64 Co 680/2024-28 — Krajský soud v Plzni

Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 46 440 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně od 16.8.2024 do zaplacení (výrok I), žalobu o zaplacení částky 30 610,93 Kč s úrokem z prodlení zamítl (výrok II) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 086 Kč (výrok III). Nárok žalobkyně vycházel ze smlouvy o úvěru ze dne 24.8.2023, podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy podle poměru úspěchu a neúspěchu přiznal žalobkyni toliko část z vynaložených nákladů, a to ve výši zaplaceného soudního poplatku.Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Napadala pouze výrok III rozsudku soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Hodnotila, že procentuální poměr úspěchu žalobkyně v řízení činí 60 %, neúspěch ve výši 40 %. Vzniká tak žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %. Právo žalobkyně na náhradu nákladů řízení činí tak 5 848 Kč namísto přiznané částky 3 083 Kč.Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně není věcně správné. O odvolání rozhodl bez jednání, jak mu to dovoluje ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky správně vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádaný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Soud prvního stupně bez bližšího vysvětlení nehodnotil výši úspěchu žalobkyně ve věci. Přiznal žalobkyni jen právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku za řízení. Odvolací soud takový závěr nesdílí. Jak správně namítala žalobkyně ve svém odvolání, pokud měla úspěch ve výši 46 440 Kč z předmětu řízení, který činil 77 151,93 Kč, její úspěch představuje 60 % a neúspěch 40 %. Vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %.Účelně vynaložené náklady žalobkyně přestavují zaplacený soudní poplatek za řízení 3 083 Kč a náklady právního zastoupení, které představuje odměna advokáta za tři úkony právní pomoci po 4 220 Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby a účast na jednání 17.10.2024), jeden úkon v polovině sazby, to je 2 110 Kč (předžalobní výzva ke splnění dluhu, u které není třeba právní rozbor) a 4 režijní paušály po 300 Kč, cestovné z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět 2 340 Kč, náhrada za promeškaný čas 1200 Kč, náhrada za DPH 4 097 Kč, celkem 26 690 Kč. Z těchto nákladů činí 20 % částku 5 338 Kč. Odvolací soud proto podle § 220 odst. l písm. a) o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 338 Kč.O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 za použití § 150 o. s. ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení podstatný úspěch, požadovala sice náhradu nákladů ve výši 5 848 Kč, byla jí přiznána náhrada nákladů ve výši 5 338 Kč. Nicméně podstatou odvolacího řízení bylo provedení početních úkonů k vyčíslení nákladů řízení žalobkyně před soudem prvního stupně. V tom odvolací soud spatřuje okolnost takového významu, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žalobkyni nepřiznal.