64 Co 509/2024-39 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil výrokem I žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných k 15. dni měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Výrokem II žalobu zamítl v částce 28 916,08 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem, výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že je žádnému z nich nepřiznal a výrokem IV žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 441 Kč za v něm uvedených podmínek.Žalobkyně se proti výroku I rozsudku, a to výhradně do části vztahující se k podmínkám plnění přisouzené pohledávky s příslušenstvím ve splátkách, včas odvolala. Žádala, aby byl výrok doplněn o dovětek, ... „pod ztrátou výhody splátek, s tím, že v případě prodlení s úhradou, byť i jediné splátky, a to i částečně, stává se okamžitě splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je žalovaný v prodlení“.Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek v napadené části, učinil tak podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.Je třeba zdůraznit, že rozsudek ve výroku I nebyl s výjimkou části, týkající se podmínek plnění přisouzené pohledávky, odvoláním žádného z účastníků dotčen, a tedy nabyl stejně jako výrok II a IV již právní moci.Z § 160 o. s. ř. vyplývá možnost soudu určit pro zaplacení lhůtu delší než do tří dnů nebo stanovit peněžité plnění ve splátkách. Obecně k tomu může dojít v případě, odůvodňují-li to poměry dlužníka a zároveň tím nejsou ohroženy oprávněné zájmy věřitele. V projednávané věci soud prvního stupně už v rámci přezkoumávaného rozsudku z těchto kritérií vycházel a žalovanému umožnil dluh splácet. Při stanovení výše splátek přihlédl k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru s ohledem na řádné neposouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem, a proto splátky stanovil oproti smlouvě menší částkou. Z obsahu spisu a ani z odůvodnění rozsudku není patrné, zda pouze nedopatřením, či záměrně nevyjádřil, že žalovaný přijde o dobrodiní splátek, pokud podmínky splácení poruší, tzn. pokud se dostane do prodlení s úhradou třeba i jedné splátky. V každém případě je třeba dát žalobkyni za pravdu, že „pod ztrátou výhody splátek“ je běžnou a judikaturou léta používanou formulací pamatující na situaci, kdy dlužník podmínky splácení dluhu poruší. Není proto žádný důvod ji nepoužít i v projednávaném případě. Odvolací soud z toho důvodu přezkoumávaný výrok I rozsudku o tuto žalobcem požadovanou formulaci doplnil.Změnu rozsudku bylo třeba promítnout i do nákladového výroku III, o kterém bylo nově rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vzhledem k vyrovnanému úspěchu účastníků v řízení.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 150 o. s. ř. Mimořádné důvody, pro které úspěšné žalobkyni nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána, spočívají v tom, že žalovaný se na vyvolání odvolacího řízení nijak nepodílel a ani jej nemohl ovlivnit.