64 Co 609/2025-21 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 600 Kč a částku 19 900 Kč, a to ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci (výrok I). Ve zbývající části týkající se „kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 132,60 Kč za období od 28. 9. 2024 do 21. 10. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 600 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 661,63 Kč za období od 6. 12. 2023 do 21. 10. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 900 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení“ žalobu zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 324 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).Žalobkyně se proti rozsudku, výhradně však jen proti výroku I do části, týkající se lhůty a způsobu plnění, odvolala a namítla nesprávné skutkové zjištění soudu prvního stupně a nesprávné právní posouzení věci. Soud prvního stupně sice žalované uložil povinnost uhradit dluh ve splátkách, zřejmě však opomněl uvést splatnost celého závazku pro případ prodlení žalované s úhradou některé splátky. V takové situaci tak není podle žalobkyně rozsudek jako celek vykonatelný. Z toho důvodu žalobkyně žádala, aby odvolací soud žalované uloženou povinnost ve výroku I doplnil o dovětek: „… pod ztrátou výhody splátek, s tím, že v případě prodlení s úhradou, byť i jediné splátky, a to i částečně, stává se okamžitě splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky včetně příslušenství dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je žalovaná v prodlení.“ V té souvislosti žalobkyně odkázala na usnesení Městského soudu v Praze z 16. 12. 2014, sp. zn. 93 Co 575/2014, podle kterého „§ 160 odst. 1 o. s. ř. je již od původní účinnosti procesního předpisu koncipován tak, že základním pravidlem je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů a každé prodloužení obecné lhůty je tak výjimkou z uvedeného pravidla, přičemž s výjimkami je třeba vždy nakládat umírněně“. S institutem povolení splácet přiznanou částku ve splátkách je tak podle žalobkyně nutno nakládat uvážlivě, neboť nepřiměřené zvýhodňování jedné strany sporu může vést k porušení zásady rovnosti účastníků řízení, tedy v tomto případě neodůvodněně v její neprospěch. Z toho důvodu žádala, aby odvolací soud v této části rozsudek soudu prvního stupně změnil.Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek v napadené části, učinil tak podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.Je třeba zdůraznit, že rozsudek nebyl s výjimkou části týkající se podmínek plnění přisouzené pohledávky odvoláním žádného z účastníků dotčen, a nabyl tedy již právní moci.Z ustanovení § 160 o. s. ř. vyplývá možnost soudu určit pro zaplacení lhůtu delší než do tří dnů nebo stanovit peněžité plnění ve splátkách. Obecně k tomu může dojít v případě, odůvodňují-li to poměry dlužníka a zároveň tím nejsou ohroženy oprávněné zájmy věřitele. V projednávané věci soud prvního stupně už v rámci přezkoumávaného rozsudku z těchto kritérií vycházel a žalované se souhlasem žalobkyně umožnil dluh splácet. Výši splátek přitom stanovil tak, aby na jednu stranu odpovídaly jejím poměrům, ale na druhou stranu byly v souladu s oprávněným zájmem žalobkyně dosáhnout včasného uspokojení její pohledávky. Jestli to bylo pouze nedopatřením, či záměrně, že zároveň nevyjádřil, že žalovaná přijde o dobrodiní splátek, pokud podmínky splácení poruší, tzn. pokud se dostane do prodlení s úhradou třeba i jedné splátky, není z obsahu spisu a ani z odůvodnění rozsudku patrné. V každém případě je třeba dát žalobkyni za pravdu, že „pod ztrátou výhody splátek“ je běžnou a judikaturou léta používanou formulací pamatující na situaci, kdy dlužník podmínky splácení poruší. Není proto žádný důvod ji nepoužít i v projednávaném případě. Odvolací soud z toho důvodu přezkoumávaný výrok I rozsudku o tuto formulaci doplnil, pouze na rozdíl od návrhu žalobkyně ji vyjádřil ve srozumitelnější formě, a v tomto smyslu tedy rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil.Vzhledem k této změně bylo nutno podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to tak, že odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tyto náklady řízení ve shodě se soudem prvního stupně žalobkyni v plné výši přiznal.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zejména s přihlédnutím k tomu, že jednak žalobkyně náhradu nákladů řízení nežádala, a že žalovaná se na vyvolání odvolacího řízení nijak nepodílela a ani jej nemohla ovlivnit.