64 Co 83/2026-44 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 73 392,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 73 392,81 Kč od , datum, do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 19 828,03 Kč s úrokem ve výši 8 127 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 80 000 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 900 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 205 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III), a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 494 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že spor vyplývá ze smlouvy o kontokorentním spotřebitelském úvěru uzavřeném mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Jistina úvěru činila 80 000 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal částku 83 934,90 Kč a uhradil 10 542,18 Kč. Soud prvního stupně s ohledem na obsah smlouvy tuto shledal jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 obč. zák., když poukázal zejména na nepřiměřené vysokou úrokovou sazbu. Žalobkyni tak přiznal toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi výší poskytnuté jistiny a plněním uhrazeným ze strany žalovaného, přičemž ve zbývající části žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Protože žalobkyně uhradila na soudním poplatku pouze částku 3 236 Kč, přičemž dle soudu prvního stupně bylo namístě v případě vydání elektronického platebního rozkazu dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků uhradit celkový soudní poplatek ve výši 3 730 Kč, uložil žalobkyni zaplatit doplatek ve výši rozdílu, který představuje částka 494 Kč.3. Žalobkyně se proti výroku IV napadeného rozsudku včas odvolala. Namítla, že základem pro výpočet soudního poplatku je v souladu s ust. § 6 zák. o soudních poplatcích cena předmětu řízení bez jeho příslušenství. V daném případě tak měl soud prvního stupně vycházet z částky 80 900 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 80 000 Kč a poplatků ve výši 900 Kč. Soud prvního stupně však nesprávně při výpočtu soudního poplatku zahrnul do předmětu řízení i částku 12 320,84 Kč představující kapitalizovaný úrok do zesplatnění, který však je příslušenstvím žalované pohledávky. Soudní poplatek tak byl stanoven nesprávně ve výši 3 730 Kč namísto původně správně vyměřené výše 3 236 Kč. Žalobkyně z opatrnosti doplatek soudního poplatku ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně v napadaném rozsudku uhradila. S ohledem na výše uvedené proto navrhla, aby odvolací soud výrok IV napadeného rozsudku zrušil.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení v odvoláním napadeném rozsahu podle ust. § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. bez jednání, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.5. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že předmětem řízení je nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky 80 900 Kč s příslušenstvím vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Jednalo se o spotřebitelský úvěr ve formě kreditní karty s možností opakovaného čerpání. Úroková sazba byla sjednána ve výši 48 % ročně a RPSN ve výši 61,13 %. Žalovaný postupně vyčerpal celkem částku 83 934,99 Kč, avšak úvěr nesplácel řádně a včas, když zaplatil toliko částku 10 542,18 Kč. Právní předchůdce žalobkyně proto celý úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu vůči žalovanému domáhá úhrady jistiny ve výši 80 000 Kč, celkového dlužného poplatku ve výši 900 Kč, kapitalizovaného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 12 320,84 Kč, kapitalizovaného úroku ode dne následujícího po zesplatnění (, datum, ) do , datum, ve výši 8 127 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 415,24 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 80 000 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 80 900 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 80 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 900 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně dne , datum, uhradila soudní poplatek ve výši 3 236 Kč za podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Vydaný elektronický platební rozkaz byl následně pro jeho nedoručitelnost žalovanému zrušen a věc převedena do sporné agendy C.6. Pokud jde o napadený výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, pak je třeba uvést, že soud prvního stupně sice správně při stanovení výše soudního poplatku vycházel z položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, avšak při stanovení výše základu procentního poplatku, který představuje předmět řízení do tohoto nesprávně vedle jistiny ve výši 80 000 Kč a poplatku v částce 900 Kč zahrnul i kapitalizovaný úrok ve výši 12 320,84 Kč. V daném případě není kapitalizovaný úrok ve výše uvedené částce samostatným předmětem řízení, a proto jej ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zák. o soudních poplatcích nelze při výpočtu soudního poplatku započítat do ceny předmětu řízení. Žalobkyni tak soud prvního stupně nesprávně uložil povinnosti zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 494 Kč.7. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku IV postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni se povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 494 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku neukládá. Poté, co výrok IV napadeného rozsudku nabyde právní moci, rozhodne soud prvního stupně zároveň o vrácení již zaplaceného přeplatku soudního poplatku ve výši 494 Kč zpět žalobkyni.8. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Soud však musel přihlédnout k tomu, že se jeho rozhodnutí netýká vztahu mezi účastníky, ale mezi žalobkyní a státem. Pak by bylo v rozporu se zásadou spravedlivého uspořádání vztahů, aby žalovaný hradil žalobkyni náklady odvolacího řízení. Soud proto žádnému z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.