18 CO 231/2023-236 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud uložil žalovaným povinnost vyklidit pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa] rodinný dům v části [územní celek], pozemek parc. [číslo] zahrada a pozemek parc. [číslo] zahrada, které jsou vedeny na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 103 492 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Rozhodnutí odůvodnil tak, že ani jeden z žalovaných není vlastníkem předmětných nemovitostí a žalovaným nesvědčí jiné užívací právo, např. věcné břemeno dožití. Žalovaná předmětné nemovitosti darovala své dceři a jejímu manželovi, kdy tito pozbyli jejich vlastnictví v rámci insolvenčního řízení, kdy byly předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] prodány žalobkyni. Žalovaným odpadl právní důvod užívání předmětných nemovitostí a nesvědčí jim žádný užívací titul – nájemní smlouva, neboť nájemní vztah zanikl uplynutím doby, na níž byl nájem sjednán. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když při stanovení výše odměny advokáta soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 2 000 000 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včas odvolání, namítajíce, že před jednáním u soudu prvního stupně dne 13. 7. 2023 byl podán návrh na přerušení řízení, neboť existují důvodné pochybnosti o způsobilosti druhé žalované účastnit se soudního jednání. Rodinou byl dne 30. 6. 2023 podán návrh na omezení její svéprávnosti. Výsledek rozhodnutí v řízení o omezení svéprávnosti může mít zásadní vliv na zastoupení a rozhodování v této věci. Pokud bude u žalované omezena svéprávnost, vyvstává otázka, zda byla způsobilá podepsat plnou moc ke svému zastoupení. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. 3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaných uvedla, že s ním nesouhlasí a považuje jej za účelové. Napadený rozsudek je věcně správný, zákonný a odůvodněný a žalobkyně navrhla jeho potvrzení. 4. Zástupce žalovaných při odvolacím jednání uvedl, že u druhé žalované byl zjištěn alzheimer v pokročilém stádiu. Její zdravotní stav je závažný, nepoznává blízké ani své okolí. Oba žalovaní se v domě nadále zdržují, odmítají jej opustit. Řízení o omezení svéprávnosti žalované nebylo dosud skončeno. 5. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaných nelze považovat za důvodné. 6. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 7. Aktivně legitimovaná osoba pro podání tzv. negatorní žaloby je vlastník věci, ale i kvalifikovaný držitel vlastnického práva (§ 1043) nebo případně jiného práva (§ 1044). Žalobce musí prokázat vlastnické právo, případně oprávněnou držbu nebo detenci, a trvající, opakující se nebo jednorázový zásah do jeho práva, u kterého hrozí nebezpečí opakování. Pasivně věcně legitimovaná osoba je ta, která vlastníka ruší přímo či nepřímo tím, že protiprávní zásah přímého rušitele podnítila, udržovala jej nebo jen neučinila očekávatelnou nápravu. Žalovaný je v rámci obrany proti žalobě povinen prokázat důvody, pro které žalobě nelze vyhovět, zejména okolnosti, jež ho k zásahu do vlastnictví žalobce opravňují. 8. V posuzované věci žalobkyně prokázala, že je vlastnicí předmětných nemovitostí, které nabyla na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum]. V katastru nemovitostí nejsou evidována žádná věcná břemena, ze kterých by byli žalovaní oprávněni nemovitosti užívat. K prodeji předmětných nemovitostí došlo v rámci insolvenčního řízení dlužníků – tehdejších vlastníků nemovitostí, tedy dcery žalovaných [jméno] [příjmení] a jejího manžela [jméno] [příjmení], vedeného [název soudu] pod sp. zn. [anonymizováno 5 slov] [číslo]. Na majetek obou dlužníků byl prohlášen konkurs. Dne 17. 2. 2018 byla mezi žalobkyní jako pronajímatelem, [jméno] [příjmení] jako nájemcem a dále žalovanými a [jméno] [příjmení] jako vedlejšími nájemci uzavřena smlouva o nájmu bytových prostor, jejímž předmětem bylo dočasné užívání bytu v přízemí a bytu v prvním patře v uvedené budově [adresa] (rodinný dům) v části [územní celek], která je součástí pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], a to na dobu určitou od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018. V souvislosti s uvedenou smlouvou byl rovněž s týmiž účastníky sepsán notářský zápis [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářem, ze dne 17. 2. 