61 CO 51/2022-366 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvého stupně napadeným rozsudkem částečně vyhověl žalobě a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 40 000 Kč (další bolestné) a napadeným výrokem žalobu ve zbytku – tj. ve výši 273 750 Kč zamítl. V souladu s výsledkem řízení rozhodl také o nákladech účastníků a státu. V odůvodnění odkázal na skutková zjištění popsaná ve svém předchozím rozsudku, podle nichž žalobce, jako zaměstnanec žalované utrpěl dne 14. 4. 2016 pracovní úraz – podvrtnutí a pohmoždění levého kolena- a v souvislosti s ním byl dne 5. 5. 2016 artroskopicky operován. Ze znaleckého posudku zpracovaného se souhlasem žalobce na žádost pojišťovny vyplývá, že žalobce utrpěl poté ještě další úraz stejného kolene, jak je uvedeno ve zprávě [anonymizováno] [příjmení] ze dne 14. 11. 2017. Žalovaná proto prostřednictvím pojišťovny další nároky žalobce odmítla s tím, že má pochybnosti o příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem ze dne 14. 4. 2016 a uplatněnou škodou. K této otázce soud prvého stupně provedl řadu důkazů, zejména lékařskými zprávami a znaleckými posudky a dospěl k závěru, že žalobce svá tvrzení o příčinné souvislosti mezi neprokázal. Nelze tedy uzavřít, že žalobce v souvislosti s úrazem utrpěl i natržení předního zkříženého vazu a poranění menisku levého kolena. Znalecké posudky ([anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) uvádějí souhlasně, že při pracovním úrazu utrpěl žalobce pohmoždění a podvrtnutí levého kolena, stav byl po artroskopii hodnocen jako synovitida, tj. zánět obalu kolenního kloubu po podvrtnutí a zhmoždění kolena. Toto poranění dle znaleckého posudku odpovídá najetí vozidla na končetinu v nezpevněném terénu, doba léčení (šest týdnů) byla dle znalce [příjmení] [příjmení] významně delší, než obvyklá. Dne 27. 6. 2016 lékař konstatoval zhojení kolena a znalci tedy uzavřeli, že nelze usoudit na příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a škodou zjištěnou nálezem při další artroskopické operaci dne 20. 11. 2017. Ta byla provedena až jeden a půl roku po pracovním úrazu, přičemž v zimě roku 2016 došlo u žalobce k dalšímu úrazu, který není popsán, s výjimkou zpráv ze dne 5. 1. 2017 z rehabilitačního zařízení a ze dne 14. 11. 2017 [anonymizováno] [příjmení], dle níž„ v zimě došlo k novému úrazu, byl i otok kolena, od té doby došlo ke zhoršení potíží“. Soud prvého stupně odmítl žalobcovu argumentaci, že artroskopie dne 5. 5. 2016 nebyla provedena řádně a že natržení vazu a poranění menisku vzniklo již v důsledku pracovního úrazu, resp. zdůraznil, že příčinná souvislost mezi vznikem škody a pracovním úrazem musí být postavena najisto (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1456/2019), a to se žalobci nezdařilo. Soud prvého stupně zjistil, že náhradu škody (částečně bolestné, ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a výdaje spojené s léčením) žalovaná již uhradila prostřednictvím pojišťovny a dovodil, že žalobci lze vyhovět pouze, pokud jde o další odškodnění bolestného, neboť žalovaná plnila náhradu za kontuzi (pohmoždění) kolena 20 bodů po 250 Kč, tj. 5 000 Kč a dále plnila 30 bodů jako bolestné při distorzi (podvrtnutí) tj. 7 500 Kč. Dle posouzení znalců ale činí bolestné za podvrtnutí kolena 50 bodů, k uhrazení tedy zbývá částka odpovídající 20 bodům (5 000 Kč) a dále také náleží bolestné za artroskopickou operaci dne 5. 5. 2016, tj. ránu kolena v rozsahu 5 cm dle posudku [anonymizováno] [příjmení], tj. 35 bodů (8 750 Kč). Rozsudkem ze dne 12. 10. 2020 tedy soud prvého stupně přiznal žalobci další bolestné 13 750 Kč jako další bolestné hodnocené 55 body po 250 Kč dle vyhl. č. 276/2015 Sb. Výrok o tom je pravomocný. Nyní přezkoumávaným rozsudkem vyhověl žalobě i v další částce bolestného 40 000 Kč, přičemž respektoval názor odvolacího soudu, podle něhož znalkyně [příjmení] [příjmení] sice vyloučila, že by poškození vazu a menisku mohlo být následkem pracovního úrazu, ale zjistila ještě posudkově významné poranění měkkých tkání levého kolena, které ohodnotila 2250 body. Postupoval tedy tak, že přiznal bolestné i dle tohoto znaleckého posudku, ovšem poukázal na to, že žalobce se domáhal bolestného ve výši 53 750 Kč, 13 750 Kč již bylo přiznáno a lze tedy vyhovět žalobě pouze v částce 40 000 Kč. Soud prvého stupně také podrobně zdůvodnil, proč nelze zaměňovat pojmy bolestné a ztížení společenského uplatnění a setrval na závěru, že příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a škodou na zdraví, která byla zjištěna v roce 2017, žalobce neprokázal. 