11 Co 117/2023-691 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu na určení, že převod nemovitých věcí, zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [ulice] [ulice], které byly převedeny prodávajícím [jméno] [příjmení] na žalovaného kupní smlouvou ze dne 1. 6. 2011, je vůči žalobci právně neúčinný (výrok I) a žalobci uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 960 679,50 Kč (výrok II). Rozsudek odůvodnil tím, že z provedených důkazů zjistil, že žalobce převodem práv získal směnku vlastní na částku 1 250 000 Kč, jejímž výstavcem byl [příjmení] [příjmení] a oprávněným [jméno] [příjmení]. Dne 13. 4. 2011 uplatnil pohledávku ze směnky u Krajského soudu v Plzni, který dne 30. 1. 2014 vydal rozsudek čj. 43 Cm 53/2011-145, kterým ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. 5. 2011. Dne 1. 6. 2011 byla mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [ulice] [ulice]. Kupní cena byla sjednána ve výši 5 942 026 Kč a byla uhrazena tak, že částky 1 438 168 Kč, 1 271 Kč, 487 679 Kč a 307 Kč byly uhrazeny na účet v čl. II, částka 3 836 340 Kč podle dohody o narovnání, o postoupení pohledávky a o zajištění závazku z 11. 4. 2011 a částka 178 261 Kč na účet [ulice] [anonymizováno] [právnická osoba] Právní účinky vkladu nastaly dne 2. 6. 2011. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [příjmení] ze dne 23. 3. 2011 byla zjištěna cena nemovitostí 5 400 000 Kč. Znaleckým posudkem [jméno] [příjmení] byly nemovitosti ke dni 2. 6. 2011 oceněny částkou 5 924 960 Kč. Dne 6. 6. 2011 [příjmení] převedl nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] (spoluvlastnický podíl na budově [adresa] a na st. parc. [číslo] v k. ú. [obec]) a na [list vlastnictví] (budovu [adresa] a st. parc. [číslo] v k. ú. [obec]) na svého syna [jméno] [příjmení]. Rozsudky z 26. 4. 2012, č. j. 14 C 240/2011-66, a z 5. 1. 2012, č. j. 13 C 214/2011- 37, bylo stanoveno, že darovací smlouvy ze dne 6. 6. 2011 jsou vůči [jméno] [příjmení] právně neúčinné. Dne 3. 6. 2011 bylo exekučními příkazy [anonymizováno] [příjmení] (134 EX 02307/11) zřízeno exekutorské zástavní právo na nemovitostech, zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], a rozhodnuto o provedení exekuce jejich prodejem. Soud prvého stupně dospěl s odkazem na § 42a obč. zák. k závěru, že uzavřením kupní smlouvy dne 1. 6. 2011 nedošlo ke zmenšení majetku dlužníka [příjmení], když za převáděné nemovitosti obdržel jejich obvyklou cenu tím způsobem, že kupní cena byla použita na úhradu pohledávek věřitelů dlužníka, zajištěných zástavním právem na nemovitostech a zjistitelných z katastru nemovitostí. Jednalo se o tzv. ekvivalentní plnění. Pokud by k převodu nemovitostí na základě kupní smlouvy nedošlo, bylo by s ohledem na pohledávky věřitelů, v jejichž prospěch na nemovitostech vázlo zástavní právo exekutorské, přistoupeno k realizaci exekuce a prodeji nemovitostí a žalobce by v době, kdy měl pravomocnou pohledávku vůči [příjmení] (právní moc rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 43 Cm 53/2011-145 nastala dne 24. 7. 2015), již neměl možnost se domáhat uspokojení této pohledávky z předmětných nemovitostí. Žalobci se nepodařilo prokázat, že dlužník [příjmení] uzavíral kupní smlouvu dne 1. 6. 2011 v úmyslu zkrátit své věřitele a že tento úmysl byl žalovanému znám a že v důsledku uzavření kupní smlouvy došlo ke zmenšení majetku a žalobce nemohl dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka. V době uzavření kupní smlouvy totiž dlužník vlastnil další majetek, a to nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] a [list vlastnictví]. Exekučním příkazem [anonymizováno] [příjmení] byly tyto nemovitosti postiženy až dne 3. 6. 2011, tedy po právních účincích vkladu kupní smlouvy do katastru nemovitostí. To, že dlužník tyto nemovitosti převedl na základě kupní smlouvy ze dne 6. 6. 2011 na svého syna je pro rozhodnutí bez významu. Nadto v době uzavření kupní smlouvy [příjmení] disponoval movitými věcmi, sepsanými dne 10. 1. 2012 v rámci exekučního řízení sp. zn. 134 EX 02307/11 v celkové odhadnuté hodnotě 953 500 Kč. Z řízení sp. zn. 43 Cm 53/2011 nelze dovodit, že dlužník o pohledávce žalobce věděl už od 18. 5. 