13 Co 356/2024-317 — Krajský soud v Plzni

Shora citovaným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobkyni pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, /3, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (objekt bydlení), dále pozemky parc. č. , Anonymizováno, /2, , Anonymizováno, /1, vše zapsáno na LV č. , hodnota, , pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, , a to v určené lhůtě do 25. 3. 2024 (výrok I), žalované byla dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 33 958 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II) a České republice- Okresnímu soudu v Karlových Varech nebylo přiznáno právo na náhradu zálohovaných nákladů řízení (výrok III). Soud při vydání rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována z pozice vlastníka předmětných nemovitostí, zatímco žalované svědčila pasivní legitimace, pakliže projednávané nemovitosti užívá. Pokud žalovaná se domnívala, že tyto nemovitosti užívá právem, a to na základě smlouvy o zřízení věcného břemene, jež v její prospěch zřídil , jméno FO, dne 8. 8. 2016, s nímž žila jako družka v těchto nemovitostech od roku 2008, soud tomuto názoru nepřisvědčil, když z provedeného dokazování, zejména z lékařských zpráv z doby rozhodné a ze znaleckých posudků , tituly před jménem, Jiřího Bartoše a rovněž , tituly před jménem, Jakuba Šimka, měl za najisto postavené, že , jméno FO, dne 8. 8. 2016, v důsledku duševní choroby, a to demence středního stupně, nebyl schopen pochopit smysl a účel právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, v důsledku čehož dovodil neplatnost tohoto učiněného právního jednání podle ust. § 581 občanského zákoníku. Znalec , tituly před jménem, Jakub Šimek zcela vyloučil možnost, že by , jméno FO, učinil předmětné jednání v tzv. světlé chvilce a vysvětlil, že z lékařského hlediska je u osoby trpící středně těžkou demencí zmíněná světlá chvilka vyloučena. Za popsaného stavu, podle soudu prvního stupně, neměla žalovaná ode dne úmrtí , jméno FO, nijaký právní titul k užívání těchto nemovitostí. Pokud žalovaná nereagovala na výzvu k vyklizení nemovitostí, soud žalobě na vyklizení nemovitostí podle ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku vyhověl, přičemž lhůta ke splnění uložené povinnosti byla stanovena v délce dvou měsíců od vydání rozhodnutí, aby měla žalovaná přiměřený časový prostor k zajištění si bydlení. O delší lhůtě plnění soud neuvažoval, neboť žalovaná – od doručení žaloby – je již téměř tři roky srozuměna s možností vyklizení nemovitostí. K námitce žalované, že žaloba na vyklizení nemůže obstát, když žalované svědčí právo z věcného břemene zapsané v katastru nemovitostí, soud uvedl, že zápisem věcného práva ve veřejném seznamu není vázán, neboť takový zápis nemusí odpovídat skutečnému právnímu stavu. V řízení o žalobě na plnění, může soud jako předběžnou otázku zkoumat, zda zápis věcného práva ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) odpovídá skutečnému právnímu stavu, a pakliže bylo prokázáno, že sjednání věcného břemene bylo neplatné, nic nebrání tomu, aby žalobě na plnění (na vyklizení nemovitostí) bylo vyhověno. Nákladový výrok mezi účastníky řízení měl oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni soud přiznal plnou náhradu těchto nákladů. O nákladech řízení státu soud rozhodl s odkazem na ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku řízení by náklady placené státem měla hradit žalovaná, jež neměla ve věci úspěch, avšak soud ji usnesením ze dne 16. 6. 2022, č. j. 12 C 126/2021-109, od placení soudních poplatků osvobodil, proto ji soud neuložil povinnost zaplatit státu jím zálohované náklady řízení. Ve včasném odvolání vyjádřila žalobkyně nesouhlas s tímto rozhodnutím. Namítla nesprávnost a nevykonatelnost výroku rozsudku soudu prvního stupně, pokud se žalobkyně domáhala vyklizení nemovitostí, ačkoli je žalovaná užívá z titulu práva, jež jí svědčí na základě sjednaného věcného břemene v její prospěch právním předchůdcem žalobkyně, podle dohody o doživotním užívání těchto nemovitostí, přičemž uvedené věcné břemeno je zapsáno v katastru nemovitostí. Podle žalované, dokud nedojde k výmazu tohoto věcného břemene z katastru nemovitostí, nelze ji úspěšně žalovat na vyklizení nemovitostí. Jinak, smlouva o věcném břemenu není neplatná. Znalecké posudky nemohly stanovit existenci duševní poruchy , jméno FO, ke dni 8. 8. 