64 Co 92/2024-114 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně výrokem I přezkoumávaného rozsudku zamítl žalobu o zaplacení částky 25 424,45 Kč, 1 800 Kč a 1 000,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 27 224,45 Kč od 26. 5.2021 (správně od 26.5.2022) do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % z částky 25 424,45 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal. Vyšel ze zjištění, že předchůdkyně žalobkyně – , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřela se žalovaným dne 29. 9. 2018 (správně dne 21. 9. 2018) smlouvu o bankovních službách č. , tel. číslo, , na základě které mu vedla běžný účet, jehož součástí byla služba Flexikredit umožňující přečerpání. Po právní stránce uzavřel, že se jednalo o smlouvu o účtu uzavřenou v souladu s § 2662 a násl. občanského zákoníku (o. z.), která podle § 2665 o. z. umožňovala žalovanému „disponovat s peněžními prostředky nad rámec debetního zůstatku“. Za neprokázané však považoval tvrzení žalobkyně, že by tak žalovaný učinil, tedy že ke dni 16. 5. 2021, kdy došlo ke zrušení služby Flexikredit a převedení debetního zůstatku na běžném účtu na úvěrový účet, tel. číslo, /0600, žalovaný peněžní prostředky přečerpal o 25 424,45 Kč (dále také jistina úvěru), a že v té souvislosti žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z jistiny úvěru a nároků spojených s porušením smluvních povinností v podobě poplatků za upomínky ve výši 1 800 Kč a úroku z prodlení z jistiny úvěru kapitalizovaného za dobu od 8. 12. 2021 do 25. 5. 2022 ve výši 1 000,48 Kč a od 26. 5. 2022 do zaplacení. Platební historii ze dne 17. 6. 2021 nelze podle něj za řádný důkaz považovat, jedná se jen o soukromou sumarizaci transakcí ve smyslu § 563 o. z., jejíž správnost žalovaný nepotvrdil, a proto ji podle § 134 o. s. ř. nelze proti němu použít. Kromě toho dokládá pouze převod záporného zůstatku z běžného na úvěrový účet, ale nijak neprokazuje přečerpání částky 25 424,45 Kč žalovaným. Další žalobkyní předložené důkazy - všeobecné obchodní podmínky, ukončení poskytování Flexikredit, oznámení o otevření úvěrového účtu a výpisy z úvěrového účtu, rovněž dokládají pouze převod částky 25 424,45 Kč na úvěrový účet, a ani ty neprokazují přečerpání prostředků na běžném účtu. Navíc i v jejich případě se podle soudu prvního stupně jedná pouze o soukromé listiny, jejichž pravost a správnost žalovaný nepotvrdil. Třebaže podle rozhodovací praxe Krajského soudu v Plzni, na kterou poukázal, je možno za řádný důkaz považovat výpis z účtu doručený úvěrovanému, v této věci se o takovou situaci nejedná. Žalobkyní předložené doklady o doručení se vztahují k jiným písemnostem a její tvrzení o doručení výpisu z úvěrového účtu žalovanému neprokazují. Stejně tak oprávněnost nároku žalobkyně na poplatky za upomínky a na úrok ve výši 29 % ročně nelze ze smlouvy a z dispozic s parametry kontokorentního úvěru Flexikredit ze dne 15. 7. 2019 dovodit, neboť žalovaný je vlastnoručně nepodepsal a údajný elektronický podpis představovaný čísly neumožňuje jeho identifikaci. Pro neunesení důkazního břemene žalobkyní proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.2. Žalobkyně se proti rozsudku včas odvolala. Namítla neúplné zjištění skutkového stavu soudem prvního stupně, který nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, a nesprávné právní posouzení věci. Zdůraznila, že již v žalobě, a pak i v doplnění žaloby ze dne 26. 9. 2023, doložila všechny výpisy z běžného účtu č. , č. účtu, ,, Anonymizováno, čímž prokázala přečerpání kontokorentu žalovaným o částku 25 424,45 Kč, což ostatně ani nijak nerozporuje. To samé pak prokazuje výpis z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Jedná se o relevantní důkazy vydané jednou z největších bankovních institucí v České republice, a pokud by měla být jejich důkazní hodnota zpochybňována, vedlo by to k ochromení bankovního sektoru.