64 Co 682/2025-45 — Krajský soud v Plzni

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 26 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 300 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení ve výši 12 % p. a., a to v měsíčních splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť některé z nich s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci (výrok I), částku 13 156 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 156 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % p. a., zákonný úrok z prodlení z částky 13 156 Kč od 22. 12. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 12,75 % p.a., a to v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť některé z nich s účinnosti od měsíce, který následuje po měsíci ve které nabude tento rozsudek právní moci pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť některé z nich s tím, že předmětné splátky navazují postupně na splátky pod výrokem I. jeho rozsudku (výrok III) a částku 46 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 46 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení výši 14,75 % p. a. do 30-ti dnů od právní moci rozsudku (výrok V). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II, IV a VI), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII v němž je písařská chyba, namísto slova „nákladů“ je uvedeno „zákazu“) a žalobkyni uložil zaplatit státu doplatek soudního poplatku (výrok VIII).2. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud prvního stupně rozhodl o celkem třech samostatných nárocích ze tří smluv o poskytnutí spotřebitelského úvěru, které byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným ve dnech 4. 10. 2023, 21. 7. 2023 a 8. 3. 2023. Vzal za prokázané, že žalovanému se dostalo peněžních prostředků coby spotřebitelského úvěru v rozsahu žalobkyní tvrzeném a žalovaný tyto prostředky v celém rozsahu nesplatil. Všechny posuzované smlouvy pak soud posoudil jako neplatné a nároky z nich mezi účastníky vypořádal jakožto bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku (o. z.). Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uvedla, že jím napadá jen výrok III rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze co do lhůty k plnění v tomto výroku uvedeném. Uvedla v něm, že nesporuje výši přisouzeného plnění ani to, že bylo žalovanému umožněno plnit ve splátkách po 3000 Kč měsíčně. Soudu prvního stupně vytýká, že navázal počátek běhu splátek dle výroku III na podmínku, že předmětné splátky postupně navazují na splátky podle výroku I. Tato podmínka by mohla vést k tomu, že lhůta k úhradě splátek podle výroku III běžet nezačne, pokud žalovaný splátky dle výroku I neuhradí. Úprava splatnosti není výhodná ani pro žalovaného, kterému hrozí, že bude vystaven dvěma exekucím, což zvýší náklady. Při prodlení se splněním povinnosti dle výroku I nebude totiž žalobkyně moci až do jeho vymožení zahájit exekuci svého nároku podle výroku III. Navrhla změnu výroku III rozsudku tak, aby i splátky dle tohoto výroku počínaly od právní moci rozsudku.4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.5. Odvolací soud přezkoumal v odvoláním dotečeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212, § 212a o. s. ř., k čemuž nemusel nařizovat jednání. Odvolání je částečně důvodné.6. Předně je třeba uvést, že přezkum rozsudku soudu prvního stupně je omezen toliko na určení lhůty ke splnění povinností, které soud prvního stupně žalovanému uložil, ve zbývajícím rozsahu rozsudek nabyl právní moci, včetně výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Předmětem odvolacího přezkumu není ani lhůta k určená ke splnění povinnosti uložené výrokem ad V, neboť ta je stanovena zcela samostatně a s určením splátek nesouvisí. Naproti tomu, přestože žalobkyně uvedla, že napadá pouze lhůtu k plnění dle výroku ad III rozsudku, odvolací soud posoudil odvolání podle jeho obsahu a vzhledem k provázanosti výroku I a III právě ohledně určení lhůty plnění, přezkoumával v tomto směru oba výroky, neboť je zjevné, že soud jimi chtěl stanovit splátky ke splnění povinností z nich žalovanému plynoucích.7. Pokud jde o stanovení lhůty ke splnění uložených povinností, se soud prvního stupně, jak mu umožňuje ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., odchýlil od tímto ustanovením podpůrně stanovené pariční lhůty, která je třídenní, a žalovanému poskytl lhůtu delší. Pro plnění uložená žalovanému k úhradě dle výroku I a III stanovil splátky, které vymezil, jak uvedeno shora.8. Soudu prvního stupně je třeba vytknout, že určenou lhůtu k plnění, a to ani stručně, neodůvodnil. Odvolací soud ale nepovažoval za potřebné jeho rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost rušit, neboť z protokolu o jednání vyplývá, že soud se zabýval poměry žalovaného stran okolností, které jsou pro určení lhůty k plnění rozhodné, a především i proto, že žalobkyně v odvolání potvrdila, že s žalovaným požadovanými splátkami ve výši 3 000 Kč měsíčně souhlasí. Žalobkyni je třeba přisvědčit v tom, že způsob, jakým soud splátky stanovené ke splnění povinností dle výroků I a III upravil, by mohl vést přinejmenším k částečné nevykonatelnosti rozhodnutí, a to právě z důvodů, které žalobkyně v odvolání uvedla a které jsou shrnuty výše. Soud prvního stupně, dle názoru odvolacího soudu, nepříliš vhodně, vzhledem ke stanovení splátek, rozdělil přisouzené pohledávky do tří výroků, čímž si formulaci rozsahu a splatnosti splátek, které zjevně zamýšlel stanovit tak, aby žalovaný plnil právě 3 000 Kč měsíčně až do úplné úhrady oběma výroky uloženého plnění, zkomplikoval. Odvolací soud proto splátky upravil tím způsobem, že je stanovil pro úhradu všech žalovanému uložených povinností (vyjma výroku ad V) tak, aby je žalovaný uhradil ve splátkách běžících od právní moci rozhodnutí. Nevyhověl plně odvolacímu návrhu, jak jej formulovala žalobkyně, neboť pokud by tak učinil, hradil by žalovaný až do splnění povinnosti přisouzené výrokem III měsíčně 6 000 Kč (3 000 Kč dle výroku I a 3 000 Kč dle výroku III), což není v jeho možnostech.9. Veden uvedenými důvody odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil.10. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.