13 Co 475/2025-138 – Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o zřízení věcného břemene služebnosti, a to ve znění specifikovaném ve výroku I rozsudku, na pozemcích ve vlastnictví žalované parc. č. , hodnota, a st. , hodnota, vedených na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro , adresa, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , ve prospěch stavby na uvedených pozemcích – zařízení distribuční soustavy (zemní kabelové vedení NN a přípojková skříň v pilíři) ve vlastnictví žalobkyně. Obsahem věcného břemene je právo žalobkyně umístit, provozovat, opravovat a udržovat předmětné zařízení distribuční soustavy na uvedených nemovitostech, provádět jeho obnovu, výměnu a modernizaci a povinnost žalované výkon těchto práv strpět. Rozsah věcného břemene na dotčených nemovitostech podle dané smlouvy je vymezen v geometrickém plánu č. , hodnota, potvrzeném Katastrálním úřadem pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, dne 17. 1. 2024 pod č. , Anonymizováno, s tím, že geometrický plán je přílohou uvedené smlouvy a věcné břemeno se sjednává na dobu neurčitou a za jednorázovou náhradu ve výši 2 000 Kč s připočtením DPH. Výrokem II soud deklaroval, že předmětný geometrický plán pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku, vyhotovený , jméno FO, a potvrzený Katastrálním úřadem pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, dne 17. 1. 2024 pod č. , Anonymizováno, je nedílnou součástí tohoto rozsudku. Výrokem III rozhodl soud prvého stupně o povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 26 209,59 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.2. Soud prvého stupně vzal po provedeném důkazním řízení za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 8. 6. 2023 platně a účinně smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene a dohodu o umístění stavby, v níž byl dostatečně a určitě vymezen obsah budoucí smlouvy o zřízení věcného břemene a sjednána lhůta k uzavření této smlouvy nejpozději do 60dnů ode dne doručení výzvy žalobkyně, jakožto budoucí oprávněné, kterou se žalobkyně zavázala žalované zaslat ve lhůtě do 6 kalendářních měsíců od uvedení zařízení distribuční soustavy do provozu, nejpozději však do 5 let od uzavření smlouvy o budoucí smlouvě. Soud konstatoval, že smluvní strany se tak ve smlouvě o smlouvě budoucí zavázaly, že za podmínek stanovených v předmětné smlouvě uzavřou smlouvu o zřízení věcného břemene, která bude služebností zařízení distribuční soustavy zřízené ve prospěch žalobkyně na předmětných nemovitostech ve vlastnictví žalované za účelem umístění a následného provozování, opravování a udržování zařízení distribuční soustavy - kabelového vedení NN a pilíře SS200 - včetně jeho obnovy, výměny a modernizace, přičemž rozsah věcného břemene bude vymezen v geometrickém plánu. Žalobkyně po provedení díla, tj. této stavby distribuční soustavy, zaslala žalované návrh smlouvy o zřízení věcného břemene, a to v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí, přičemž ze strany žalované k uzavření smlouvy nedošlo. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhá nahrazení projevu vůle žalované dle uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí v souladu s ust. § 1787 o. z. Soud konstatoval, že důvodnost žalobního návrhu vyplývá z ust. § 25 odst. 3 písm. e) energetického zákona, které dává žalobkyni právo zřízení a provozování zařízení distribuční soustavy, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem zemního kabelového vedení (zařízení distribuční soustavy) na předmětných nemovitostech ve vlastnictví žalované, bylo povoleno užívání této stavby a žalobkyně ji také k užívání řádně převzala a je tedy vlastníkem zařízení, pro které zákon umožňuje zřídit věcné břemeno a vytýčení stavby a její umístění na předmětných nemovitostech ve vlastnictví žalované bylo zaneseno do geometrického plánu. Soud tak shledal naplnění podmínek ust. § 1787 o. z. o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření vlastní smlouvy o zřízení věcného břemene.3. K obsahu vlastní smlouvy, soud prvého stupně uvedl, že žalobkyně se v dané věci domáhá jejího uzavření za situace, kdy jí zákon jako provozovateli ukládá povinnost upravit její věcně právní vztah k pozemku ve vlastnictví žalované formou věcného břemene, přičemž z této skutečnosti jednoznačně vyplývá, že nelze tuto povinnost plnit jinak, tedy jiným právním vztahem. Oprávnění žalobkyně k pozemku vyplývá přímo z jednotlivých ustanovení energetického zákona