“ Není jí známo, jaké jiné důkazy k prokázání vyčerpání jistiny by měla podle soudu prvního stupně předložit. Soudy napříč Českou republikou přitom bez výjimky považují výpisy z běžného účtu a z úvěrového účtu, ale rovněž platební historii banky, za dostačující důkazy k prokázání vyčerpání úvěru. Podle § 562 odst. 2 o. z. navíc platí, že „se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Z toho důvodu byl pro ni překvapivý a také neodůvodněný názor soudu prvního stupně, že by tyto listiny měl žalovaný potvrzovat. V situaci, kdy je žalovaný neaktivní a jeho jediným záměrem je nic neplatit, si lze jen stěží představit, že by bance potvrzoval každý výpis z účtu, aby jej pak mohla vůči němu použít jako hodnověrný důkaz v soudním řízení. Platnost a správnost bankou vystavené listiny tak nelze odvozovat od toho, zda ji žalovaný potvrdí či schválí. Z těchto důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 25 424,45 Kč spolu s částkami 1 800 Kč a 1 000,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 224,45 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 25 424,45 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, a aby jí také přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, k nařízenému jednání u odvolacího soudu se nedostavil a zůstal, stejně jako po celou dobu řízení před soudem prvního stupně, nečinný.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř. a po zopakování důkazů zejména výpisy z běžného a úvěrového účtu dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně nelze považovat za důvodné.5. V projednávané věci žalobkyně, resp. její právní a procesní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , žalobní nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 21. 9. 2018 smlouvu o bankovních službách č. , tel. číslo, , na základě které pro něj vedla běžný účet, jehož součástí byla služba Flexikredit. Pro neplnění smluvních povinností žalovaným byla služba Flexikredit vypovězena a dopisem ze dne 16. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení nepovoleného debetního zůstatku ve výši 25 424,45 Kč, představujícího rozdíl mezi čerpanými a uhrazenými penězi. Protože tak neučinil, byla tato částka jako jistina úvěru převedena v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami na úvěrový účet č. , č. účtu, , o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 8. 6. 2021. Takto vzniklý úvěr měl žalovaný zaplatit v 16 měsíčních splátkách počínaje dnem 7. 7. 2021, ale protože tak neučinil, byla ke dni 11. 10. 2021 dlužná částka 27 224,45 Kč, zahrnující jistinu úvěru a k tomu 1 800 Kč na poplatcích za tři upomínky po 600 Kč (7,8,9/2021) zesplatněna. Další uplatněná částka 1 000,48 Kč představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru za dobu od 8. 12. 2021 do 25. 5. 2022. Z obsahu spisu dále plyne, že v průběhu řízení bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalobce, dále došlo v důsledku částečného zpětvzetí žaloby k zastavení řízení v části týkající se zákonného úroku z prodlení z jistiny a k rozšíření žaloby o úrok ve výši 29 % ročně z jistiny úvěru od 12. 10.2021 do zaplacení.6. Třebaže jsou závěry soudu prvního stupně, kterými zdůvodnil neunesení důkazního břemene žalobkyní, a to zejména v části, kdy jako hodnověrné odmítl výpisy z běžného a úvěrového účtu v situaci, kdy nebylo prokázáno jejich doručení úvěrovanému, poněkud svérázné, za podstatné odvolací soud považuje, že žalobkyně skutečně tvrzení o přečerpání peněžních prostředků na běžném účtu žalovaným o částku 25 424,45 Kč, a tedy o důvodnosti jejího převedení na úvěrový účet, neprokázala. Žalobkyní předložené důkazy prokazují pouze to, že smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 21. 9. 2018 se předchůdkyně žalobkyně zároveň zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku na běžném účtu. Podle „Dispozic se sjednanými parametry“ představoval tento povolený limit od 15. 7. 2019 částku 20 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 21,99 % ročně, a v případě jeho překročení byla z nepovoleného debetního zůstatku sjednána úroková sazba 29 % ročně.7. Žalobkyně k prokázání tvrzení o přečerpání peněžních prostředků žalovaným na běžném účtu č. , č. účtu, o částku 25 424,45 Kč předložila výpisy za období únor – červenec 2019, které však nic takového neprokazují. Z jejich obsahu je zřejmé, že v této době byly obraty, míněno příjmy a výdaje, na účtu poměrně vyrovnané. Příjem v každém z těchto měsíců představovala v zásadě pouze mzda žalovaného, výdaje pak tvořily čerpané částky. V únoru byl příjem na účtu ve výši 26 615 Kč a čerpání ve výši 26 593 Kč, v březnu byl příjem 28 190 Kč a čerpání 28 193 Kč, v dubnu byl příjem 33 835 Kč a čerpání 33 800 Kč, v květnu byl příjem 29 752 Kč a čerpání 29 714 Kč a v červnu byl příjem 27 503 Kč a čerpání 27 979 Kč. Pouze v červe