2018, [číslo jednací], o uzavření dohody o splnění nároku se svolením k vykonatelnosti ohledně vyklizení shora uvedených bytů nejpozději do 15. 7. 2018. Žalovaní ani manželé [příjmení] však uvedené byty do 15. 7. 2018 nevyklidili a pokračovali neoprávněně v jejich užívání. Na základě návrhu žalobkyně a pověření [název soudu] ze dne [datum] byla zahájena exekuce za účelem vyklizení a předání uvedených bytů, avšak během provádění exekuce k vyklizení nedošlo. [jméno] a [jméno] [příjmení] se z bytu odstěhovali dne 1. 2. 2019. 9. Od té doby žalovaní do současné doby neoprávněně užívají oba byty i celou budovu [adresa] v části [územní celek] včetně pozemků parc. [číslo]. Za toto užívání žalobkyni ničeho neplatí. Žaloba druhé žalované ze dne 20. 6. 2018 na určení, že je výlučnou vlastnicí shora uvedených nemovitostí, a na určení, že prvnímu žalovanému a druhé žalované svědčí ke shora uvedeným nemovitostem služebnost, byla v celém rozsahu zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 29. 7. 2020, č. j. 10 C 177/2018-125, ve znění usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 17. 6. 2021, č. j. 10 C 177/2018-142, a ve znění usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 23. 7. 2021, č. j. 10 C 177/2018-153, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2022, č. j. 15 Co 95/2021-166. 10. Oba žalovaní jako obžalovaní byli rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] uznáni vinnými, že v době od 16. 7. 2018 do 28. 6. 2019 jakožto bývalí nájemci vědomě bez právního důvodu setrvávali v rodinném domě na adrese [adresa], přestože věděli, že na základě smlouvy o nájmu bytových prostor uzavřené dne 17. 2. 2018 s [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. mohli jakožto nájemci nemovitost, konkrétně byt v přízemí domu, užívat pouze na dobu určitou do 30. 6. 2018, přičemž od zániku nájmu nehradili pronajímateli a vlastníku nemovitosti žádné finanční prostředky a byli srozuměni s tím, že dům užívají neoprávněně, čímž spáchali přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 trestního zákoníku a byli odsouzeni k trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců každému z nich s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců každému z nich. Žalovaným byla podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku uložena povinnost, aby se během zkušební doby podmíněného odsouzení zdrželi neoprávněných zásahů do práv poškozené [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. 11. Žalobkyně tudíž prokázala vlastnické právo k předmětným nemovitostem, žalovaní však neprokázali důvody, pro které by nemělo být žalobě vyhověno. Skutečnost, že probíhá řízení o omezení svéprávnosti druhé žalované, není důvodem pro zamítnutí žaloby ani důvodem pro přerušení řízení do skončení tohoto řízení, kdy žalovaní od 1. 7. 2018 do současné doby užívají předmětné nemovitosti, aniž by jim k tomu svědčil jakýkoliv právní titul. Ohledně předmětných nemovitostí již proběhlo mnoho řízení včetně řízení trestního, žalovaní však výsledky těchto řízení zcela ignorují a nadále bezprecedentním způsobem zasahují do vlastnického práva žalobkyně. 12. Soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobě na vyklizení nemovitostí vyhověl. Napadený rozsudek je právně i věcně správný a odvolací soud jej proto dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 13. Odvolací soud dle § 212 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal i výrok o nákladech řízení, který je však nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. Prvoinstanční soud vychází z tarifní hodnoty ve výši 2 000 000 Kč, aniž by zdůvodnil, z jakého důvodu tak činí. Přiznává odměnu za čtyři úkony právní služby, avšak vypočítává úkonů pět. Z neznámého důvodu pak přiznává šest paušálních náhrad. Byť odvolací soud zná judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu citovanou ve vyčíslení nákladů odvolacího řízení požadovaných žalobkyní, má za to, že v dané věci ji nelze použít, neboť hodnotu věci (předmětných nemovitostí) by bylo možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Pokud soud snad vycházel ze Zprávy insolvenčního správce o průběhu prodeje – [anonymizována tři slova] ze dne [datum] ([anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [číslo]), ač ji necituje (kupní cena nemovitostí složená na účet majetkové podstaty ve výši 2 000 000 Kč), jedná se informaci starou šest let, kdy v součas