a ochrana práv žalované jako povinné z věcného břemene je zajištěna tím, že žalobkyně má ze zákona i ze smlouvy povinnost šetřit co nejvíce práva povinného. Geometrický plán, který je součástí smlouvy, zobrazuje průběh věcného břemene na pozemku žalované a je zřejmé, že jeho průběh odpovídá i schematickému zákresu, který je součástí smlouvy o smlouvě budoucí. Soud uzavřel, že ve smlouvě o smlouvě budoucí byly dostatečně určitě sjednány všechny podstatné náležitosti budoucí smlouvy o zřízení věcného břemene, včetně účelu smlouvy, rozsahu oprávnění žalobkyně. A že zcela v souladu se zákonem je smlouvou sjednána i úplata za zřízení věcného břemene, a to jako úhrada jednorázová (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 25/04).4. Obranu žalované týkající se jednak neadekvátní výše jednorázové náhrady za zřízení věcného břemene soud neshledal důvodnou, neboť výše jednorázové náhrady za zřízení věcného břemene byla dohodnuta ve smlouvě o smlouvě budoucí, přičemž k žádné podstatné změně okolností, za kterých by objektivně nebylo možné požadovat splnění povinnosti uzavřít budoucí smlouvu, nedošlo. Výše náhrady za zřízení věcného břemene byla stanovena v souladu s energetickým zákonem a cenovou vyhláškou. Jako nedůvodnou shledal soud i další obranu žalované, že uzavření smlouvy o budoucí smlouvě bylo ze strany žalobkyně vynucené. Uzavřel, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by ze strany žalobkyně byl na žalovanou k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí činěn jakýkoliv protiprávní nátlak. Tvrzení žalované, že nátlak na ni plynul z monopolního postavení žalobkyně, neboť nepřistoupení na podmínky žalobkyně by pro žalovanou znamenalo nepřipojení k elektrické energii, soud jako bezprávní výhružku neshledal, když nebylo prokázáno a žalovaná to ani nikterak netvrdila, že by žalovaná před uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí vyvinula jakoukoliv snahu o vyjednání jiného smluvního obsahu smlouvy o smlouvě budoucí, či že by obsah smlouvy o smlouvě budoucí a jejich jednotlivých ujednání jakkoliv rozporovala, přičemž rovněž neprokázala, že by byl na ni ze strany žalobkyně činěn jakýkoliv nepřípustný nátlak vymykající se běžnému jednání v obdobných obchodních vztazích. Soud tak smlouvu o smlouvě budoucí považuje za platné právní jednání, ke kterému žalovaná dobrovolně bez protiprávního nátlaku přistoupila a je z uvedené smlouvy tudíž zavázána. Konečně pokud žalovaná argumentovala tím, že smlouvu o zřízení věcného břemene odmítla uzavřít také z důvodu, že dosud není jednoznačně prokázána oprávněnost užívání jiných staveb na pozemcích žalované, pak taková argumentace je podle soudu bez za relevance k nyní projednávané věci, když nelze připustit že by povinnost žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o zřízení věcného břemene měla být podmíněna případnou oprávněností jiných zařízení distribuční soustavy na pozemcích žalované, které nebyly předmětem smlouvy o smlouvě budoucí. Soud prvého stupně tak žalobě uplatněné žalobkyní s odkazem na ust. § 1787 o.z. vyhověl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěchem žalobkyně ve věci a žalované tak uložil nahradit žalobkyni náklady řízení sestávající z úhrady soudního poplatku a nákladů právního zastoupení specifikovaných v bodě 45 odůvodnění napadeného rozsudku v celkové částce 26 206,59 Kč.5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvého stupně, že se odmítl zabývat předběžnou otázkou, zda je vůbec možné zřídit věcné břemene k části elektrizační soustavy, která tvoří funkční celek s dalšími zařízeními či technologiemi, k nimž věcná břemena zřízená nejsou, a která dokonce mohou být i tzv. černými stavbami, neboť jejich umístnění na pozemcích žalované nikdy nebylo řádně povoleno (nebude-li žalobkyni prokázán opak). Namítala, že žalované nezbývá, než zdůraznit nepoměr stran v jednání o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene a skutečnost, že v daném jednání se žalovaná jednoznačně ocitla v postavení slabší strany. Žalobkyně sama v průběhu jednání před soudem prvého stupně potvrdila, že v případě předmětné smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene šlo o smlouvu v režimu „take it or leave it“ neboli „ber nebo nech být“, což v praxi znamená, že žalovaná neměla jinou možnost než podepsat smlouvu v žalobkyní předloženém znění, bez možnosti jakéhokoliv vyjednávání o jejím obsahu. V opačném případě by nedošlo k připojení žalované k elektrické síti, což je v dnešní době