10 CO 287/2023-229 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 400 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 1. 12. 2012 do zaplacení (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 39 700,10 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok II.) a dále povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku 19 793,18 Kč, rovněž v šesti měsíční lhůtě počínaje právní mocí rozsudku k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku se do všech jeho výroků odvolala včas žalobkyně, namítaje nesprávnost názoru soudu prvního stupně, který jednotlivé důkazy nesprávně zhodnotil, vyvodil nesprávná skutková zjištění a následně i nesprávný právní závěr. Předmětem řízení zůstaly nároky na náhradu škody na zdraví vzniklé z titulu pracovního úrazu ze dne 3. 1. 2011, a to pro ztížení společenského uplatnění ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním poškození šestého a sedmého obratle krční páteře a s bodovým ohodnocením 480 bodů po 250 Kč za bod, tj. celkem 120 000 Kč, a prasklé stydké pánevní kosti s bodovým ohodnocením 800 bodů po 250 Kč za bod, tj. celkem 200 000 Kč, a s 25 % navýšením odpovídajícímu částce 80 000 Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že nároky promlčené nejsou, a proto měl soud vyhovět jejímu důkaznímu návrhu, zejména znaleckým posudkem. Žalobkyně potvrdila, že po lékařském vyšetření provedeném [anonymizováno] [příjmení], rentgenologem, dne 6. 1. 2015 byla informována, že k poškození šestého a sedmého obratle krční páteře mohlo dojít následkem pracovního úrazu ze dne 3. 1. 2011, poškození však nebylo potvrzeno [nemocnice], kde byla žalobkyně po úrazu hospitalizována a ani nezajistila kauzální postup, kdy u žalobkyně nebyla realizována magnetická rezonance, která by jednoznačně potvrdila nebo vyloučila poškození šestého a sedmého obratle krční páteře a prasklou pánevní kost. Až dne 28. 2. 2019 žalobkyně absolvovala konziliární vyšetření ve [anonymizována tři slova] [obec], jehož součástí byla i magnetická rezonance, kterou bylo jednoznačně prokázáno poškození obratlů C6 a C7 jako následek úrazu ze dne 3. 1. 2011. Z lékařské zprávy jednoznačně vyplývá, že se jedná o následek úrazu staršího data. Před tímto pracovním úrazem ani po něm, tedy do 28. 2. 2019 neměla žalobkyně žádný úraz, zdravotní potíže, které by se týkaly krční páteře, resp. páteře jako celku, a ani stydké pánevní kosti. Pokud jde o nalomenou stydkou pánevní kost, pak v roce 2015 vyšetřením [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [nemocnice] bylo pouze konstatováno podezření na toto poškození, tj. susp. fissura kosti vpravo u stydké spony. Tato skutečnost vyplývá z lékařské zprávy ze dne 8. 7. 2015 vyhotovené jmenovaným lékařem. U žalobkyně však nebylo realizováno vyšetření magnetickou rezonancí, které mohlo jednoznačně tuto skutečnost potvrdit nebo vyvrátit. Vyšetření magnetickou rezonancí žalobkyně podstoupila až 28. 2. 2019, tj. před přiznáním invalidního důchodu žalobkyni. Uplatněný nárok žalobkyně tudíž není promlčen, protože počátek promlčecí lhůty je nutné odvíjet od 28. 2. 2019, kdy absolvovala magnetickou rezonanci ve [anonymizována tři slova] [obec] a kdy byla informována, že poškození obratlů C6 a C7 a stydké pánevní kosti je následkem staršího úrazu a vzhledem k tomu, že před datem 3. 1. 2011 ani po něm neměla žádný úraz či zdravotní potíže týkající se krční páteře či páteře jako celku a ani pánevní kosti, pak předmětné poškození se může vázat pouze k pracovní úrazu ze dne 3. 1. 2011. Promlčecí lhůta tudíž začala plynout až 28. 2. 2019 a žaloba tak byla podána v zákonné tříleté lhůtě, tj. 28. 4. 2020. 3. Žalobkyně dále setrvala i na své původní argumentaci, že proti žalované řádně uplatnila předmětný nárok na náhradu škody u [název soudu], kdy požadovala nejenom náhradu za ušlý výdělek, ale i žalovanou náhradu za ztížení společenského uplatnění. Vzhledem k tomu, že předmětný nárok na ztížení společenského uplatnění nárokovala v řízení vedeném původně u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], následně u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], došlo k zastavení promlčecí lhůty, a proto nemohlo dojít k promlčení jejího nároku. Z uvedených důvodů uplatněný nárok žalobkyně není promlčen a setrvala na doplnění dokazování o vypracování nového znaleckého posudku z oboru neurologie a ortopedie, kdy by se znalci po prostudování kompletní zdravotní dokumentace žalobkyně vyjádřili k trvalým následkům, které u ní nastaly po úrazu dne 3. 