64 CO 84/2022-48 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 16. 4. 2021 do zaplacení (výrok I). Zamítl žalobu o zaplacení z částky 41 500 Kč s úrokem z prodlení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Dovodil, že nájemní smlouvou ze dne 1. 1. 2021 byl prokázán nájemní vztah mezi účastníky, který trval i v dubnu 2021, a zůstalo nezpochybněno tvrzení žalobce, že za tento měsíc žalovaná nájemné podle nájemní smlouvy nezaplatila. Proto vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 8 000 Kč představující nájemné za dubem 2021. Dále dospěl k závěru, že ani přes výzvu soudu žalobce nedoplnil tvrzení o tom, podle jaké nájemní smlouvy a za jaké období je dluh ve výši 40 000 Kč, kdy bylo nájemné za jednotlivé měsíce splatné a neprokázal ani tvrzení, z čeho dovozuje povinnost žalované zaplatit žalobci 1 500 Kč za úhradu spotřebované elektrické energie. Proto žalobu o zaplacení částky 41 500 Kč zamítl. 2. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Napadal pouze výrok, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 40 000 Kč, jak upřesnil při odvolacím jednání. Namítal, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a žalobce neměl možnost při jednání doplnit svá tvrzení i označit důkazy. Soud nevzal v úvahu omluvu žalobce, že se ze zdravotních důvodů nemůže zúčastnit nařízeného jednání. Navrhoval, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, to je v části výroku II, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobce a řízení doplnil zjištěním, že se žalovaná v roce 2021 z bytu odstěhovala a byt žalobci předala tím, že mu nechala klíče v zámku vyklizeného bytu. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části není věcně správné. 5. Ze žalobních tvrzení a připojených nájemních smluv soud zjistil, že nájemní vztah mezi účastníky začal od 1. 1. 2020 na základě nájemní smlouvy z 18. 12. 2019 uzavřené na dobu neurčitou s nájemným ve výši 10 000 Kč měsíčně. Dne 1. 1. 2021 uzavřeli účastníci novou nájemní smlouvu (změnili smlouvu původní), kdy určili nájemné ve výši 8 000 Kč. Zároveň týž den podepsali dohodu o tom, že žalovaná dluží žalobci celkem 42 000 Kč za šest měsíců nájemného. Byť zde není uvedeno, za jaké měsíce dluh na nájemním vznikl, a dohoda tak jeví známky neurčitosti projevu vůle, nelze pominout, že ze žalobních tvrzení je jasné, že žalovaná neplatila žalobci nájemné ve výši 7 000 Kč po dobu 6 měsíců. Protože dohoda byla uzavírána 1. 1. 2021, není pochyb, že jde o dluh na nájemném za rok 2020. Z této částky žalovaná zaplatila 2 000 Kč. Dluh zůstal ve výši 40 000 Kč. Žalovaná převzala osobně zásilku s opisem žaloby, takže věděla, z čeho se nárok žalobce odvíjí, Přesto se nikterak nebránila a tvrzení žalobce nezpochybnila. Naopak poté, co převzala 30. 4. 2021 předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dluhu a výpovědí nájemního vztahu, po nějaké době byt vyklidila a odstěhovala se. Na rozdíl od soudu prvního stupně tedy odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná nezpochybnila ani ta žalobní tvrzení, podle kterých dluží žalobci 40 000 Kč jako dlužné nájemné za rok 2020. Proto odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované tento dluh žalobci zaplatit spolu s úrokem z prodlení, jehož počátek vázal na doručení opisu žaloby žalované. 6. Odvolací soud se zabýval i důvodem, který uvedl žalobce ve svém odvolání. Nedospěl však k závěru, že by bylo řízení před soudem stiženo procesní vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce se sice k nařízenému jednání omluvil, avšak nežádal, aby se jednání nekonalo, že chce využít svého práva se jednání zúčastnit. Pokud tedy soud prvního stupně jednal v jeho nepřítomnosti, bylo to v souladu s § 101 odst. 2 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 2 ve vztahu k § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce měl v řízení pouze nepatrný neúspěch (nárok na zaplacení částky 1 500 Kč), jinak bylo žalobě zcela vyhověno. Proto odvolací soud přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ty představuje soudní poplatek za každé z řízení, to je 2 475 Kč a 2 075 Kč, celkem 4 550 Kč.