13 Co 358/2022-532 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem ze dne 30. 8. 2022, č. j. 41 C 78/2017-506, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 9. 2022, č. j. 41 C 78/2017-513, uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 824 495 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 824 495 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení, z toho částku 1 281 596 Kč společně a nerozdílně spolu s , jméno FO, , narozeným 14. 3. 1971, bytem , právnická osoba, 119, , adresa, , kterému byla tato povinnost uložena rozsudkem Okresního soudu Karlovy Vary ze dne 9. 6. 2015, č. j. 5 T 173/2014-309, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I); žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 1 007 712 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II); žalobci byla uložena povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu Karlovy Vary na nezálohovaných nákladech státu - na znalečném - částku 15 628,06 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a ve stejné lhůtě a stejným způsobem byla zavázána k náhradě těchto nákladů v částce 5 490,94 Kč rovněž žalovaná (výrok IV). Soud prvního stupně dále ve věci rozhodl doplňujícím rozsudkem ze dne 11. 10. 2022, pod č. j. 41 C 78/2017-517, tak, že zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 836 340 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2015 do zaplacení (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti s vyhlášením tohoto doplňujícího rozsudku (výrok II).2. Ve včasném odvolání vyjádřila žalovaná nesouhlas s částí nároku, jak byl přiznán napadeným rozsudkem ve výroku I ve výši 306 495 Kč, jenž se měl rovnat žalobcem vyplacené náhradě na znalečném za znalecký posudek zpracovaný znalcem , tituly před jménem, Janem Münsterem, který ocenil pro potřebu podání žaloby škodu na objektu , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Soud přiznal žalobci uvedený nárok jako náklad vzniklý s uplatněním nároku na náhradu škody, tj. jako příslušenství nároku na náhradu škody ve smyslu ust. § 513 občanského zákoníku, nikoliv jako náhradu škody. Přitom podle žaloby měl být uplatněný nárok požadován z titulu náhrady škody. Podle žalované náklad na vypracování znaleckého posudku však nelze žalobci přiznat z žádného právního titulu, neboť závěry znaleckého posudku nebyly nakonec ve věci využitelné, s ohledem na nesprávné zadání posudku, proto náklad spojený s provedením posudku nelze mít za účelně vynaložený. S uvedenou argumentací navrhla žalovaná v této části výroku I změnu napadeného rozsudku na zamítnutí žaloby v celém rozsahu a přiznání jí náhrady nákladů řízení.3. Žalobce, jenž se ztotožnil s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, navrhl jeho potvrzení a přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukázal na skutečnost, že před podáním žaloby musel přistoupit k vyčíslení uplatněného nároku, neboť výše nároku, požadovaná k zaplacení, patří mezi základní náležitosti žaloby podle ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby ji soud projednal v řízení. Zpracování posudku tedy nebylo neúčelné. Neúčelnosti vynaložených nákladů odporuje i skutečnost, že předmětný posudek byl nejprve soudem prvního stupně využit, a ačkoliv byl následně z pokynu Krajského soudu v Plzni vyhotoven znalecký posudek nový, nemůže uvedené jít k tíži žalobce, jenž svůj nárok při podání žaloby podložil všemi dostupnými důkazy, včetně předmětného znaleckého posudku. Přitom z obsahu spisu je zřejmé, že jiné zadání znaleckého posudku, podle pokynu odvolacího soudu, bylo potřebné pro rozhodnutí věci jen v souvislosti se změněnou situací, nastalou prodejem nemovitostí v průběhu soudního řízení, což vedlo k jinému způsobu vyčíslení projednávané škody. Pokud žalobce prodal nemovitosti v průběhu soudního řízení, ztratilo opodstatnění určení výše nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před jejím poškozením, a podle požadavku odvolacího soudu měla být škoda určena porovnáním rozdílu obvyklé ceny, jakou měla věc před poškozením, a obvyklé ceny věci po poškození. V tomto směru odkázal žalobce na odůvodnění kasačního usnesení vydaného odvolacím soudem v projednávané věci. Z tohoto pohledu se nelze ztotožnit ani s námitkou žalované, že původní zadání posudku bylo chybné. Žalobce tedy ve věci postupoval řádně a v souladu s judikaturou. Určení výše škody zjištěním nákladů na uvedení věci do původního stavu je i nadále jedním ze způsobů, které jsou při