1. 2011 a současně by ztížení společenského uplatnění bodově ohodnotili, a to ve vztahu k poškození krční páteře a prasklé pánevní kosti. Znalecký posudek by měl zodpovědět otázku, zda poškození obratlů a prasklé pánevní kosti souvisejí s pracovním úrazem žalobkyně ze dne 3. 1. 2011, přičemž o příčinné souvislosti poškození s pracovním úrazem žalobkyně je tato přesvědčena. 4. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně spočívající v tom, že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, neboť byla uplatněna tak, že jde o zneužití práva na úkor žalobkyně, která byla v pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu a důvodně očekávala, že jí budou uhrazeny všechny nároky, která má zaměstnanec vůči zaměstnavateli z titulu pracovního úrazu. Žalobkyně vznik pojistné události včas oznámila a také v průběhu řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byla ujišťována svým tehdejším zástupcem, že v tomto řízení byl uplatněn i předmětný nárok na ztížení společenského uplatnění (dopis [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 25. 7. 2016). Zánik nárok na plnění by byl v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jí uplatňovaného práva (viz odkazovaná judikatura Ústavního soudu ČR). Pokud by nebyla odvolacím soudem akceptována argumentace žalobkyně, pak by při rozhodování o náhradě nákladů právního zastoupení mělo být aplikováno ust. § 150 o. s. ř. s tím, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů soudního řízení a právního zastoupení u soudů obou stupňů nepřiznává, neboť jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele. Žalobkyně je v tíživé finanční situaci, je nemajetná, pečuje o svou těžce nemocnou dceru a její dvě nezletilé děti. Je invalidní důchodkyní, které byl přiznán nejdříve invalidní důchod prvního stupně a následně rozhodnutím ze dne 16. 7. 2022 invalidní důchod druhého stupně. Pokud by žalobkyni odvolací soud zavázal k náhradě nákladů řízení, pak by tato situace byla pro ni a její dceru s nezletilými dětmi zcela likvidační. Současně nepřiznání náhrady nákladů řízení se nepříznivě nedotkne žalované, přičemž přiznání náhrady nákladů řízení by žalobkyni přivodilo podstatně větší újmu než by nepřiznání náhrady způsobilo žalované. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování a nového rozhodnutí ve věci. 5. Žalovaná se odvolala do výroku II. rozsudku s přesvědčením, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení pochybil, pokud nepřiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení a právního zastoupení dle specifikace v písemném závěrečném návrhu. Žalovaná je starobní důchodkyní s podprůměrným důchodem, vdovský důchod nepobírá, neboť manžel zemřel již před patnácti lety. Dle přesvědčení žalované není dán důvod jakkoliv nárok na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. moderovat, když žalobkyni byl ustanoven advokát disponující dostatečnými odbornými znalostmi v tom směru, o jakou částku byla žaloba podána, jakou má šanci na úspěch a i v tom směru, kolik budou činit nároky na náhradu nákladů řízení a právního zastoupení v případě neúspěchu ve věci. Sama zástupkyně žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že o zlomenině stydké pánevní kosti se žalobkyně dozvěděla při rentgenu v roce 2015, provedeným [anonymizováno] [příjmení], a musela být proto srozuměna s tím, že nárok může být promlčen a námitka promlčení vznesena. Žalovaná nezpochybňuje, že žalobkyně je invalidní důchodkyní, nicméně z posudku o invaliditě ze dne 1. 4. 2019 vyplývá, že jde o důchod prvého stupně a že je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost s poklesem pracovní schopnosti toliko o 35 %. Žalobkyně tudíž není nijak dramaticky omezena na možnosti přivýdělku a snížení náhrady nákladů řízení a odložení platby o šest měsíců je nedůvodné. Žalovaná nesouhlasila dále s tím, že soud určil náhradu za právní zastoupení z částky 400 000 Kč, když úkony v den jednání 14. 6. 2023 měly být účtovány z původního předmětu ve výši 1 020 209 Kč a nikoliv ze sníženého. Až náklady související se závěrečným návrhem mají vycházet z částky 400 000 Kč. Žalovaná celkové náklady vyúčtovala částkou 110 188,65 Kč a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku II. zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že se žalované přiznává plná náhrada nákladů říze