11 Co 212/2025-287 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované povinnost platit žalobkyni výživné v částce 5 000 Kč měsíčně za období od 1. 6. 2024 do 31. 8. 2024, a dále v částce 4 300 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2024, splatné vždy do každého 15. dne v měsíci, pro který má být výživné placeno (výrok I), zamítl žalobu v části požadovaného výživného v částce 700 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2024 (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dluh na výživném za období od 1. 6. 2024 do 31. 5. 2025 v celkové výši 50 700 Kč ve splátkách po 5 070 Kč měsíčně (výrok III). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 28 275,52 Kč (výrok IV).2. Soud prvního stupně považoval za nesporné, že žalobkyně je dcerou žalované, výživné pro žalobkyni nebylo upraveno soudním rozhodnutím a vztahy účastnic nejsou dobré. Do dubna 2024 zasílala žalovaná žalobkyni částku 6 500 Kč měsíčně, v květnu 2024 zaplatila 4 000 Kč, v červnu 3 000 Kč a od července 2024 neplatí žalobkyni žádné výživné. V minulosti žalovaná žalobkyni přeposílala jen inkasovaný Kindergeld. Žalobkyně, byť je zletilá, stále pokračuje ve studiu v 5. ročníku prezenčního studia na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni. Sama si přivydělávala s měsíčním příjmem v průměru cca 5 400 Kč do prosince 2024, poté s ohledem na studijní povinnosti musela brigády přerušit. Pokud se tedy příjmy zprůměrují, pak se jedná o 3 156 Kč měsíčně. Žalobkyně obdržela dále dne 1. 4. 2025 dotaci od Karlovarského kraje ve výši 150 000 Kč. Tato dotace na podporu studia ve zdravotnických oborech však má podmínku úspěšného ukončení studia a následného působení v kraji, proto ji soud jako příjem žalobkyně nezohlednil s odůvodněním, že není zřejmé, zda ji nebude muset vracet. Žalobkyně dostává výživné od otce 5 000 Kč měsíčně a ubytovací stipendium 750 Kč měsíčně. Celkové náklady žalobkyně dosahují částky minimálně 14 000 Kč měsíčně (kolej 4061 Kč, menza 800 Kč, dojíždění až 1300 Kč, MHD 300 Kč, telefon 440 Kč, kontaktní čočky 440 Kč, učebnice, pomůcky, dále plave, tančí – 2980 Kč za 15 lekcí). Ohledně žalované vzal soud prvního stupně v úvahu, že je rozvedená a žije s již zletilým synem , jméno FO, , k němuž má vyživovací povinnost, ale dostává na něj Kindergeld 255 EUR měsíčně, syn hraje hokej, studuje ISŠ Cheb a otec na něj platí výživné 8 000 Kč měsíčně. Matka pracovala v roce 2024 v SRN po dobu maximálně 4 měsíců, ale její špatný zdravotní stav způsobený bakteriální infekcí vyžadoval omezenou pracovní dobu. Od 3. 7. 2024 je matka v pracovní neschopnosti a její příjem činí 1 178 EUR měsíčně, tedy cca 29 000 Kč. Soud prvního stupně vycházel ze skutečně prokázaného příjmu za období od 1. 6. 2024 do srpna 2024 ve výši 29 000 Kč měsíčně. Za období od 14. 8. 2024 do 13. 2. 2025 byl celkový příjem žalované 6 787,50 EUR hrubého, tedy 5 949,56 EUR čistého (24 250 Kč měsíčně), jedná se o zdravotní pojištění vyplácené AOK Bayern (tzv. Krankengeld). Žalované byl do 25 let věku žalobkyně, tedy do 4. 4. 2024 vyplácen pro žalobkyni Kindergeld. Žalovaná vlastní byt č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , hypotéka, kterou splácela částkou 5 200 Kč měsíčně, je již doplacena. Dále žalovaná vlastní zahrádku v k.ú. , adresa, a 18 let staré vozidlo BMW. Žalovaná v minulosti trpěla a stále trpí zdravotními obtížemi, v průběhu téměř roční pracovní neschopnosti však došlo k celkovému zlepšení zdravotního stavu a aktuálně je bez výraznějších subjektivních potíží. Soud prvního stupně vyšel dále ze zjištění, že žalovaná splácí společné dluhy, které však zohlednil jen jednou polovinou, neboť se týkají společných dluhů vzniklých v manželství s , jméno FO, . Jedná se o úvěr ve výši 270 000 Kč Airbank, splácený po 4924 Kč měsíčně, půjčku od COFIDIS, splácenou po 5180 Kč měsíčně, úvěr od Moneta bank ve výši 600 000 Kč, splácený po 8 070,66 Kč měsíčně a úvěr od téže banky ve výši 112 000 Kč, splácený po 1 879 Kč měsíčně. Dále žalovaná dluží SVJD za služby za rok 2023 částku 7545,12 Kč a za rok 2022 částku 25 063,41 Kč. Dluh vůči pojišťovně Kooperativa v částkách 6 756 a 4 375 Kč splácí ve splátkách po 570 Kč a 730 Kč měsíčně. Žalovaná dále hradí 1 640 Kč měsíčně zálohy na elektřinu a 300 Kč na plyn, do fondu oprav platí 6 266 Kč měsíčně. Výdaje na telefon, TV a internet vyčíslila na 2 500 Kč měsíčně, výdaje na léky 2 500 Kč za 10 měsíců, daň z nemovitostí činí 700 Kč ročně. K námitce žalované, že je v rozporu s dobrými mravy ukládat jí povinnost platit žalobkyni výživné, soud prvního stupně uvedl, že mezi účastnicemi byly prokázány slovní rozepře, špatné vztahy a nefungující komunikace, tato situace ale nebyla zaviněna výlučně žalobkyní, podílely se na ní obě účastnice a byla způsobena i špatnými vztahy s bývalým manželem žalované, nelze proto tyto nedobré vztahy klást žalobkyni k tíži. Za situace, kdy žalovaná neposkytuje žalobkyni finanční a osobní podporu a žalobkyně absolvuje náročné studium pak nelze ani očekávat, že bude pomáhat žalobkyně v domácnosti žalované. Nedoplatek na výživném byl soudem prvního stupně vypočten za dobu od 1. 