvoláním dotčeném, tj. ve výroku II o nákladech řízení, aniž ve věci nařizoval odvolací jednání, když odvolání se týká toliko nákladů řízení (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), posoudil důvody odvolání, vzal v úvahu vyjádření žalobkyně k němu a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 5. Z obsahu předloženého spisu soudu prvního stupně se podává, že žalobkyně se vůči žalovanému žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 17. 8. 2021 domáhala jednak odstranění stavby č. evidenční [anonymizováno] na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k. ú. [ulice] u [obec] a dále se domáhala uložení povinnosti žalovanému vyklidit pozemek parc. [číslo] v obci [obec], k. ú. [ulice] u [obec]. Přesto, že žalovaný v písemném vyjádření k žalobě namítal, že v tomto řízení není osobou pasivně legitimovanou a najisto lze postavit, že vlastníky uvedeného objektu rodinné rekreace jsou manželé [jméno] a [jméno] [příjmení], a přes sdělený předběžný názor soudu prvního stupně vycházející zejména z doložených listin, podle kterého na žalovaného byl darovací smlouvou převeden toliko pozemek st. [číslo] v obci [obec], avšak nebyla na něj převedena stavba stojící na pozemku č. parc. [číslo] v obci [obec], žalobkyně na své žalobě trvala a žalovanému, který byl v řízení zastoupen advokátem, tak vznikly náklady právního zastoupení, na jejichž náhradu má právo podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ust. § 150 o. s. ř., které aplikoval soud prvního stupně, sice umožňuje soudu, aby při existenci důvodů hodných zvláštního zřetele výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, avšak takové důvody hodné zvláštního zřetele odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně v projednávané věci nenašel. Je pravda, že žalovaný se v řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 431/2020 domáhal určení, že je vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba rodinné rekreace evidenční [číslo] dále pozemku p. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. [ulice] u [obec], [územní celek], a právě v tomto řízení byly předloženy důležité listiny, z nichž bylo lze zjistit skutečný stav věci. Pro rozhodnutí o nákladech řízení v řízení vyvolaném žalobkyní vůči žalovanému není rozhodující, zda žalovaný vystupoval jako vlastník stavby rodinné rekreace číslo evidenční [anonymizováno] v obci [obec], jestliže z listin předložených i v rámci předchozího soudního sporu mezi účastníky bylo zřejmé, že tomu tak není a v tomto smyslu soud prvního stupně, jak už je výše uvedeno, žalobkyni seznámil se svým právním názorem na věc. Za těchto okolností podle názoru odvolacího soudu nepřipadá v úvahu aplikace ust. § 150 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení a postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil a v řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně, konkrétně nákladů právního zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Odvolací soud vycházel z toho, že žalobkyně uplatnila vůči žalovanému 2 nároky (odstranění stavby, vyklizení nemovitosti) a ve smyslu § 12 odst. 3 advokátního tarifu se tak za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu částka 20 000 Kč (2krát 10 000 Kč). Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby tak představuje částku 1 900 Kč. Zástupce žalovaného učinil v řízení před soudem prvního stupně celkem 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tj. převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání po 1 900 Kč, tj. 5 700 Kč, na náhradě hotových výdajů pak zástupci žalovaného náleží režijní paušál 3krát 300 Kč, tj. 900 Kč, na cestovném k soudu prvního stupně při ujetí celkem 220 km částka 1 495 Kč a náhrada za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu 1 800 Kč, tedy náklady řízení celkem ve výši 9 895 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tj. 2 077,95 Kč, tedy náklady řízení za řízení před soudem prvního stupně celkem ve výši 11 972,95 Kč. 6. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení náklady právního zastoupení podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (podání odvolání proti výroku o nákladech řízení) ve výši 870 Kč, na náhradě hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu 300 Kč, tedy celkem 1 170 Kč, a k tomu náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 245,70 Kč, tedy na náklady odvolacího řízení činí celkem 1 415,70 Kč. Tuto částku odvolací soud snížil na ½, tj. na částku 707,85 Kč, neboť žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný pouze v rozsahu 75 %. Jedná se o to, že žalovaný požadoval na nákladech řízení přisouzení částky 15 951 Kč, přisouzena mu byla částka nižší, a to částka 11 972,95 Kč, tzn. 75 % z požadované částky, která představovala tarifní hodnotu, na jejímž základě odvolací soud vypočetl sazbu mimosmluvní odměny krácenou na ½ podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu.