25 CO 188/2023-268 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 230 000 Kč s úroky a úroky z prodlení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 132 630,80 Kč (výrok II.). V odůvodnění soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení nejprve částky 230 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 15 % p. a. a žalobu ponejprv odůvodňoval tak, že žalovanému půjčil 2. 7. 2014 530 000 Kč se závazkem vrátit tyto prostředky s navýšením o smluvní úrok do 31. 8. 2014 s tím, že dluh byl uhrazen pouze do výše částky 300 000 Kč. Žalobce následně rozšířil žalobu o zaplacení částky 300 000 Kč se smluvním úrokem a úrokem z prodlení poukazem na to, že platba 300 000 Kč byla nikoliv od žalovaného, ale přišla od [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, uvedl, že dluh byl zčásti, a to do výše 300 000 Kč žalobci uhrazen skrze společnost vlastněnou žalovaným, tj. [právnická osoba] s tím, že tato částka byla na účet žalobce převedena v době, kdy byl žalovaný jejím jediným vlastníkem. Dále se bránil tím, že zbytek závazku v rozsahu 230 000 Kč byl uhrazen formou dodávky dřevní hmoty [právnická osoba] [anonymizováno] žalobci, což dokládal fakturou na částku 387 967 Kč O věci bylo nejprve rozhodnuto rozsudkem ze dne 1. 2. 2018 a žalobě vyhověno. Odvolací soud poté žalobu co do částky 300 000 Kč zamítl a ve zbývající části byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pokud jde o částku 300 000 Kč, pak vyšel odvolací soud ze skutečnosti, že půjčka byla poskytnuta bezhotovostně na běžný účet, který je účtem [právnická osoba], což nasvědčuje tvrzení žalovaného o tom, že prostředky ze zápůjčky měly sloužit k podnikatelské činnosti společnosti, a o vrácení částky 300 000 Kč svědčí skutečnost, že žalobce nezpochybňoval původně, že by tato částka byla vrácena, a z úmyslu účastníků lze jednoznačně dovodit, že závazek k vrácení částky 300 000 Kč touto platbou považovali za splněný. Tvrzení žalobce a jeho postup měl odvolací soud za nepoctivý a v rozporu s dobrými mravy, a tedy žalobu v této části zamítl. Pokud jde o částku 230 000 Kč, pak odvolací soud poukázal na tvrzení žalovaného s tím, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud nebyl žalovaný poučen k doplnění svých tvrzení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno ze strany žalobce dovolání, jež bylo usnesením NS ČR z 31. 3. 2020 odmítnuto. Žalovaný byl následně soudem prvního stupně poučen k tomu, aby doplnil svá tvrzení a doložil, na jakém základě, resp. na základě jakého úkonu žalovaný dřevní hmotu žalobci na vyrovnání dluhu poskytl, zda a příp. z jaké dohody bylo plněno a jak. Žalobce doplnil tvrzení podáním z 13. 8. 2020, uvedl, že se s žalobcem ústně dohodl, že žalobce odebere dřevní hmotu za 230 000 Kč s tím, že žalobce si následně dřevní hmotu v [katastrální uzemí] před vytěžením prohlédl, sdělil, koho si pro dřevní hmotu pošle, a následně ji také po vytěžení [anonymizováno] [právnická osoba] prostřednictvím dohodnuté společnosti odvezl. Pohledávka za vytěženou hmotu byla [právnická osoba] [anonymizováno] postoupena žalovanému a žalovaný za dodanou dřevní hmotu vystavil žalobci zápočtovou fakturu ve výši 230 000 Kč, kterou žalobci zaslal. Poukázal i na svá předchozí tvrzení. Soud prvního stupně poté rozhodl podruhé v části týkající se zaplacení částky 230 000 Kč rozsudkem z 11. 10. 2021 tak, že žalobě v této části vyhověl a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 13. 4. 2022 byl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení s tím, že se soud prvního stupně nesprávně zaměřil toliko na prokazování a ohodnocení možného započtení peněžitých pohledávek, ačkoliv se žalovaný bránil tím, že část dluhu byla vrácena na základě dohody, tj. novace původní smlouvy o půjčce formou dodávky dřevní hmoty, za nejméně 230 000 Kč, čímž závazek žalovaného zanikl vrácením půjčky jiným plněním než v penězích. Odkázal na dosud provedené důkazy, z nichž je možno dovodit, že bylo těženo v [katastrální uzemí], tedy možno dovodit, že dřevo bylo vytěženo a odvezeno pro žalobce. Odvolací soud dal soudu prvního stupně pokyn k doplnění dokazování dalšími svědeckými výslechy. Soud pak po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že ve výsleších svědků i žalovaného se ve vztahu k množství dřeva, které mělo být vytěženo, vyskytují významné rozpory. Odkázal na jednotlivé výslechy, kdy svědci sice uváděli, že se mělo jednat o dřevo pro pana [příjmení], avšak jsou zde