Krajský soud v Plzni 13 Co 158/2026-168 – Náklady řízení

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizenou žalobci předat bytovou jednotku č. , hodnota, , hodnota, o velikosti 2+1 s příslušenstvím v bytovém domě č. p. , hodnota, , , hodnota, v , adresa, , Východní ulici , hodnota, , ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Soud učinil skutkový závěr ten, že žalobce je vlastníkem předmětné bytové jednotky č. , hodnota, , hodnota, o velikosti 2+1 s příslušenstvím, přičemž žalovaná dne 20. 1. 1993 na základě smlouvy o převodu členských práv byla členem družstva (žalobce) a na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 1. 1993 jí svědčil právní důvod k užívání předmětného bytu. Ten odpadl, když rozhodnutím představenstva žalobce ze dne 6. 10. 1997, číslo usnesení , Anonymizováno, , byla žalovaná vyloučena z bytového družstva, tj. žalobce, z důvodu neplacení nájemného, přičemž novou nájemní smlouvu za tržních podmínek nabízenou žalobcem žalované žalovaná neuzavřela. Soud prvního stupně jako předběžnou otázku řešil, zda žalované, která s žalobou nesouhlasila a žalobu považovala za rozpornou s dobrými mravy, když dluhy, které v minulosti vznikly v souvislosti s užíváním bytu a vedly k jejímu vyloučení z žalobce, již uhradila, zda jí svědčí právní důvod k užívání předmětného bytu a uzavřel, že touto otázkou se zabýval již Krajský soud v Plzni v řízení pod sp. zn. , spisová značka, , ve kterém se žalovaná domáhala určení, že je nájemkyní předmětného bytu a že je členkou družstva (žalobce), přičemž její žaloba byla pravomocně zamítnuta. K revokaci rozhodnutí představenstva družstva nedošlo, nedošlo tak k obnovení členství žalované v družstvu. Soud v dané věci pak neshledal žádného důvodu odchýlit se od právního názoru soudu vysloveného v řízení sp. zn. , spisová značka, o zániku členství žalované v družstvu, vyloučení jeho obnovení pro pasivitu žalované. Uzavřel shodně, že žalované, která novou nájemní smlouvu odmítla s žalobcem uzavřít, nájemní právo k předmětnému bytu nesvědčí a že žalovaná tak užívá předmětný byt bez právního důvodu, proto žalobě žalobce ve smyslu ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku vyhověl. Poukaz žalované na dobré mravy neshledal soud prvního stupně opodstatněným, neboť to byla sama žalovaná, která předmětný byt užívala po dobu cca 28 let bez právního důvodu a toto její jednání naopak nelze považovat za souladné s dobrými mravy. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěchem žalobce ve věci, jemuž byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a dále náhrada nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., kdy účastníku nezastoupenému advokátem náleží 300 Kč za každý ze 2 učiněných úkonů.2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila s názorem soudu prvního stupně, že by předmětnou bytovou jednotku užívala bez právního důvodu. V bytě žalovaná prakticky žije od svého narození, své povinnosti spojené s užíváním bytu si plní a v minulosti vzniklé dluhy byly již uhrazeny. Žalovaná je přesvědčena, že užíváním daného bytu řádně a bez problémů naopak žalobci byt udržuje v dobrém stavu. Namítala, že jí nemůže být dáváno k tíži, že žalobce o její žádosti o revokaci usnesení o vyloučení z členství v družstvu nevyhověl a ani to, že následně žalované nebylo umožněno danou bytovou jednotku koupit a ani nedošlo (pasivitou na straně samotného žalobce) k revokaci rozhodnutí o vyloučení žalované z bytového družstva. Žalobce sám rovněž po dobu více jak 20 let nastalý stav nikterak neřešil. Žalované umožňoval v bytě nadále bydlet a nechával tak žalovanou v domnění, že je vše v pořádku a že k revokaci rozhodnutí dojde, respektive, že konkludentně již k tomuto došlo. Za pochybení žalobce žalovaná označila to, že jí přislíbil vyhovět její žádosti o revokaci usnesení ze dne 3. 