vyčíslení škody na věci akceptovány. Pouze následným vývojem událostí, tj. prodejem nemovitostí, bylo podle současné judikatury nutno vyhotovit znalecký posudek nový, s určením výše škody porovnáním rozdílu obvyklé ceny věci před a po jejím poškození. Ostatně, původní znalecký posudek byl rovněž podkladem pro zpracování nového soudního posudku, na jehož základě rozhodl soud prvního stupně ve věci konečným způsobem. Popsané skutečnosti nemohou jít k tíži žalobce a nelze ve věci dospět k závěru, že zpracovaný znalecký posudek , tituly před jménem, Janem Münsterem byl neúčelný a ve věci nepoužitelný. Jinak, pokud jde o právní hodnocení nároku, není soud vázán stanovisky účastníků řízení. Pro závěr o účelnosti vynaloženého nákladu svědčí i skutečnost, že žaloba na náhradu škody byla úspěšná. Vyčíslení škody bylo věcí odborného posouzení za pomoci znaleckého posudku.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), a aniž by podle ust. § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. musel nařídit odvolací jednání, dospěl k závěru, že zatím nejsou splněny předpoklady pro potvrzení či změnu tohoto rozhodnutí.5. Předmětem řízení byla původně žaloba na zaplacení náhrady škody ve výši 14 654 340 Kč s příslušenstvím, jež sestávala z požadavku na zaplacení částky 3 763 689 Kč za škodu způsobenou odcizením měděných klempířských konstrukcí a části ústředního topení, dále z požadavku na zaplacení částky 10 584 159 Kč za škodu způsobenou zatékáním dešťové vody do nemovitosti, v důsledku odcizení části střešního pláště, a nakonec součástí žalobního nároku byl požadavek na zaplacení částky 306 495 Kč jako náhrady škody v podobě žalobcem vynaložených nákladů na zajištění ostrahy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nákladů na vypracování technického posudku o stavu objektu , Anonymizováno, , Anonymizováno, a nákladů na zajištění technického dozoru objektu, které by žalobce jako vlastník nemovitosti nemusel vynakládat, pokud by si žalovaná jako nájemce nemovitostí plnila své povinnosti ze smlouvy, a vedle těchto již pojmenovaných dílčích nároků, požadoval žalobce zaplacení i nákladu za vypracovaný znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , za jehož pomoci vyčíslil pro potřebu podání žaloby škodu na nemovitostech , Anonymizováno, , Anonymizováno, , v důsledku odcizení střešního pláště staveb, zatékání dešťové vody do staveb a jiných škod souvisejících s porušením smluvních povinností žalované jako nájemce , Anonymizováno, . K těmto nárokům žalobce předložil listinné důkazy, jež jsou obsaženy ve spisu. Z uvedeného je zřejmé, že požadovaná náhrada ve výši 306 492 Kč se netýkala jen nákladu na zpracování podkladového znaleckého posudku, ohledně něhož se vede v podaném odvolání a ve vyjádření k odvolání obsáhlá polemika. V řízení není rozlišeno, jak je oceněn každý z těchto dílčích nároků, jak je skutkově a právně vymezen, respektive, jak je důkazně podložen. K těmto skutečnostem nezaznělo ze strany účastníků konkrétní hodnocení stavu věci, když řízení před soudem se soustředilo na základní žalobní nárok na odškodnění přímé a nepřímé škody na nemovitostech. Uvedený stav byl nastolen také dřívějším postojem žalované k tomuto nároku, která v řízení uvedla, že „v případě, pokud žalobce prokáže zaplacení částky 306 492 Kč, že samotný nárok a ani jeho vyčíslení nebude rozporovat“ (viz prohlášení při jednání soudu prvního stupně ze dne 5. 11. 2019 – č. l. 173 spisu). V návaznosti na uvedené postrádá napadený rozsudek v podstatě jakékoliv odůvodnění rozhodnutí o předmětném nároku, pokud se omezuje na obecné a minimalizované konstatování, že „již v předchozím řízení byl jednoznačně prokázán odpovědnostní vztah žalované k posuzované škodě, včasnost uplatněného nároku i výše nákladů vzniklých s uplatněním nároku v celkové částce 306 495 Kč“. V předcházejícím rozsudku soud prvního stupně k tomuto nároku uzavřel, že má za to, že předmětný nárok souvisí s uplatněním žaloby na náhradu škody na nemovitostech v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tj. co do právního základu (v obecné rovině a bez bližšího zdůvodnění) považoval nárok za opodstatněný, nicméně výší jednotlivých nároků se nezabýval, neboť žalovaná ji nerozporovala. Popsaný postup soudu prvního stupně byl správný – a nelze mu nic vytknout – za stavu, kdy žalovaná se hlásila k odpovědnosti za předmětný nárok, a to v rozsahu (ve výši) žalobcem vyplaceného plnění na vzniklé náklady v souvislosti se zabezpečením m