64 Co 378/2024-396 — Krajský soud v Plzni

Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu ze dne 5. 10. 2022, kterou se žalobkyně domáhala, aby se žalovaný zdržel zásahů do oprávnění žalobkyně vykonávat práva z věcného břemene jízdy (průjezdu) k tíži pozemkové parcely č. , hodnota, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , obec , adresa, , sjednaného v darovací smlouvě ze dne 1. 12. 2008, spočívajících v bránění přístupu žalobkyně na pozemkovou parcelu č. , hodnota, uzavřením oplocení a ukládáním věcí na pozemku a odstranění rušebních zásahů tím, že by mu byla uložena povinnost zpřístupnit žalobkyni pozemkovou parcelu č. , hodnota, vydáním klíčů od zámků s petlicemi u branky a brány v oplocení, ohraničujícího tento pozemek při hranici s pozemkovou parcelou č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a odstraněním dřevěných palet a dalšího materiálu tvořících překážku průjezdu a nacházejících se na parcele č. , hodnota, mezi stavební parcelou č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 91 926,26 Kč (výrok I a II). Dále zamítl vzájemnou žalobu žalovaného na zrušení věcného břemene, jemuž odpovídá doživotní a bezplatné právo průjezdu žalobkyně přes pozemek parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , pro žalobkyni zřízené darovací smlouvou ze dne 1. 12. 2008 bez náhrady a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 98 954,86 Kč (výrok III a IV). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný bránil žalobkyni ve výkonu věcného břemene trojím způsobem: a) uzavřením průjezdu z parcely č. , Anonymizováno, na pozemek parc. č. , hodnota, (přední brána), b) vyskládáním odpadu a , právnická osoba, před dveře garáží žalobkyně přístupných z pozemku parc. č. , hodnota, a c) bráněním průjezdu z parcely žalobkyně č. , Anonymizováno, na pozemek parc. č. , hodnota, (zadní brána).Věcné břemeno bylo v darovací smlouvě vymezené jen obecně a soud prvního stupně jej vyložil tak, že zahrnuje pouze jízdu po zřízené cestě pozemkem parc. č. , hodnota, a jízdu do garáže na využití existující cesty po pozemku parc. č. , hodnota, a související obslužné úkony, které jsou k výkonu věcného břemen nezbytné. Dovodil, že výstavbu plotu na hranici s veřejným pozemkem parc. č. , Anonymizováno, lze považovat za výrazné ztížení výkonu práva žalobkyní. Sama žalobkyně potvrdila, že k výkonu práva z její strany od té doby již nedošlo, protože k průjezdu v plném slova smyslu ani dojít nemohlo. K bránění v přístupu do garáží a bránění v přístupu z pozemku parc. č. , Anonymizováno, soud prvního stupně zjistil, že žalovaný soustavně výkonu práva žalobkyní odporoval, že uvedený odpor zásadním způsobem omezil žalobkyni v právu na průjezd za současného překonání překážek umístěných žalovaným. Vycházel z provedených důkazů a vyzdvihl fotografii s označením „Zamezení jízdy od návsi“ z 9. 9. 2015 se zřejmými zábranami z obou stran cesty a dovodil, že se věcné břemeno objektivně promlčelo uplynutím tříleté promlčecí doby nejdříve k 9. 9. 2018. Trvalost snahy žalovaného zamezit výkonu práva žalobkyně podle soudu prvního stupně podporuje i e-mail z 9. 10. 2015 (č. l. 9 přestupkového spisu) i umisťování informačních tabulí žalovaným se zákazem vstupu. Podle závěrů soudu prvního stupně se žalobkyně musela o bránění práva dozvědět nejpozději v den provádění oprav žumpy a zaslepení vodovodu 10. 10. 2015, takže k promlčení práva průjezdu po pozemku parc. č. , hodnota, z hlediska běhu subjektivní lhůty došlo 10. 10. 2018. Práva z promlčení věcného břemene se nemohou vůči vlastníku služebného pozemku prosadit, a proto soud žalobu zamítl. Soud prvního stupně zamítl i vzájemný návrh žalovaného na zrušení věcného břemene pro hrubý nepoměr mezi zatížením věci služebné a výhodou panujícího pozemku. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o tom, že bylo prokázáno soustavné bránění po dobu delší 3 let, protože takový závěr z fotografií neplyne. Z nich lze dovodit, že na pozemku žalovaného byl značný nepořádek, kdy různé věci byly volně a zcela nahodile rozházeny po jeho pozemku a v jejich uložení bylo jen těžko možné spatřovat úmyslné a soustavné bránění ve výkonu práva žalobkyně. Sud, pařez a kameny na fotografii z 8. 9. 2015 nebrání vjezdu a nelze je považovat za překážku, sud a plachta na fotografii z 27. 5. 2015 představuje jen pohozenou plachtu, která tam po krátké době nebyla. Větve přes cestu z fotografie ze dne 27. 