64 Co 431/2024-23 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o nároku žalobkyně o zaplacení částky 22 865,22 Kč se specifikovaným příslušenstvím plynoucího ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 10. 2020 č. , hodnota, tak, že jej výrokem I zamítl a výrokem II žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Posledním a nyní přezkoumávaným výrokem III žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 237 Kč na jím uvedený bankovní účet do tří dnů od právní moci rozsudku. Učinil tak bez odůvodnění a pouze s odkazem na § 2, 5, 6, 7 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích) a položku č. 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků.Žalobkyně se proti výroku III rozsudku včas odvolala. Poukázala na to, že podle § 6 zákona o soudních poplatcích je základem pro výpočet soudního poplatku cena předmětu řízení bez jeho příslušenství, což v tomto případě je částka 22 655,26 Kč, která zahrnuje dlužnou jistinu úvěru ve výši 6 684,95 Kč a poplatky ve výši 15 970,31 Kč. Nejedná se tedy o částku 22 865,63 Kč zahrnující také úrok ve výši 210,37 Kč, z níž soud prvního stupně vycházel. V tom případě podle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků je ale soudní poplatek ve výši 1 133 Kč a k doplacení tak zbývalo 226 Kč a nikoli soud prvního stupně uvedená částka 237 Kč. Přestože tento doplatek již z procesní opatrnosti uhradila, považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za nesprávné. Z toho důvodu žalobkyně žádala, aby odvolací soud výrok III rozsudku změnil a aby jí postupem podle § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích vrátil zaplacený přeplatek soudního poplatku ve výši 11 Kč.Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadené části, tedy pouze jeho výrok III, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř., a to podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné a argumentům žalobkyně je třeba dát za pravdu.Z obsahu spisu plyne, že žalobkyně navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí celkem 22 865,63 Kč, z níž částka 6 684,95 Kč představovala jistinu, částka 4 798,67 Kč poplatek za služby a částka 11 171,64 Kč smluvní pokutu. Zbývající částka 210,37 Kč pak představovala úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru. Za tento návrh žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 907 Kč.Podle § 6 zákona o soudních poplatcích, je základem procentního poplatku cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou. Cena příslušenství tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. V položce 2, bod 2 Sazebníku je pak uvedeno, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek podle položky 1.V projednávané věci soud prvního stupně správně poté, co elektronický platební rozkaz nevydal, doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 Sazebníku. Pouze zjevným omylem vycházel při výpočtu z částky 22 865,63 Kč zahrnující rovněž úrok ve výši 210,37 Kč, přestože správně měl soudní poplatek vypočíst z částky 22 655,26 Kč. V situaci, kdy na soudním poplatku mělo být zaplaceno 1 133 Kč a žalobkyně zaplatila 907 Kč, přicházelo v úvahu doměření doplatku pouze ve výši 226 Kč, jak žalobkyně správně namítla. Odvolací soud z toho důvodu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok III rozsudku soudu prvního stupně změnil. Lhůtu k úhradě doplatku soudního poplatku ale neuložil, a to vhledem k tomu, že povinnost již byla žalobkyní splněna.Vrácení přeplatku soudního poplatku provede soud prvního stupně v souladu s § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že přezkoumávané rozhodnutí je jen procesní povahy a v souvislosti s jeho vydáním proto nelze uvažovat o úspěchu některého z účastníků řízení.