25 CO 122/2023-182 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 227 701,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 62 965 Kč (výrok II). V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky, skutkově uváděje, že účastníci uzavřeli dne 18. 6. 2021 rámcovou zasilatelskou smlouvu [číslo] na jejímž základě přebíral žalovaný od žalobce k přepravě několik kamionů zboží denně. Dne 23. 9. 2021 žalobce v areálu na adrese [adresa], naložil do přívěsu přistaveného žalovaným zboží, jehož pořizovací cena činila částku 1 229 289,78 Kč a jež bylo určeno k rozvozu do prodejen žalobce. Žalobce ukončil nakládku v 15.43 hod, o čemž žalovaného telefonicky informoval. Následně bylo zjištěno, že dvě dosud neznámé osoby odlišné od žalovaného vjely nákladním vozidlem (tahačem) do areálu. Využily prodlevy mezi ukončením nakládky a příjezdem řidiče žalovaného a zboží s návěsem odcizily. Žalobci vznikla škoda ve výši pořizovací ceny zboží. Žalovaný namítal, že v daném případě nedošlo k předání zásilky k přepravě, neboť musí dojít k fyzickému předání zásilky, jak vyplývá ze zákonných i všeobecných obchodních podmínek žalovaného. Za okamžik převzetí není možné považovat ukončení nakládky a pouhé telefonické avízo. To je pouze informací o tom, že zásilka je připravena k převzetí dopravcem. Rovněž poukazuje na článek 8 písm. g) všeobecných obchodních podmínek žalovaného, který vylučuje odpovědnost dopravce za škodu vzniklou v době, kdy zásilka není v moci zasilatele. Soud uvedl skutková zjištění z provedených důkazů zasilatelskou smlouvou [číslo] ze dne 18. 6. 2021, všeobecné obchodní podmínky žalobce, výslechy svědků ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], obsah spisu Policie ČR, [stát. instituce] [obec] vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], tabulku se seznamem naloženého zboží a kamerové záznamy předložené žalobcem. Odkázal na ustanovení § 2471 odst. 1 o. z. a na ustanovení § 9a zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, článek 17 bod 1 a 2 vyhlášky č. 11/1975 Sb. o Úmluvě o přepravní smlouvě mezinárodní silniční náklady dopravy (CMR) a uzavřel, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla platně uzavřena rámcová zasilatelská smlouva, na jejímž základě se žalovaný zavázal obstarávat přepravy zásilek pro žalobce. Dohodou byl ujednán výše popsaný postup převzetí zásilky, při němž docházelo k časové prodlevě mezi nakládkou zboží a jejím odvezením, kdy v daném případě došlo k odcizení návěsu, který byl plně naložen elektro zbožím třetí osobou. Pro posouzení odpovědnosti žalovaného za škodu na věcech odcizených v naloženém návěsu bylo stěžejní posoudit, k jakému okamžiku došlo k převzetí zásilky žalovaným, což určuje rovněž okamžik, od kterého u žalovaného nastupuje režim odpovědnosti za škodu způsobenou na zásilce. Soud má za to, že v případě nakládky zboží zasilatelem se za okamžik převzetí zboží, a tedy současně za okamžik přechodu odpovědnosti za škodu na dopravce považuje okamžik, kdy zasilatel zboží naloží na ložnou plochu vozidla a umožní dopravci se zásilkou nakládat. V daném případě k převzetí zboží žalovaným došlo v okamžiku, kdy zaměstnanci žalobce zboží do návěsu žalovaného naložili, uzavřeli vrata skladu a telefonicky ohlásili žalovanému naložení nákladu, se kterým mohl žalovaný od této chvíle již disponovat. O tom, že mezi naložením zboží na ložnou plochu návěsu a ohlášením této skutečnosti žalovanému a fyzickým převzetím návěsu žalovaným je poměrně dlouhá časová prodleva, měl vědomost jak žalobce, tak žalovaný. Ze strany žalobce přitom byly učiněny takové kroky, které po naložení zboží další manipulaci s ním třetím osobám znemožňovaly (uzavření skladištní brány, ke které byl návěs přistaven). Z výpovědi svědka [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] vyplynulo, že v takovém případě již nebyl návěs ze své„ otevřené strany“ přístupný. Zboží se tedy v době jeho odcizení nacházelo ve sféře vlivu žalovaného, bylo uloženo na jejím tahači. Ze strany žalobce bylo zabezpečeno tak, že již s ním nebylo možné dále manipulovat. Tedy tímto okamžikem nastoupila u žalovaného odpovědnost za škodu na zboží způsobenou jeho odcizením a bylo pouze na něm, jaká provede opatření, aby zboží až do okamžiku jeho fyzického převzetí (příjezdu řidiče s tahačem, který návěs zapojil) zabezpečil. Soud neshledal u žalovaného žádné liberační důvody, neboť výpovědí svědků má soud za prokázané, že návěs nebyl žalovaným proti případnému odcizení nijak zajištěn. Neztotožnil se s argumentem žalovaného, že návěs v podstatě představoval jen rozšíření skladové plochy žalobce. Liberačním důvodem není ani případná totožnost pachatele – zaměstnance žalobce, neboť ke krádeži došlo až v době, kdy již odpovědnost za zboží přešla na žalovaného. Proto byl žalovaný k plnění zavázán. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci. 2. Proti rozsudku se žalovaný odvolal. V odůvodnění odvolání uvádí, že se nezakládá na pravdě odůvodnění soudem prvního stupně, že systém přistaveného návěsu po předem neodhadnutelnou dobu pro potřeby žalobce byl výhodný pro obě strany. Jednalo se výhradně o požadavek žalobce. Pokud jde o zabezpečení návěsu, má za to, že jde o námitku zcela irelevantní, neboť návěs je nakládací stranou připojen těsně k rampě a do doby předání odpovídá za zásilky odesilatel. Není také známo, že by krádež byla, či nebyla spáchána zaměstnancem žalobce. Poukazuje na ustanovení článku 17 odst. 1 a 2 Úmluvy CMR, kde je odpovědnost dopravce vyloučena, jestliže ke ztrátě zásilky došlo zaviněním oprávněného, a to až do okamžiku předání zásilky. Tedy i v případě, že by došlo k převzetí zásilky způsobem soudem předpokládaným, je toto liberační důvod, se kterým se musí soud vypořádat. Rozsudek je založen na předpokladu, že k převzetí zásilky došlo naložením zásilek do návěsu. Žalovaný ale neměl možnost se zásilkou nakládat, neboť možností nakládat se rozumí faktické nakládání, nikoliv hypotetické. Soud nesprávně a zcela nelogicky spojuje okamžik ukončení nakládky s okamžikem předání zásilky k přepravě. Poukazuje, že ve VOP je sjednáno fyzické převzetí zásilky a rovněž to vyplývá z Úmluvy CMR. Do sféry vlivu dopravce se zásilka dostává až jeho fyzickým převzetím (připojením na tahač). I pokud by se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, poukazuje na ustanovení článku 23 odst. 1 a 3 ve spojení s článkem 28 odst. 2 Úmluvy, kdy dle článku 41 odst. 1 Úmluvy jsou jakákoliv ujednání, která se přímo či nepřímo odchylují od této Úmluvy, neplatná. Tedy i stanovení výše škody by mělo být přiznáno ve výši vypočtené dle váhy zásilky a SDR zúčtovacích jednotek. Rozhodnutí soudu prvního stupně má za nesprávné a navrhuje jeho změnu tak, že bude žaloba zamítnuta. 3. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání uvádí, že z provedených důkazů před soudem prvního stupně vyplynul skutkový stav, který shrnuje tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, jejíž nedílnou součástí jsou VOP, na základě které přebíral žalovaný k přepravě od žalobce několik kamionů zboží denně. Žalobce pro řízení svého skladu využívá automatizovaný skladovací systém, který umožňuje automaticky lokalizovat volný prostor ve skladu a v návaznosti na to zajišťuje přenos informací potřebných pro plánování distribuce zásilek žalovanému, na základě obdržených informací vyhodnotí žalobce svou přepravní kapacitu a určí přesný počet tahačů s návěsy k přistavění ke skladu žalobce a přepravě zboží na paletách. Žalovaný dle automatického avíza pak následně zajistí přistavení odpovídajícího počtu tahačů s návěsy ke skladu žalobce. Poté následuje proces nakládky zboží, kdy zavedená praxe stran spočívala v tom, že žalovaný vždy přistaví kamion (tahač) s návěsem k určené rampě nacházející se u skladu žalobce. Žalobce naloží návěs zbožím, vrata skladu se uzavřou a tím žalobce ukončí nakládku. Následně oznámí telefonicky žalovanému, že je návěs naložen, žalovaný poté návěs napojí na tahač a zajistí ho a odjede. Takto bylo postupováno i dne 23. 9. 2021 při nakládce zboží, jehož pořizovací cena činila 1 227 701,57 Kč. Následně zjištěno, že dvě osoby vjely nákladním vozidlem (tahačem) do areálu žalobce a využily značné prodlevy mezi ukončením nakládky a příjezdem řidiče žalovaného a zboží odcizily. Toto není mezi stranami sporné. Spor je především o stanovení okamžiku přechodu nebezpečí škody na zboží z žalobce na žalovaného. Žalovaný ve svém odvolání vyjádří dojem, že přistavený návěs měl představovat jakýsi vyrovnávací sklad až do doby faktického převzetí tak, že měl za tento návěs odpovídat žalobce. Poukazuje na VOP článek 4, který stanoví, že zásilka bude připravena odesilatelem k předání k přepravě v okamžiku přistavení vozidla a že převzetí zásilky příjemcem proběhne neprodleně po přistavení vozidla u příjemce. Z toho vyplývá vůle stran ujednat si, že k převzetí zásilky dochází okamžikem naložení zboží do návěsu přistaveného ze strany žalovaného. Tomu odpovídá i výše popsaná zavedená praxe stran. I kd