2016. Před sjednáním věcného břemene nebyl , jméno FO, psychiatricky léčen a za jeho života nebylo předmětné právní jednání zpochybňováno. Zcela stranou hodnocení soudu zůstala pohnutka , jméno FO, , jež vedla k uzavření dohody o doživotním užívání nemovitostí ve prospěch žalované, které chtěl zabezpečit bydlení v domě, přičemž při tomto postupu zohlednil dlouhodobé soužití (20 let) se žalovanou jako družkou, jakož i péči o něho, kterou mu poskytovala žalovaná. Uzavření dohody o doživotním užívání nemovitostí žalovanou bylo připravené a plně odpovídalo vůli , jméno FO, . Znalecký posudek , tituly před jménem, Bartoše nemohl stanovit existenci duševní poruchy , jméno FO, , pakliže posuzovaného shlédl s desetiměsíčním odstupem a shodně nemohou být relevantní ani závěry znalce , tituly před jménem, Šimka, který nikdy nevyšetřil , jméno FO, . Navíc , tituly před jménem, Šimek působí jako znalec krátce (od roku 2020) a své znalecké závěry nevysvětlil dostatečně, zvláště, pokud jde o otázku tzv. světlých chvilek. Závěry znalce nejsou podloženy odbornou literaturou. Nelze vyloučit existenci světlé chvilky v době uzavření smlouvy, pakliže k tomuto okamžiku nebyla jednající osoba lékařsky vyšetřena. Znalec , tituly před jménem, Šimek nekriticky převzal závěry znalce , tituly před jménem, Bartoše, jež z pohledu žalované nejsou věcně správné. Zpětně nelze stanovit, že určitá osoba trpěla duševní poruchou. Soud prvního stupně také pochybil, pokud nevyhověl požadavku žalované na provedení revizního znaleckého posudku. Žalovaná vytkla nesprávnost v postupu soudu prvního stupně také v tom, že nechal zpracovat dodatek znaleckého posudku znalcem , tituly před jménem, Bartošem v době, kdy již nebyl veden jako znalec. Tento znalecký posudek ani nemá náležitosti znaleckého posudku. S uvedenou argumentací navrhla žalovaná změnu rozsudku soudu prvního stupně na zamítnutí žaloby, případně k doplnění provedeného dokazování revizním znaleckým posudkem, požádala o zrušení tohoto rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro případ neúspěchu v řízení, měla žalovaná za to, že nelze za použití ust. § 150 o. s. ř. přiznat žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla v dobré víře, že ji náleží právo doživotního užívání nemovitostí, zapsané v katastru nemovitostí, zřízené podle svobodné vůle právního předchůdce žalobkyně, a s přihlédnutím rovněž k té skutečnosti, že se žalovaná starala o , jméno FO, až do jeho smrti, přičemž jejich soužití trvalo 20 let. Soud měl také přihlédnout k jejím osobním, příjmovým a majetkovým poměrům, pro něž byla v řízení osvobozena od placení soudních poplatků, které k době vydání napadeného rozsudku zůstaly nezměněny. Žalobkyně, která se ztotožnila s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, navrhla jeho potvrzení a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení. Soud správně, podle žalobkyně, dospěl k závěru o neplatnosti sjednané dohody o doživotním užívání předmětných nemovitostí žalovanou, když tehdejší vlastník nemovitostí – , jméno FO, – nebyl pro existenci duševní poruchy způsobilý k tomuto právnímu jednání, když trpěl středně těžkou demencí, v důsledku čehož nechápal smysl a účel jakéhokoliv právního jednání. V tomto směru odkázala žalobkyně na závěry znaleckých posudků , tituly před jménem, Bartoše a , tituly před jménem, Šimka, jež ve shodě vyloučily schopnost , jméno FO, uzavřít dne 8. 8. 2016 smlouvu o věcném břemenu doživotního užívání žalovanou projednávaných nemovitostí. Za neopodstatněnou považovala žalobkyně rovněž námitku žalované o nesprávně formulovaném petitu soudního rozhodnutí a o jeho případné nevykonatelnosti. Žalobkyni nic nebránilo v podání žaloby na vyklizení nemovitostí, pakliže je jejich vlastníkem a žalovaná tyto nemovitosti užívá bez právního důvodu. Skutečnost, že v katastru nemovitostí je ve prospěch žalované zapsáno právo odpovídající věcnému břemenu, v podobě doživotního užívání těchto nemovitostí, nebránila možnosti přímého uplatnění žaloby na vyklizení předmětných nemovitostí, pokud bylo zjištěno, že dohoda o věcném břemenu byla sjednána neplatně. Žaloba na určení neplatnosti věcného břemene, jíž se dovolává žalovaná, by nic v právních vztazích účastníků neřešila, neboť by nezakládala exekuční titul pro vyklizení žalované z nemovitostí. Žaloba na vyklizení nemovitostí by musela být podána v každém případě. Postup zvolený v posuzované věci žalobkyní je naprosto v souladu se zákonem, odpovídá zásadě hospodárnosti, přičemž otázka platnosti smlouvy o věcném břemenu, je z procesního hlediska předběžnou právní otázkou, ve vztahu k žalobě na