61 CO 129/2022-802 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované s uzavřením blíže specifikované smlouvy se žalobci o bezúplatném převodu pozemků, dle kterého [anonymizována tři slova] jednající jménem [země] jako převodce převádí na nabyvatele blíže specifikované nemovitosti (pozemky) v [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova] a v [katastrální uzemí] [jméno] v celkové hodnotě 834 438 Kč, přičemž nabyvatelé (žalobci) své nároky na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě mj. odvozují od pravomocného rozhodnutí [anonymizována tři slova] pro [územní celek] [územní celek] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (výrok A), dále soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 147 829 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok B ve spojení s opravným usnesením) a řízení o nahrazení projevu vůle ve vztahu k náhradě pozemku [číslo] v k. ú. [část obce] [anonymizováno] [část obce], [územní celek] a pozemku [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], zastavil (výrok C). Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná nikterak nesporovala postavení oprávněných osob včetně právního nástupnictví, ani samotný nárok žalobců na náhradu za nevydané pozemky ve smyslu § 11a zákona č. 229/1991 Sb. Domáhala se však zamítnutí žaloby proto, že nároky žalobců vychází z nesprávného ocenění pozemků odňatých a dále z toho důvodu, že žalobci neprokazují aktivní přístup při uplatňování svého nároku. Dokládá nejen žádosti žalobců o přecenění, ale i znalecké posudky, které žalovaná nechala zpracovat, a na základě kterých žalovaná zastává stanovisko, že nesporuje charakter nevydaných pozemků jako pozemků stavebních, ale při jejich ocenění je třeba uplatnit srážky. K námitkám žalované ohledně použití srážek pro nesrostlost pozemků v [katastrální uzemí] s [územní celek] podával vysvětlení znalec [příjmení] [jméno] [jméno], který poukázal na to, že v době zastavění pozemků vodní nádrží neexistovala právní úprava, která by stanovila území, jež jsou nebo nejsou s [anonymizováno] městem srostlá, podle znalce nešlo o žádné samostatné území, ale o stavební pozemky v [katastrální uzemí], kdy přehrada je občanskou vybaveností a náhon, z něhož je přehrada napájena, její součástí. Podle znalce však náhon není součástí stavby, takže pozemek s tímto náhonem a navazující zeleň tak nebyl pozemkem určeným k zastavění a proto není jako stavební oceňován. Znalec poukázal na to, že tzv. [anonymizována dvě slova] byl fakticky stavební součásti [část obce] a není možné zaměňovat pojmy„ samota“ a„ samostatné svébytné sídlo“. V době, kdy byl mlýn odebrán, tedy v roce 1965, byl součástí katastru [část obce] a tím [obec] ([část obce] je součástí [obec] již od roku 1922). Dále žalobci doložili opatření [anonymizována tři slova] [územní celek] pro účely aplikace § 14 vyhlášky č. 188/1988 Sb. V tomto opatření jsou vyjmenované obce, které nejsou srostlé s [územní celek], přičemž [část obce] mezi těmito obcemi není. Je tedy nutné dovodit, že [část obce] byla a je součástí [územní celek], a proto je třeba oceňovat pozemky v katastrálním území v městě [obec] přináležející částkou 250 Kč/m2, když srážky pro tzv. nesrostlost nejsou namístě. Soud při ocenění výše nároku žalobců za odňaté pozemky v [katastrální uzemí] vyšel z ocenění znalce [jméno] [příjmení], kterého se žalobci dovolávají a které podle revizního posudku [právnická osoba], je posouzením korektním, jestliže oceňuje pozemky zatopené vodním dílem přehrady jako pozemky stavební. Charakter odňatých pozemků jako pozemků stavebních pak byly doloženy zprávou o výsledku PBP vodního díla [část obce] ze dne 10. a 11. 5. 1967 a rozhodnutím odboru zemědělství [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne 21. 8. 1961, podle nichž se jmenované pozemky v tomto rozhodnutí vyčleňují ze zemědělského užívání. Stejně tak bylo doloženo opatření [anonymizována tři slova] [územní celek] (viz výše). S ohledem na tyto listiny pak soud učinil závěr, že [část obce] byla chápána jako část [územní celek] a nikoliv jako obec s [územní celek] nesrostlá, přičemž zákon o půdě je účinný od 24. 6. 1991 a k datu jeho účinnosti se cena odňatých pozemků posuzuje. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana v průběhu řízení učinila nesporným, že pozemky v [katastrální uzemí] jsou pozemky stavebními, jeví se postoj při posuzování žádosti žalobců o přecenění pozemků jako pozemků stavebních až do doby tohoto řízení jako svévolný, odpírající žalobcům možnost účastnit se veřejných nabídek. Pokud pak žalobci požadovali jako náhradní pozemky vydat pozemky v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] a v [katastrální uzemí] [jméno], když ocenění těchto pozemků zajistila žalovaná, a toto ocenění je akceptovatelné rovněž žalobci, přičemž se obě strany shodly jak na ceně, tak i bezvýlukovosti náhradních pozemků, soud žalobě vyhověl při nároku a) žalobkyně v rozsahu ¼ a b) žalobce v rozsahu ¾. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když vycházel z hodnoty plnění ve formě náhradních pozemků ve výši 834 438 Kč a žalobcům bylo přiznáno právo na náhradu nákladů na právní zastoupení, a to 9 a ½ úkonu při hodnotě odměny za úkon 11 600 Kč, 10 režijních paušálů, cestovné právního zástupce a ztrátu času, to vše ve výši 147 829 Kč včetně 21 % DPH. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, když dle jejího názoru se soud řádně nezabýval námitkami žalované, nesprávně posoudil celkovou výši restitučního nároku žalobců, a to zejména co do neshledání důvodu pro aplikaci srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen„ oceňovací vyhláška“). Žalovaná má za to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil v daném případě ocenění všech odňatých pozemků v k. ú. [část obce] podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, a to na základě doložení rozhodnutí o umístění stavby č. 3 vodního díla – údolní přehrady na potoku [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce] č. j. [spisová značka] [rok] ze dne 28. 8. 1959. Soud prvního stupně nepřihlédl při svém rozhodování o přiznání výše restitučního nároku žalobců k nutnosti použití příslušné srážky u hodnoty pozemků, a to pozemků v k. ú. [část obce] oceněných dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky na použití 60 % srážky dle položky č. 1, tabulky č. I, přílohy č. 7, oceňovací vyhlášky. Soud prvního stupně tak nesprávně vycházel z přiloženého znaleckého posudku [číslo] (dále jen revizní posudek), který byl vypracován znaleckým ústavem [právnická osoba], a zůstal mezi účastníky řízení sporným. Tento revizní znalec nesprávně posoudil možnost aplikace srážky 60 % a tuto srážku v revizním posudku při ocenění těchto pozemků nepoužil. Soud prvního stupně při svém rozhodování nepřihlédl k výkladu předchozí vyhlášky č. 128/1984 Sb., která předcházela vyhlášce č. 182/1988 Sb., jde o části obcí, které nejsou spojené s kmenovou obcí souvislou zástavbou, tj. není jeden souvislý intravilán. Dále má odvolatel za to, že se soud prvního stupně nevypořádal s námitkou odvolatele ohledně nedůvodnosti žaloby, kdy soud shledal na straně odvolatele liknavý a svévolný postup vůči žalobcům ohledně ocenění výše restitučního nároku žalobců. Rozhodnutí soudu prvního stupně je dle názoru odvolatele v daném případě v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2673/2012). Soud prvního stupně ve svém rozhodování nevzal ani v patrnost skutečnost, že žalobcům nic nebrání v tom, aby se přihlásili do probíhajících výběrových řízení vyhlášených odvolatelem. Dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které delší doba (navíc ve fázi, která je odlišná od fáze uspokojování nároků) sama o sobě nedokládá nekorektnost přístupu žalovaného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2772/2014). K otázce oceňovaných odňatých pozemků pak odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že judikatura ohledně nevydaných pozemků dovodila, že ve prospěch oprávněné osoby nelze počítat s navýšením hodnoty pozemků, k němuž došlo v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát bez přičinění původního vlastníka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, usnesení sp. zn. 28 Cdo 3631/2013, usnesení sp. zn. 28 Cdo 1227/2015). Současně dovolací soud ve své rozhodovací praxi konstatoval, že v situaci, kdy byly pozemky v době přechodu na stát převedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně-plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby) je potřeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ust. § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, 28 Cdo 444/2014, 28 Cdo 4678/2014, 28 Cdo 1974/2010). Tyto skutečnosti u všech pozemků žalobců nebyly dosud před soudem prvního stupně hodnověrně prokázány. Pokud se týká ocenění náhradních pozemků, je judikatura ustálena na závěru, že náhradní poz