10. 2001, když se k tomu zavázal dne 8. 11. 2001 s tím, že bude o její žádosti rozhodnuto poté, co uhradí poplatek z prodlení. Žalovaná následně poplatek z prodlení uhradila, avšak žalobce již o její předešlé žádosti nerozhodl, ač to přislíbil. To podle žalované je důvodem, proč má žalovaná právo domnívat se, že jednání žalobce je rozporné s dobrými mravy. Roky byla žalovaná v dobré víře, že po uhrazení dluhu (poplatku z prodlení z její strany) žalobce k revokaci rozhodnutí přistoupil, jak to bylo mezi stranami dohodnuto a přislíbeno. Tomu také nasvědčoval i přístup žalobce, který nechával žalovanou předmětnou bytovou jednotku dále užívat a až do roku 2022 nic neřešil. Konečně v odvolání pak poukazovala i na to, že ve věci určení členství v družstvu a nájmu k předmětnému bytu (řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , spisová značka, ) podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, o němž v době sepisu odvolání nebylo ze strany Nejvyššího soudu ČR rozhodnuto, ačkoli vyřešení této otázky je zcela zásadní pro postup soudu v projednávané věci. Navrhla změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby na vyklizení žalované z předmětné bytové jednotky, případně zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Konstatoval, že žalovaná v podaném odvolání žádným konkrétním způsobem netvrdí, jakou vadou je řízení nalézacího soudu stiženo, jaké důkazy nalézací soud neprovedl a jaká nesprávná skutková zjištění z toho učinil. De facto nesprávnost právního posouzení dle žalované spočívá v tom, že soud učinil právní závěr o neexistenci práva nájmu žalované k předmětnému bytu. Žalobce právní názor nalézacího soudu včetně jeho odůvodnění považuje za správný, odpovídající správným skutkovým zjištěním učiněným na základě účastníky navržených listinných důkazů a jejich vyjádření ve věci samé. Žalobce zdůraznil, že v daném řízení o vyklizení předmětné bytové jednotky žalovaná vedla řízení o určení existence či neexistence práva členství a nájmu žalované k předmětné bytové jednotce, přičemž předmětné řízení bylo pravomocně skončeno se závěrem, že žalovaná není již 26 let členkou žalobce a nájemkyní předmětného bytu a soud v dané věci také pragmaticky a rozumně vyčkal na toto rozhodnutí, přičemž sám po zhodnocení důkazů konstatoval, že nemá důvod se od tohoto právního hodnocení jakkoli odklonit a shodně uzavřel, že tu právo nájmu žalované k předmětnému bytu není. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaná za byt, o jehož vyklizení se jedná, dluží částky, které odpovídají rozdílu mezi jí hrazenou částkou 7 549 Kč měsíčně a obvyklým nájemným ve výši 12 312 Kč měsíčně a dluží tak za dobu od 1. 1. 2023 nejméně částku 159 411 Kč, o jejíž zaplacení byla v předchozích dnech vyzvána předžalobní výzvou. Dále žalobce zdůraznil, že i když lidsky chápe pocity žalované, nemůže postupovat jinak, než jak celou dobu postupuje podle práva, přičemž v roce 2022 nabídl žalované úpravu právních poměrů uzavřením běžné nájemní smlouvy, což žalovaná odmítla. Od podzimu 2022 žalovaná ví, jaké částky je třeba za byt hradit, přesto vytvořila dluh cca 160 000 Kč. Proti všem rozhodnutím neustále a dokola brojí totožnou argumentací. Nepřichází s ničím novým a nemá zájem věc řešit jinak než tím, že opakuje, že se považuje za členku družstva a že jí právo nájmu svědčí. V bytě setrvává, leč za užívání nehradí obvyklé nájemné. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání mu práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Odvolací soud podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, přihlédl k odvolání žalované a vyjádření žalobce a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.5. Předmětem řízení je žaloba na vyklizení nemovité věci ve smyslu ust. § 1040 odst. 1 o. z. U věcí nemovitých ustálená soudní judikatura setrvává stále na stanovisku, že nelze žalovat na vydání nemovitosti, nýbrž vždy jen na vyklizení nemovitosti, což odpovídá zákonem upraveným způsobům výkonu rozhodnutí (exekuce), a tím je u nemovitých věcí jen vyklizení věci (§ 340 a násl. o. s. ř., § 59 odst. 2 písm. a/ e. ř.). Výrok napadeného rozsudku je tak z tohoto pohledu v souladu se zákonem a splňuje i ostatní náležitosti předepsané zákonem pro získání vlastnosti materiální a formální vykonatelnosti tohoto rozhodnutí.6. Soud prvního stupně zcela správně v rámci posouzení předběžné otázky zkoumal, zda žalované svědčí či nikoli právo užívání předmětné bytové jednotky. Dospěl pak ke správnému závěru, že takové právo žalované nesvědčí, a tudíž správně žalobě na vyklizení vyhověl. Odvolací soud se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně založenými na dostatečně a správně zjištěném skutkovém stavu zcela ztotožňuje.7. V řízení bylo zcela nesporným, že žalobci svědčí aktivní legitimace, neboť žalobce je vlastníkem předmětné bytové jednotky č. , hodnota, , hodnota, o velikosti 2+1 s příslušenstvím v bytovém domě č. p. , hodnota, , , hodnota, v , adresa, , Východní ulici č. p. , hodnota, , spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti 6431/272841 na společných částech domu a pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Dále bylo v řízení zcela nesporným, že žalovaná jako nabyvatel členských práv a povinností k předmětnému bytu na základě smlouvy o převodu členských práv se v minulosti stala nájemcem bytu, a to na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 1. 1993 uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem. Konečně pak v řízení bylo prokázáno, že rozhodnutím představenstva žalobce ze dne 6. 10. 1997, č. , Anonymizováno, , byla žalovaná vyloučena z bytového družstva dle článku 16 odst. 1 písm. b) stanov z důvodu neplacení nájemného. K revokaci rozhodnutí družstva o vyloučení žalované nedošlo. Vyloučením z družstva žalovaná pozbyla práva nájmu k předmětnému bytu. Novou nájemní smlouvu, kterou žalobce žalované nabízel k uzavření za tržních podmínek nájemného, žalovaná se žalobcem neuzavřela. Dále bylo prokázáno, že řízení vedené žalovanou jako žalobkyní před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. , spisová značka, na určení, že je žalovaná je jednak členem družstva, tedy žalobce, a jednak, že je nájemkyní předmětného bytu, skončilo pravomocným zamítnutím žaloby s jednoznačným závěrem, potvrzeným odvolacím soudem (rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne 21. 5. 2025), a následně i dovolacím soudem (usnesení NS č. j. , spisová značka, ze dne 28.7. 2026), že žalobkyně není členem družstva a nesvědčí jí ani právo nájmu k předmětnému bytu. Žalobkyně byla z družstva vyloučena již usnesením představenstva družstva č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 6. 10. 1997 pro neplacení nájemného a služeb s nájmem bytu spojených, přičemž rozhodnutí o vyloučení nabylo právní moci a uvedený stav dosud trvá a v souladu s ust. § 714 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, tak zanikl i nájem bytu. Soudy obou stupňů v uvedeném řízení sp. zn. , spisová značka, odmítly argumentaci žalované o pochybení žalobce, pokud se nezabýval žádostí žalované na revokaci usnesení o vyloučení žalované z družstva, a to proto, že podle stanov žalovaného na revokaci rozhodnutí o vyloučení není právní nárok. Možnost takového rozhodování nijak neupravoval ani zákon, přičemž nájem bytu žalované zanikl již v roce 1997 a nájemní vztah obnoven nebyl. V případě žalované se nemohlo uplatnit ani ust. § 2238 zákona č. 89/2012 Sb., neboť toto ustanovení, podle něhož užívá-li nájemce byt po