5. 2015 představují jen pohozené odřezané větve, které byly i okolo cesty. Odvalený špalek mohl být odvalen žalovaným. Odpadový materiál žalovaného na fotografiích z 5. 6. 2015, 19. 10. 2019 a 26. 7. 2018 je složen nejen před garážemi žalobkyně, ale i na dalších místech na pozemku, zcela nahodile. Odkazovala i na výpověď svědka , jméno FO, , který také věci složené na pozemku nepovažoval za překážku pro žalovanou, ale projev míry pořádku žalovaného na jeho pozemku, kdy se tyto věci nahodile objevovaly a mizely. Tvrdila, že k soustavnému bránění výkonu věcného břemene došlo až v roce 2020, kdy žalovaný zahradil zadní vstup mezi stavbami a jeho pozemkem. Ani zahrazení pozemku stavbou oplocení pro přístup na jeho pozemek z veřejné komunikace v roce 2015 není takovým bráněním, protože garáže byly přístupné. Nezpochybňovala existenci plotu na straně od veřejné komunikace (přední brána), ale pařez umístěný u cesty, nikoliv na cestě, nepovažuje za překážku ve vjezdu na pozemek, stejně jako cedule s označením zákaz vstupu. Není proto jasné, jak se měla žalobkyně dozvědět o tom, že nepořádek na pozemku žalovaného je takovým bráněním a mělo to zjistit 10. 10. 2015, kdy došlo k realizaci opravy kanalizační jímky, kterou žalovaný úmyslně poškodil. Konflikty ohledně užívání pozemku nemohou být důkazem toho, že jí žalovaný bránil v průjezdu. Ani na leteckém snímku z 15. 6. 2019 není patrné, že by na zadním vstupu na pozemek či před garážemi byla umístěna jakákoliv úmyslná překážka. Navrhovala změnu napadeného rozsudku tak, že bude žalobě vyhověno. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně poukazoval na její dopis z 19. 6. 2021, kde žalobkyně tvrdila, že garáže nemohou být užívány již 3 roky, nikdy tudy nejela a volila jiný vstup – tzv. zadní vjezd. Sama považovala za nesporné, že od roku 2015 vybudováním oplocení z veřejné cesty žalovaný bránil žalobkyni v průjezdu k rybníkům a asi od poloviny roku 2018 jí bránil v průjezdu ke garážím. Před zřízením zadní brány bylo v průjezdu na pozemek parc. č. , Anonymizováno, bráněno skládáním různých předmětů přes a na cestu pozemku parc. č. , hodnota, . Nedošlo tak k přerušení běhu promlčecí doby. Podle jeho názoru odkládání odpadu plní stejnou funkci bránění v jízdě jako oplocení. Cokoliv bylo na cestě v dané době položeno, bylo tak učiněno záměrně, aby to tvořilo překážku, která měla zabránit výkonu věcného břemene. Na pozemku nemá nepořádek, kromě materiálu, který měl sloužit jako zábrana přístupu do garáže. Věci na fotografiích označených žalobkyní v odvolání skutečně sloužily k vytvoření překážky v průjezdu po komunikaci a v přístupu ke garážím. Na leteckém snímku je vidět sud naplněný kameny, aby s ním nebylo možno manipulovat, a sloužil jako překážka k průjezdu ke garážím. Namítal, že na základě rozsudku soudu prvního stupně nemůže požádat o výmaz věcného břemene z katastru nemovitostí. Navrhoval, aby odvolací soud doplnil výrok I tak, že se určuje, že je věcné břemeno promlčelo. Žalobkyně k podání žalovaného uvedla, že soud prvního stupně rozhodl o návrhu žalobkyně i vzájemném návrhu žalovaného, které se domáhal zrušení věcného břemene, a nikoliv jeho výmazu. Odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 597/2022. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, to je ve výroku I a souvisejícím výroku II, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně i ve vyjádření žalovaného a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je v napadené části věcně správný. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci z důkazů, které provedl. Neprovedení některých označených důkazů řádně odůvodnil. Skutkový stav popsaný v bodu 1 odůvodnění rozsudku nedoznal změny ani v odvolacím řízení, a proto z něj soud vycházel. Základem je určení obsahu věcného břemene zřízeného ve prospěch žalobkyně jako právo průjezdu po pozemku parc. č. , hodnota, , jehož vlastníkem je žalovaný. Vzhledem k tvrzením účastníků i svědků soud prvního stupně obsah věcného břemene správně vymezil jako právo průjezdu přes pozemek žalovaného, a to z veřejného prostranství – pozemku parc. č. , Anonymizováno, podél zadní strany stavby žalobkyně (stavební parcela č. , Anonymizováno, ) a přední části garáží (st. parc. , Anonymizováno, ) směrem k cestě směřující k rybníkům, která je nyní ve vlastnictví syna žalobkyně. Není sporu mezi účastníky o tom, že žalovaný již dříve, ale nejméně od p