11 CO 146/2023-39 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 35 695 Kč s úrokem z prodlení (výrok I) a na náhradu nákladů řízení částku 3 606 Kč (výrok II). Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, kdy její náklady řízení sestávají ze soudního poplatku v částce 1 428 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v částce 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, tři paušální náhrady výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21 % DPH. Ustanovením § 14b advokátního tarifu se soud řídil, jelikož z vlastní činnosti zjistil, že žalobkyně vede u zdejšího soudu více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 2. Proti nákladovému výroku II podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že předmětem řízení je tzv. postih dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy se jedná o typ sporu z odborného hlediska velmi složitý a každý jednotlivý případ je velmi specifický, neboť samotný postih je vždy založen na události, která je pokaždé naprosto odlišná, přestože v určitých případech může vykazovat určitou podobnost. Soud pominul předžalobní stádium, kdy zástupce žalobkyně musí prověřit značné množství dokumentů, vyžádat si rozhodnutí státní správy nebo soudu a následně posoudit, zda došlo k naplnění zákonem stanovených důvodů ke vzniku nároku žalobkyně na náhradu toho, co za žalovaného plnila, i oprávněnost požadovaných částek. Tyto typy žalob nelze zahrnout pod § 14b adv. tarifu, neboť i přes základní právní obdobnost se jednotlivé případy liší a každý jednotlivý žalobní návrh je třeba zpracovat individuálně k tomu dostatečně kvalifikovaným odborníkem - advokátem. Ustanovení § 14b adv. tarifu přitom směřuje výlučně na rutinní podání v podobě tzv. formulářových žalob. V případě pohledávek z titulu postihu o taková rutinní podání nejde. 3. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. napadený výrok o nákladech řízení, přihlédl k odvolání, a aniž musel nařídit jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 4. V přezkoumávané věci soud prvého stupně napadeným rozsudkem žalobě zcela vyhověl a žalobkyni proto správně přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Odvolací soud se však ztotožnil s námitkou žalobkyně, že povaha nároku, který je předmětem řízení, nenaplňuje kritéria předpokládaná v ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, aby mohla být snížena sazba za úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně. Aplikace ustanovení § 14b adv. tarifu je odůvodněna nižší náročností práce advokáta v případě, kdy uplatňuje nárok na peněžité plnění žalobou na ustáleném vzoru, který podává k soudu opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech v méně závažných sporech, jejichž předmětem plnění je peněžitá částka nepřevyšující 50 000 Kč. V daném případě je předmětem řízení regresní nárok žalobkyně na náhradu částky, kterou plnila poškozenému z titulu odpovědnosti za dopravní nehodu, kterou zavinil žalovaný jako řidič, který řídil motorové vozidlo. Povahou uplatněného nároku je vyloučeno, aby sepsání návrhu na zahájení řízení bylo možno posoudit jako pouhý opakující se úkon právní služby korespondující s úkony ve skutkově i právně obdobných věcech. Posouzení otázky výše škody i dalších z rozhodných aspektů, klade nároky na individuální právní zhodnocení případu před zahájením řízení, jež nelze srovnávat s pouhou mechanickou činností na bázi minimální odborné erudice. Náročnost úkonů právní služby v daném případě neodpovídá kritériím ustanovení § 14b adv. tarifu, na čemž ničeho nemění ani skutečnost, že předmětem sporu je peněžité plnění nepřesahující hranici 50 000 Kč, neboť náročnost úkonu právní služby nelze poměřovat s výší částky, která se vymáhá. 5. Náklady řízení žalobkyně v dané věci tak sestávají z mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) adv. tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) určené z tarifní hodnoty 35 695 Kč sazbou 2 540 Kč, 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu), 21 % DPH a soudního poplatku ve výši 1 428 Kč, tj. celkem 11 737,20 Kč. Vzhledem k uvedenému odvolací soud napadené rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky změnil podle § 220 o. s. ř. 6. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 podle § 150 o. s. ř. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, odvolací soud přihlédl k okolnostem, které vedly k zahájení odvolacího řízení, a k postoji žalovaného v jeho průběhu, kdy žalovaný svým chováním nijak nezavdal příčinu k podání odvolání žalobkyně, tato příčina spočívala v nesprávném rozhodnutí soudu prvého stupně o výši nákladů řízení, a žalovaný ani nijak proti odvolání žalobkyně nebrojil. Za této situace nelze na žalovaném spravedlivě požadovat, aby úspěšné žalobkyni hradil náklady odvolacího řízení.