6. 2024 do 31. 5. 2025 tak, že za 3 měsíce po 5 000 Kč a za 9 měsíců po 4 300 Kč činí 53 700 Kč, z toho žalovaná 3 000 zaplatila, zbývá tedy 50 700 Kč. Ve zbytku žalobou uplatněný nárok nepřiznal a žalobu zamítl. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel z poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, který vypočetl na 79 %.3. Proti rozsudku, vyjma výroku, jímž byla žaloba částečně zamítnuta, podala včasné odvolání žalovaná, která se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně, případně změny a zamítnutí žaloby. Poukázala na ust. § 913 odst. 1 občanského zákoníku a namítala, že soud prvního stupně správně nezhodnotil odůvodněné potřeby a majetkové poměry žalobkyně ani schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalované, zejména se dostatečně nevěnoval majetkovým poměrům žalobkyně. Zopakovala své tvrzení, že studium žalobkyně na vysoké škole nenavazovalo na střední školu, přestávka ve studiu trvala 2 roky, kdy byla žalobkyně v zahraničí, proto překročila věk 26 let. Odkázala přitom na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14. Dále namítala, že soud přes její důkazní návrhy nezjistil řádně časovou náročnost studia žalobkyně, možnost brigád a přivýdělku. Dle žalované byla žalobkyně schopna najít si výhodnější brigádu s vyšším příjmem. Soudu prvního stupně také vytýkala, že nezahrnul do příjmů žalobkyně dotaci od Karlovarského kraje. Z dotačních podmínek plyne, že nezbytné je dokončení studia a tříletá práce v oboru v kraji, nejedná se o nejistou podmínky a je pouze na žalobkyni, zda podmínku naplní. Žalobkyně má navíc partnera, žije s ním, on se podílí na nákladech žalobkyně, jezdí spolu na exotické dovolené, což potvrdila i svědkyně , Anonymizováno, (babička žalobkyně a matka žalované). Soud se dle názoru žalované měl zabývat i majetkovými poměry otce žalobkyně, resp. bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokazovala tyto skutečnosti. Poměry žalované také nebyly hodnoceny správně, soud nepřihlédl k jejímu špatnému zdravotnímu stavu a souvislosti s tím k nutnosti pracovat na snížený úvazek. Žalovaná je již rok v pracovní neschopnosti, žádala o invalidní důchod, zdravotní stav jí neumožňuje pracovat, je to tedy naopak ona, kdo by potřeboval pomoc a podporu dcery. Závazky vzniklé za trvání manželství hradí žalovaná sama. Žalovaná rovněž zopakovala svoji námitku, že požadavek žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, neboť spor mezi účastnicemi zavinila žalobkyně. Výživné a Kindergeld hrazené pro syna žalované není možné zahrnovat do jejích příjmů, neboť primárně slouží k uspokojování synových potřeb. Dále namítala nesprávný procesní postup soudu prvního stupně, který nedůvodně neprovedl některé jí navržené důkazy, a to výslech žalované ke sporům s žalovanou a aktuálnímu zdravotnímu stavu a příjmům. K tomu uvedla, že se sice z důvodu operace nedostavila k poslednímu jednání a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, aby řízení nezdržovala, to však neznamená, že by neměla být vyslechnuta. Namítala i nesprávné zjištění poměru úspěchu a neúspěchu ve věci pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení, když neúspěch žalobkyně odpovídá 14% žalované částky, úspěch pak činí 86 %. S ohledem na nedostatek odůvodnění je pak výrok o nákladech řízení nepřezkoumatelný. Žalobkyně následně k svému odvolání doplnila, že od července 2025 nedostává již žádné nemocenské dávky a půjčuje si od matky.4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku a ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně správně hodnotil potřeby i možnosti obou účastnic, zdůraznila, že žalovaná jí neplatila v rozhodném období ničeho a 5 000 Kč měsíčně je minimum, kterým jí měla žalovaná přispívat na výživu. Nechce zlehčovat zdravotní stav žalované, ale žalovaná příjmy měla, její syn dostával Kindergeld a výživné, měl i příjmy z občasných brigád. Neexistence rozporu požadavku žalobkyně s dobrými mravy byla soudem posouzena správně. Zdůraznila, že studuje denní, náročné studium a nelze po ní