2011 (den vydání směnečného platebního rozkazu) a kupní smlouvu uzavíral s úmyslem zkrátit žalobce jako svého věřitele. Rovněž nebylo prokázáno, že žalovaný věděl o dalších věřitelích dlužníka [příjmení]. Jak žalovaný vypověděl, kupní cenou vyplácel všechny známé věřitele dlužníka, kteří byli evidováni ve veřejných rejstřících. Žalovaný popřel, že by o pohledávce žalobce za dlužníkem věděl, což potvrdil i [příjmení], když uvedl, že o pohledávce vůči žalobci nevěděl a tedy žalovanému o její existenci nemohl říct. [příjmení] žalovaného informoval o závazcích vůči [příjmení] i [příjmení] a lze pochybovat, že by závazek vůči žalobci, pokud by o něm věděl, zamlčel. Svědek [příjmení] potvrdil, že s žalovaným jednal o své pohledávce za [příjmení], kdy se domníval, že se tak stalo ještě před zápisem kupní smlouvy do katastru nemovitostí. Svědek potvrdil setkání se žalovaným v květnu 2011 za účasti p. [příjmení]. Tuto skutečnost s ohledem na jeho zdravotní stav nemohl soud ověřit. Další setkání mělo proběhnout na podzim 2011 za účasti svědka [příjmení], který to potvrdil. Ani výslech svědka [příjmení] neprokázal, že by žalovaný o pohledávce žalobce za [příjmení] před uzavřením kupní smlouvy dne [datum] věděl, když svědek sice uvedl, že na základě pověření žalobce oslovoval věřitele [příjmení] a postupně se dostal až k žalovanému, kterého informoval, že kupují pro žalobce pohledávky za [příjmení] a že chtějí koupit i jeho pohledávku. Z výpovědi nevyplývá, kdy k tomuto jednání došlo a že svědek žalovaného informoval o pohledávce žalobce. Setkání svědka [příjmení] se žalovaným potvrdil svědek [příjmení]. Ten uvedl, že zůstal sedět v autě a za žalovaným šel pouze [příjmení], který mu řekl, že má směnku od [příjmení] a tu žalovanému ukazoval. To se však jeví jako značně nevěrohodné, když svědek [příjmení] o tom, že by žalovanému ukazoval směnku, nic neuvedl. Nadto svědek [příjmení] zůstal při setkání v autě a o směnce mu měl svědek [příjmení] pouze říct, nikoli mu ji ukázat. Svědek [příjmení] tak nemohl vědět, co [příjmení] žalovanému ukazoval. Uvedené skutečnosti spolu s novinovým článkem a trestním oznámením ze dne 17. 4. 2013 vyvolávají pochybnosti o věrohodnosti jmenovaných svědků. Naopak výpověď svědka [příjmení] ohledně vzájemných setkání korespondovala s výpovědí žalovaného, [příjmení] i [příjmení]. 2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal, že dlužník [příjmení] věděl, že existuje pohledávka ze směnky (oprávněný [anonymizováno]) a je proti němu vedeno soudní řízení sp. zn. 43 Cm 53/2011, když z tohoto důvodu se cíleně zbavoval svého majetku, kdy pozemky zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [ulice] [ulice] převedl na žalovaného a následně ostatní nemovité věci daroval synovi. Je nelogické, že svědek [příjmení] je hodnocen na jedné straně jako bezúhonný a na druhé straně je nevěrohodný, rovněž je nesprávné hodnocení výpovědi svědka [příjmení], který potvrdil, že žalovaný byl informován o pohledávce žalobce ze směnky. Tedy žalovaný od nich věděl o žalobci jako dalším věřiteli. Stejným způsobem je vyhodnocena výpověď svědka [příjmení], od kterého chtěl žalovaný odkoupit pohledávku za dlužníkem [příjmení], kdy žalovaný byl tímto svědkem informován ještě před uzavřením kupní smlouvy o pohledávce [příjmení] za dlužníkem. Tedy věděl o dalším věřiteli v době, kdy shromažďoval podklady ke koupi pozemků od zadluženého [příjmení]. Hodnocení soudu, že ke dni převodu 1. 6. 2011 disponoval dlužník [příjmení] dalším majetkem, ze kterého mohl věřitele uspokojit, je chybným, když majetky, které vlastnil, byly zatíženy buď exekucí, příp. soudcovskými zástavními právy, omezením převodu. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] je zjevné, že již 10. 2. 2009 je zřízeno ve prospěch OSSZ soudcovské zástavní právo a 3. 5. 2011 je pověřen k vedení exekuce soudní exekutor [anonymizováno] [příjmení], který 3. 6. 2011 vydal příkaz ke zřízení soudcovského zástavního práva a exekuční příkaz k prodeji. Z důkazu zprávou [anonymizováno] [příjmení] o cenách zajištěného majetku zjištěných znalcem a původně sepsaných exekutorským vykonavatelem vyplývá, že tyto ceny byly nadhodnocené. Tento majetek nedosahoval takové výše, aby všichni věřitelé byli zcela uspokojeni. Řízení vůči [příjmení] bylo zahájeno u Krajského soudu v Plzni dne 13. 4. 2011, dne 18. 5. 2011 je vydán směnečný platební rozkaz, proti kterému podal dlužník námitky. Námitky byly soudu doručeny 13. 6. 2011, tedy je předpoklad, že dlužník je převzal v době, kdy probíhalo jednání o kupní smlouvě se žalovaným. V rozporu s hodnocením soudu jsou i předložené důkazní listiny k nemovitému majetku dlužníka [příjmení], kdy výpisy [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] prokazují, že ke dni 18. 5. 2011 a 1. 6. 2011 měl dlužník zbylé nemovité věci zastaveny ve prospěch spr