dobu delší tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou, vychází z předpokladu existence dobré víry na straně nájemce a na straně žalované o dobrou víru při vědomosti zániku nájmu bytu dovozovat nelze.8. Soud prvního stupně posoudil předběžnou otázku, tedy zda žalované svědčí důvod k užívání bytu, v souladu se závěry soudů všech stupňů v shora popsaném řízení vedeném žalovanou jako žalobkyní na určení, že je členem družstva a nájemcem předmětného bytu a shodně uzavřel, že žalované žádný právní důvod k užívání předmětného bytu nesvědčí. Odvolací soud pak shodně jako soud prvního stupně neměl žádného důvodu se od tohoto přijatého závěru soudy v řízení sp. zn , spisová značka, , tj. že nedošlo k obnovení členství žalované v družstvu, vyloučením z družstva došlo k zániku původní nájemní smlouvy a nová nájemní smlouva uzavřena nebyla, jakkoli odchýlit.9. Žalovaná v odvolání proti rozsudku v dané věci ukládající jí povinnost vyklidit předmětnou bytovou jednotku v podstatě zopakovala argumentaci o právu užívání tohoto bytu, učiněnou žalovanou již v řízení sp. zn , spisová značka, , s níž se soudy všech stupňů vyčerpávajícím způsobem vypořádaly a podrobně a přehledně vyložily, proč ji neshledaly důvodnou, a s jejichž hodnocením nesouhlasila. Měla nadále za rozporné s dobrými mravy jednání žalobce, pokud poté, kdy žalovaná doplatila dluhy na nájmu včetně poplatku z prodlení, nepřistoupil k revokaci rozhodnutí o jejím vyloučení z družstva, jak v roce 2001 v korespondenci s žalovanou avizoval.10. Jak shora uvedeno, zásadním v dané věci bylo posouzení, zda žalované svědčí právní důvod k bydlení v předmětném bytě. Ten, jak shora popsáno, žalované prokazatelně nesvědčí, přičemž tento závěr o neexistenci práva žalované k předmětnému bytu byl pravomocně přijat v soudním řízení, včetně řízení dovolacího. Neobstojí ani námitka žalované o postupu žalobce jako rozporném s dobrými mravy, pokud uplatňuje ochranu svého vlastnického práva, za situace, kdy žalované od roku 1997 nesvědčí právní důvod k užívání bytu a žalovaná na výzvu žalobce k uzavření nové nájemní smlouvy s úhradou tržního nájemného nepřistoupila, byt obývá bez právního důvodu a s argumentací, která byla soudy všech stupňů pravomocně vyvrácena. Za takového stavu, rozhodně nelze postup žalobce, pokud uplatnil žalobu na vyklizení žalované, která odmítla nabízené uzavření nájemní smlouvy a uvedení tak faktického stavu do souladu se stavem právním, považovat za jednání rozporné s dobrými mravy, kterému by měla být odepřena ochrana.11. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost vyklidit předmětnou bytovou jednotku v zákonem stanovené lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jako rozhodnutí věcně správné a zákonné podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení vycházejícího z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy úspěchu žalobce ve věci.12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto rovněž podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy i v odvolacím řízení úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů této fáze řízení, a to náhrada za 2 úkony nezastoupeného účastníka po 300 Kč (sepis vyjádření a účast na jednání odvolacího soudu) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za užití vyhlášky č. 254/2015 Sb., dále mezi účelně vynaložené náklady řízení žalobce náleží i náhrada nákladů cestovného za cestu osobním vozidlem Škoda Karoq 20 TDI, registrační značky , SPZ, , při průměrné spotřebě 6,9 litru na 100 km, a výši náhrady 5,90 Kč na kilometr, ceně PHM 44,50 Kč na litr a ujeté vzdálenosti , adresa, ,7 km a zpět, tj. 1 501,58 Kč. Spolu s náhradou 2 x 300 Kč jde o náklady odvolacího řízení ve výši 2 101,58 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).