rozpory ohledně množství dřeva, které mělo být vytěženo. Svědci se neshodovali, pokud jde o kapacitu aut a zejména pokud jde o tvrzeného dopravce [právnická osoba], z jehož vyjádření nevyplývá, že by pro žalobce prováděl v rozhodném období jakoukoliv přepravu dřeva. Rozsah odvezeného dřeva z výslechů svědků nekoresponduje s množstvím uvedeným v citované faktuře, a to způsobem, který nelze považovat za nepodstatný. Současně je třeba přihlédnout k tomu, že [právnická osoba] vyloučila, že by v minulosti pro žalobce odvážela dřevo od [anonymizováno] [právnická osoba] Pokud jde o výslechy svědků [příjmení] a [příjmení], pak měla být dohoda o půjčce primárně uhrazena těžbou dřeva. Za situace, kdy žalovaný vystavil fakturu na 387 976 Kč, zbývalo zaplatit do 530 000 Kč 142 024 Kč a roční úrok činil 6 625 Kč, celkem tedy 148 649 Kč, přesto následně bylo žalobci zaplaceno přes [právnická osoba] 300 000 Kč po realizovaných dodávkách dřeva, tedy o 150 000 Kč více, než odpovídá ujednání ve smlouvě o zápůjčce. Soud dále uvedl, že obecně věrohodnost rodinných příslušníků žalovaného je do určité míry snížena. Svědek [příjmení] navíc vypovídal při osvětlení důvodů dohody rozporně s listinnými důkazy. Žalovaný rovněž v rozporu s doloženými listinami tvrdil, že žalobci v roce 2014 nedodával jinou dřevní hmotu než podle faktury č. 022 z listopadu 2014, ač žalobce předložil výpisy z účtu za leden až duben 2014, z nichž je zřejmé, že k dodávkám dřeva od [právnická osoba] docházelo rovněž v prvních čtyřech měsících roku 2014. Soud poté uzavřel, že žalovaný přes poučení dle ust. § 118a o. s. ř. neprokázal, že by žalobci zaplatil za poskytnutou půjčku zčásti dodávkou dřeva v rozsahu 230 000 Kč a následně doplatil 300 000 Kč, tedy bylo rozhodnuto tak, že žalovanému bylo uloženo částku 230 000 Kč se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení žalobci uhradit. O náhradě nákladů soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji úspěšnému žalobci. V posledním bodu rozsudku pak soud uvedl, že teprve po vyhlášení rozsudku zjistil, že o nákladech mělo být rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu ve věci, kdy žalobce v rozsahu částky 300 000 Kč v řízení úspěšný nebyl. Toto pochybení však soud sám napravit nemůže. 2. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. V jeho doplnění uvedl, že závěr soudu prvního stupně o tom, že nelze dovodit, že by žalovaný prokázal, že žalobci zaplatil za poskytnutou půjčku zčásti dodávkou dřeva v rozsahu 230 000 Kč, je nesprávný a z provedených důkazů nevyplývá. Soud interpretuje výpovědi svědků v rozporu s jejich obsahem a důkazům v řízení provedeným dává bez ohledu na jejich obsah význam, který má vyhovovat jeho náhledu na věc a jeho rozhodnutí ve věci. Dezinterpretuje závěry svých skutkových zjištění, když tvrdí existenci rozdílu 25 m3 v dodávce dřeva mezi fakturou a jím zjištěným stavem. Vychází z toho, že svědek [jméno] [příjmení] byl přítomen osmi nakládkám, svědek [jméno] [jméno] dvěma, svědkyně [příjmení] dvěma a žalovaný jedné nakládce, celkem třináct nakládek. Svědek [jméno] [příjmení] však soudu sdělil, že byl přítomen sedmi až osmi nakládkám, nikoliv přesně osmi, jak podsouvá soud prvního stupně. Skutkové závěry soudu jsou v příkrém rozporu s provedenými důkazy. Jaký význam v projednávané věci mělo vyjádření [právnická osoba], že dřevo pro žalobce od [anonymizováno] [právnická osoba] neodvážel, z napadeného rozhodnutí nevyplývá, tedy rozhodnutí soudu prvního stupně z tohoto důvodu nelze přezkoumat. Poukazuje na výpověď svědka [jméno] [příjmení], který sdělil, že v letech 2013 až 2016 pro [právnická osoba] zajišťoval odvozy dřeva z k. ú. [anonymizováno]. Tím se Okresní soud Plzeň-sever nezabýval. Rovněž se mýlí, když má za to, že výše smluvních úroků činila 6 625 Kč ročně. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně, což v době, kdy půjčka činila 530 000 Kč, je 79 500 Kč. Přehlédl, že fakturovaná cena 387 967 Kč sestává z ceny dřeva bez DPH ve výši 320 000 Kč a z DPH 67 333,12 Kč, tedy že hodnota dřeva nebyla 387 967 Kč, ale 320 000 Kč. Soud se mýlí i v tom, že po dodávce dřeva zbývalo žalovanému doplatit pouze 148 649 Kč. Žalovanému zbývalo po dodávce dřeva zaplatit žalobci 210 000 Kč na jistinu a dále smluvní úrok a úrok z prodlení. Že by žalovaný doplatil žalobci o 150 000 Kč více, než vyplývá ze smlouvy, je pouhou iluzí. Protože nejprve došlo k úhradě části zápůjčky formou dodávky dřevní hmoty a až poté k doplac