2. Dále uvedl, že dle závěrů znaleckých posudků došlo k úplnému vyléčení žalobcova pracovního úrazu, ztížení společenského uplatnění tedy nelze stanovit, a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalovaná prostřednictvím pojišťovny uhradila. Další nároky tedy žalobce nemá, proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. Soud prvého stupně odmítl žalobcovu argumentaci, že v důsledku pracovního úrazu mohl nastoupit jen méně ohodnocené zaměstnání, a že mu proto vzniká ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se závěrem, že pracovní úraz nezanechal žádné trvalé poúrazové následky a nic nebránilo, aby žalobce vykonával stejnou práci jako před pracovním úrazem. 3. Soud prvého stupně podrobně odůvodnil i související výroky o nákladech řízení účastníků s tím, že žalobce měl – pokud jde o bolestné v řízení plný úspěch, s dalšími nároky nebyl úspěšný ani v základu. Proto nejsou podmínky pro aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. a nebyly zjištěny ani zvláštní okolnosti věci dle § 150 o. s. ř. Žalované proto náleží náhrada nákladů řízení dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a totéž platí i pro rozhodování o nákladech zálohovaných státem v průběhu řízení dle § 148 odst. 1 o. s. ř. 4. Ve včasném odvolání namítl žalobce, že soud prvého stupně nerespektoval názor odvolacího soudu v předchozím zrušovacím usnesení a v důsledku toho neprovedl dříve navržené důkazy. Neumožnil tedy žalobci, aby ohledně svého zásadního tvrzení, že poškození jeho levého kolena zjištěné mimo jiné při operaci 5. 5. 2016 a rovněž při reoperaci 20. 11. 2017, prokázal splnění předpokladů pro odpovědnost za škodu spočívající v existenci následku (poškození zdraví) a příčiny (pracovního úrazu), a to důkazy žalobcem navrženými. Zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V odvolání se dále podrobně zabýval vymezení pojmů bolest a ztížení společenského uplatnění dle nař. vl. č. 276/2015 Sb. v souvislosti s tím, jak dříve popsal trvalé zdravotní následky pracovního úrazu. Domníval se původně, že se jedná o ztížení společenského uplatnění, a proto žádal za tuto újmu 243 750 Kč. Pokud by však soud vycházel z definice bolesti dle nař. vl. č. 276/2015 Sb., je evidentní, že žalobce popisoval ve svém vyjádření definiční znaky bolesti a nikoli ztížení společenského uplatnění, neboť výslovně uváděl, že se jednalo o dočasné omezení. Uvedl totiž, že popsaná omezení trvala jen do skončení rehabilitace po reoperaci kolena, tj. do podzimu 2019. Nemohl vědět, že [anonymizováno] [příjmení] vyhodnotí jeho obtíže jako bolestné ve výši 2250 bodů, v té době ještě absolvoval rehabilitaci a jeho zdravotní stav nebyl ustálený. Žalobce dále nesouhlasil ani s tím, jak soud prvého stupně uzavřel otázku nároku na odškodnění na ušlém výdělku, neboť i k tomu navrhl výslech svědků, které ale soud prvého stupně neprovedl. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu pak napadl i výroky o nákladech řízení, zdůraznil svoji finanční situaci a v důsledku toho i nemravnost rozhodnutí soudu prvého stupně o povinnosti zaplatit žalované náklady řízení. Při odvolacím jednání žalobce odvolání doplnil tvrzením, že při první operaci provedené [anonymizováno] [příjmení] po pracovním úrazu nebylo zjištěno poškození vazu a menisku, žalobce je ale připraven prokázat, že od pracovního úrazu až do zjištění dalších následků úrazu v roce 2017 byl zdravotně omezen a k tomu měl sloužit právě výslech řady navržených svědků o tom, že trpěl bolestí. Pokud znalecké posudky nezjistily poškození menisku a vazů kolena, je tomu tak proto, že všechny vycházely pouze z výsledků vyšetření [anonymizováno] [příjmení], které nebylo řádné. Žalobce ale zdravotními obtížemi trpěl, měl omezenou hybnost, odráželo se to i v možnosti jeho pracovního uplatnění, proto jedním z nároků je i nárok na náhradu za ztrátu na výdělku. Žalobce se proto domáhal zrušení napadeného rozsudku v zamítavé části a vrácení věci soudu prvého stupně. 5. Žalovaná se včas odvolala proti rozhodnutí pod výrokem I rozsudku soudu prvého stupně, jímž bylo žalobě částečně vyhověno, ale odvolání vzala zpět před tím, než o něm mohlo být rozhodnuto. Odvolací soud proto postupoval dle § 207 odst. 2 o. s. ř. a řízení o odvolání žalované zastavil. Žalovaná se také vyjádřila k žalobcovu odvolání a uvedla, že při zpracování posudku, který byl vypracován na žádost pojišťovny, měl znalec k dispozici kompletní zdravotní zprávy a zdravotnickou dokumentaci. Žalovan