11 Co 169/2024-65 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 38 944,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 944,48 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení (výrok I) a náklady řízení ve výši 12 448 Kč (výrok II).2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně konstatoval, že nárok žalobkyně byl odůvodněn tím, že dne 17. 12. 2018 na území Spolkové republiky Německo způsobil 1. žalovaný vozidlem tovární značky Škoda, model Felicia, registrační značky , SPZ, (dále jen „škodící vozidlo“), jehož byl 2. žalovaný provozovatelem, škodu na vozidle tovární značky Audi, model A6, registrační značky , SPZ, (dále jen „poškozené vozidlo“), jehož vlastníkem byl pan , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „poškozený“). Ke škodě na vozidle přitom došlo v příčinné souvislosti se zaviněným porušením zákonné povinnosti 1. žalovaného chovat se v provozu na pozemních komunikacích tak, aby nikdo jiný nebyl poškozen, ohrožen, omezován nebo obtěžován více, než je za konkrétních okolností nevyhnutelné, přičemž tuto povinnost ukládá ustanovení § 1 odst. 2 Straßenverkehrs-Ordnung ze dne 6. 3. 2013. Jelikož 2. žalovaný neměl k vozidlu sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla žalobkyni povinnost nahradit poškozenému, resp. dalším oprávněným vzniklou škodu či s touto škodou související náklady, a to za současného vzniku regresního nároku vůči oběma žalovaným. Celková škoda byla vyčíslena na částku 4 425,51 EUR, což odpovídalo částce za škodu způsobenou na vozidle ve výši 3 835,84 EUR a částce nákladů za vyřízení škodní události ve výši 589,67 EUR. Žalobkyně svou povinnost splnila, oprávněnému poskytla celkem částku 4 425,51 EUR a oba žalované vyzvala v souladu s ust. § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě jedné třetiny z částky, kterou poskytla, tedy částky 38 944,48 Kč (po převodu částky 1 475,17 EUR na koruny české).3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání 1. žalovaný, který uvedl, že uvedenou dopravní nehodu řešila německá policie, která pořídila fotografie vozidla Audi A6 bez poškození, sám řidič tvrdil, že vozidlo nebude dávat ani do servisu, že s ním nic není, což tvrdil i přítomný policista. Po několika měsících přišel 1. žalovanému dopis od policie, v němž bylo uvedeno, že na něm řidič poškozeného vozidla spáchal pojistný podvod, nechal si své auto nabourat a požadoval pojistnou událost, která byla neoprávněná.4. Žalobkyně se při odvolacím jednání vyjádřila tak, že napadený rozsudek považuje za správný a navrhla jeho potvrzení. Uvedla, že odvolání 1. žalovaného považuje za nedůvodné, odvolatel svá tvrzení nijak blíže nespecifikoval a nenavrhl k nim žádné důkazy, což mohl učinit již před podáním žaloby či v řízení před soudem prvního stupně.5. Odvolací soud dle § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k obsahu odvolání i k obsahu spisu a dospěl k závěru, že odvolání 1. žalovaného není důvodné.6. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně v souladu s ust. § 120 o. s. ř. provedl všechny nezbytné důkazy, které účastníci navrhovali, a spolehlivě z nich zjistil skutkový stav tak, aby mohl ve věci rozhodnout. Důkazy, které soud prvního stupně v řízení provedl, hodnotil dle názoru odvolacího soudu správně a logicky, a vyvodil z nich skutkový závěr, na jehož základě mohl rozhodovat i odvolací soud. V řízení před soudem prvního stupně bylo tedy prokázáno, že daného dne došlo k dopravní nehodě mezi škodícím vozidlem, které řídil žalovaný, a poškozeným vozidlem řízeným poškozeným. K dopravní nehodě došlo tak, že 1. žalovaný zezadu narazil do poškozeného vozidla, které zastavilo na červený světelný signál na semaforu. Dalšími listinnými důkazy pak byla prokázána výše škody i výše nákladů spojených s vyřízením škodní události, které žalobkyně uhradila, stejně jako skutečnost, že oba žalované vyzvala k úhradě jedné třetiny uhrazené částky.7. Co se týče právního posouzení věci, jak jej provedl soud prvního stupně, má odvolací soud za to, že soud prvního stupně posoudil věc dle právní normy, která dopadá na zjištěný skutkový stav, a takto určenou právní normu i správně vyložil a na daný skutkový stav přiléhavě aplikoval. S ohledem na místo vzniku dopravní nehody soud pro účely posouzení odpovědnosti za její vznik správně užil ust. § 1 odst. 2 Straßenverkehrs-Ordnung ze dne 6. 3. 2013. Povinnost žalobkyně poskytnout plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, stejně jako její nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila, vůči provozovateli a řidiči vozidla pak upravuje ust. § 24 odst. 2 písm. a), resp. § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.8. V projednávané věci se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit společně a nerozdílně shora uvedenou částku představující regresní nárok žalobkyně, která měla ze zákona povinnost nahradit škodu způsobenou na vozidle v důsledku dopravní nehody zaviněné 1. žalovaným. Žalobkyně důkazy, jež předložila soudu prvního stupně, prokázala skutkový stav tak, jak byl popsán v napadeném rozhodnutí, z něhož jednoznačně vyplývá její nárok na zaplacení dlužné částky vůči žalovaným. Dále pak bylo na žalovaných, aby případně tvrdili, že nárok žalobkyně není důvodný, a k prokázání takového tvrzení předložili soudu důkazy. Ani jeden z žalovaných se v řízení před soudem prvního stupně k věci nevyjádřil, přičemž z obsahu spisu vyplývá, že 1. žalovanému byl prokazatelně doručen do vlastních rukou elektronický platební rozkaz č. j. EPR 269707/2023-8 ze dne 15. 1. 2024, který byl následně zrušen z důvodu jeho nedoručení 2. žalovanému. Spolu s ním byla 1. žalovanému doručena žaloba, následně i výzva soudu prvního stupně, aby se vyjádřil jak k žalobě, tak i k případnému rozhodnutí soudu bez nařízení jednání. Výzva obsahovala i poučení o následcích případné pasivity na straně 1. žalovaného. Lze tedy uzavřít, že 1. žalovaný o jednání před soudem prvního stupně prokazatelně věděl a měl možnost své případné námitky vůči nároku žalobkyně u soudu prvního stupně uplatnit. Této možnosti 1. žalovaný nevyužil, k žalobě se nevyjádřil a netvrdil žádné skutečnosti, které by měly nárok žalobkyně vyvracet. Soud prvního stupně pak postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Jelikož byl skutkový stav dostatečně prokázán důkazy předloženými žalobkyní, považuje odvolací soud postup soudu prvního stupně za správný. V odvolání pak 1. žalovaný pouze uvádí některé skutkové okolnosti dopravní nehody, tedy zejména skutečnost, že dle jeho názoru jeho jednáním nebyla způsobena škoda na poškozeném vozidle. Tyto skutečnosti však netvrdil v rámci prvostupňového řízení, k jejich prokázání ani nenavrhl žádné důkazy a k jednání před odvolacím soudem se nedostavil.9. S ohledem na výše uvedené považuje odvolací soud napadený rozsudek za správný, a proto jej dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož měla žalobkyně v odvolacím řízení úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z jednoho úkonu právní služby dle § 7 advokátního tarifu v částce 2 700 Kč, paušální náhrady v částce 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH v částce 630 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží částka 3 630 Kč, kterou odvolací soud uložil 1. žalovanému zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.