18 CO 268/2023-87 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně z exekuce vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 23 EXE 3190/2014-1 a u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 139 EX 23104/13 ve věci oprávněné [právnická osoba], proti povinnému [jméno] [příjmení] vyloučil motocykl tovární značky Simson S 51/B 2-4, registrační značky 2 K3 986 (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 801 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Žalobu posuzoval dle § 267 odst. 1 o. s. ř. Vzal za prokázáno, že probíhá exekuce k uspokojení pohledávky oprávněné [právnická osoba], proti povinnému [jméno] [příjmení], při které byl postižen motocykl [anonymizováno], registrační značky [anonymizována tři slova], který však je ve výlučném vlastnictví žalobce. Kupní smlouvu žalobce s povinným [jméno] [příjmení] uzavřel již [datum], v rámci exekuce byl motocykl postižen až dne [datum]. V okamžiku zápisu změny v registru motorových vozidel nebyla poznámka o probíhajícím exekučním řízení a tedy o zákazu povinného převést věc na jiného. Žalobce byl v dobré víře, že [jméno] [příjmení] byl v době uzavření kupní smlouvy oprávněn převést vlastnické právo k věci, a to s odkazem na § 1109 o. z., když [jméno] [příjmení] ve smlouvě výslovně prohlásil, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by prodeji motocyklu bránily. Soud má za to, že se vymyká běžnému chodu života a běžným vztahům mezi osobami, aby při každém právním jednání či uzavírání každé kupní smlouvy ohledně věci, jež se svojí hodnotou (v daném případě 23 000 Kč) nijak nevymyká standardním vydáním, prováděl své lustrace ve všech možných evidencích. Žalobce tak má k předmětnému motocyklu právo nepřipouštějící exekuci, a proto soud žalobě vyhověl. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání. S právním názorem soudu prvního stupně zásadně nesouhlasí. Žalovaná zdůraznila, že exekuční návrh byl podán již 20. 12. 2013. Po doručení vyrozumění o zahájení exekuce povinnému platí tzv. generální inhibitorium, tzn. že povinný není oprávněn nakládat se svým majetkem. Porušení generálního inhibitoria je postiženo relativní neplatností dotčeného právního jednání. Námitku neplatnosti právního jednání, tedy uzavřené kupní smlouvy, vznesl jak žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11. 7. 2022, tak soudní exekutor ve vydaném exekučním příkazu ze dne 13. 6. 2022. Žalovaná se neztotožňuje s právním názorem soudu prvního stupně, že zákaz nakládat s předmětnou věcí platí až ode dne jejího postižení v exekuci exekučním příkazem, tj. dnem 13. 6. 2022. Je nutné rozlišovat mezi tzv. generálním inhibitoriem a tzv. speciálním inhibitoriem. V případě speciálního inhibitoria je následkem porušení absolutní neplatnost právního úkonu. Je zcela zřejmé, že ze strany povinného [jméno] [příjmení] došlo k porušení generálního inhibitoria. Po dovolání se neplatnosti kupní smlouvy ze strany soudního exekutora a ze strany žalované tak je předmětná kupní smlouva neplatná. Žalovaná se rovněž neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že žalovaný byl při koupi motocyklu v dobé víře a že se vymyká běžnému chodu života a běžným vztahům požadovat lustraci ve všech možných evidencích. Poukázala na judikaturu vyšších soudů, která nepovažuje důvěru v pouhá tvrzení prodávajícího (povinného) za předpoklad dobré víry nabyvatele. Žalobce mohl prověřit například veřejně přístupný registr exekucí, ze kterého by mu bylo patrné, že proti povinnému je vedeno exekuční řízení a tudíž není oprávněn disponovat se svým majetkem. Dobrá víra musí být posuzována i z hlediska, zda žalobce při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že povinný nebyl oprávněn s věcí nakládat. Podle názoru žalované dobrá víra žalobce v řízení prokázána nebyla. Rozhodnutí soudu je rozporné se zákonem, judikaturou i dobrými mravy. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobu zamítl a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že nerozporuje, že prodávající patrně nebyl v kritické době oprávněn nakládat se svým majetkem v plném rozsahu. Zdůraznil, že o této skutečnosti v době uzavírání kupní smlouvy však nevěděl. Prodávající jednal a kupní smlouvu podepsal s tvrzením, že jeho majetkové právo k předmětu kupní smlouvy není nijak omezeno. Žalobce koupil motocykl v dobré víře. Je tedy dobrověrný nabyvatel ve smyslu § 1111 o. z. Poukázal na to, že majetek prodávajícího se uzavřením kupní smlouvy nesnížil, neboť se nejednalo o neúplatný převod, nýbrž kupní cena byla žalobcem prodávajícímu okamžitě a v plné výši uhrazena v hotovosti. Prodávající nebyl při převodu motocyklu v registru vozidel v roce 2019 žádným záznamem omezen, což si žalobce ověřoval. Nespoléhal tedy pouze na tvrzení prodávajícího. Žalobce má za to, že smyslem evidence exekucí není, aby při jakémkoliv úplatném převodu strana kupující lustrovala stranu prodávající v evidenci, v níž je každý jednotlivý dotaz zpoplatněn, a to za situace, kdy strana prodávající ústně i písemně straně kupující stvrdí, že její vlastnické právo není nijak omezeno. Žalobce jednal při uzavírání kupní smlouvy poctivě a s důvěrou v poctivost druhé strany. Pokud se žalovaná v odvolání dovolává centrální evidence exekucí a z ní patrného exekučního řízení proti prodávajícímu, je pouze jejím tvrzením, že z tohoto by žalobce dovodil nemožnost oprávnění prodávajícího disponovat s předmětným motocyklem, a to za situace, kdy žalovaná v odvolání sama připouští, že omezení se netýká běžné obchodní a provozní činnosti uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má povinný vyživovací povinnost a udržování a správy majetku. Prodej věci za částku 23 000 Kč je projevem běžné obchodní a provozní činnosti a prodávající jím mohl také uspokojovat základní životní potřeby, neboť částka 23 000 Kč představovala pouze cca 2/3 průměrné měsíční mzdy v České republice v té době. Žalobce nesouhlasí ani s návrhem žalované, aby žalobce byl povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, neboť požadavek žalované na úhradu nákladů řízení je zjevným zneužitím práva ve smyslu § 8 o. z., kdy právní zástupce žalované je současně jediným společníkem, respektive jediným akcionářem žalované. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Pokud by snad odvolací soud vyhověl odvolání žalované, pak žalované by neměl být přiznán nárok na náhradu nákladů řízení. 4. K odvolání žalované odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalované i k vyjádření žalobce k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné. 5. Soud prvního stupně provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu dovodil i odpovídající právní závěry, s nimiž se odvolací soud ve své podstatě ztotožňuje. Prvoinstanční soud pouze zřejmě nedopatřením poukazoval na ustanovení § 1109 o. z., který na danou věc nedopadá, když však fakticky dobrou víru žalobce posuzoval z pohledu § 1111 o. z. 6. Soud prvního stupně správně zjistil, že Okresní soud v Chebu dne 16. 1. 2014 vydal usnesení o nařízení exekuce k návrhu společnosti [právnická osoba], pro pohledávku proti povinnému [jméno] [příjmení] ve výši 7 855,03 Kč s příslušenstvím. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Soudní exekutor vyrozuměl povinného o zahájení exekuce vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne 3. 2. 2014, které mu bylo doručeno fikcí 7. 3. 2014. Doručením vyrozumění o zahájení exekuce nastalo ze zákona tzv. generální inhibitorium. Po doručení vyrozumění o zahájení exekuce povinný ve smyslu § 44a odst. 1 exekučního řádu nesmí nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel, aby zajistil uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti. 7. Žalobce dne 30. 8. 2019 uzavřel jako kupující s prodávajícím [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl motocykl [anonymizováno], [registrační značka] Kupní cena byla stanovena částkou 23 000 Kč. V kupní smlouvě ujistil žalobce, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by prodeji