64 Co 569/2024-28 — Krajský soud v Plzni

V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 54 400 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 15 244 Kč (výrok II), v obou případech do tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že zahrnují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 176 Kč a náklady právního zastoupení podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (AT) za tři úkony právní služby po 3 300 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 2 268 Kč.Žalobkyně se proti nákladovému výroku II včas odvolala. Namítla pochybení soudu prvního stupně při vyměření poplatkové povinnosti, které se posléze projevilo tím, že jí přiznal soudní poplatek pouze ve výši 2 176 Kč, přestože podle položky 1 odst. 1 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jí měl být soudní poplatek vyměřen a přiznán ve výši 2 720 Kč. Vzhledem k tomu, že doplatek na soudním poplatku jí může být podle § 12 odst. 2 zákona o soudních poplatcích doměřen do tří let od pravomocného rozhodnutí o uložení poplatkové povinnosti, žádala, aby se tak stalo a zároveň aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení včetně soudního poplatku navýšeného o 544 Kč, neboť po nabytí právní moci rozsudku by se již nároku na přiznání dovyměřeného doplatku nedomohla, a to ani v rámci náhrady škody u Ministerstva spravedlnosti. Z toho důvodu žalobkyně žádala, aby odvolací soud výrok II rozsudku v tomto směru změnil a na náhradě nákladů řízení jí přiznal soudní poplatek ve výši 2 720 Kč, a aby jí také přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.Z obsahu spisu plyne, že žalobkyně dne 31. 5. 2024 navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí celkem 54 400 Kč s příslušenstvím a za tento návrh zaplatila soudní poplatek ve výši 2 176 Kč. Věc pak byla dne 14. 6. 2024 převedena do sporného řízení z důvodu, že žalovanou nebylo možno v té době ztotožnit. Se souhlasem obou účastníků řízení pak byl bez nařízení jednání vyhlášen přezkoumávaný rozsudek, kterým bylo žalobě zcela vyhověno a žalované bylo v té souvislosti uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 244 Kč, zahrnujících mimo jiné soudní poplatek ve výši 2 176 Kč.Soud prvního stupně sice správně posoudil otázku náhrady nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jako zcela úspěšnému účastníku je přiznal žalobkyni. Jejich výši však v části týkající se soudního poplatku nesprávně stanovil.Podle položky 2, bod 2 Sazebníku zákona o soudních poplatcích, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek podle položky 1. Jestliže tedy zákon o soudních poplatcích uvádí, že soud poplatek „doměří“, není to to samé, kdy poplatníka „vyzve“ k zaplacení soudního podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. V případě převodu věci z agendy EPR do agendy C byl proto doplatek soudního poplatku splatný podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé, neboť šlo o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v důsledku převodu věci z jedné agendy do agendy druhé, který žalobkyně nemohla nijak ovlivnit. Žalobkyni je tak třeba dát za pravdu v tom, že pokud tak soud prvního stupně neučinil a v rozsudku jí soudní poplatek o částku 544 Kč (2 720 Kč - 2 176 Kč) nedoměřil, je možné tak podle § 12 odst. 2 zákona o soudních poplatcích ještě učinit dodatečně v poměrně dlouhé lhůtě. V takovém případě by se však žalobkyně již změny pravomocného nákladového výroku nemohla dovolat.Odvolací soud z toho důvodu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadený výrok rozsudku vztahující se k náhradě nákladů řízení změnil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 15 788 Kč, tedy včetně soudem prvního stupně opomenuté části soudního poplatku ve výši 544 Kč.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, proto jí byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za jeden úkon právní služby podle § 7, bod 2 a § 11 odst. 2 písm. c) AT ve výši 250 Kč (tarifní hodnotou v odvolacím řízení je částka 544 Kč), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT a 21 % DPH ve výši 116 Kč.