8 CO 156/2022-81 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Lounech (dále jen„ okresní soud“) uložil žalovanému vyklidit nebytový prostor – garáž bez č. p./č. e., stojící na stavební parcele parcelní [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrálním pracovištěm Žatec pro obec a katastrální území Podbořanský Rohozec (dále jen„ garáž“), do [datum] (výrok I.) a dále mu uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). 2. Okresní soud ve svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí garáže a je její oprávněnou držitelkou. Žalovaný si do ní přestěhoval věci z plechové garáže, jež rovněž patřila žalobkyni a kterou předtím užíval na základě nájemní smlouvy, jež však byla ukončena výpovědí. Žalovaný garáž uzamkl, znemožnil žalobkyni její užívání. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.). Vyšel z § 1011 o. z., podle kterého vše, co někomu patří, je jeho vlastnictvím. Garáž je vlastnictvím žalobkyně, která s ní může libovolně nakládat a jiné osoby z tohoto nakládání vyloučit. Žalovaný vlastnické právo žalobkyně porušil tím, že garáž obsadil a uzamkl, okresní soud proto shledal žalobu zcela důvodnou a žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) právo na náhradu nákladů řízení ve výši uhrazeného soudního poplatku 3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém brojil především proti dílčím skutkovým zjištěním okresního soudu, konkrétně namítal, že neměl povědomost o tom, že plechová garáž, kterou měl původně mnoho let v nájmu, byla černou stavbou, chtěl ji odkoupit a vlastním nákladem opravit, což mu však nebylo umožněno. Plechovou garáž opustil po dohodě s žalobkyní s tím, že mu bylo přislíbeno, že jde o dočasnou záležitost, o tom, že dostal výpověď z nájmu této garáže, nic neví. V obci se dějí divné věci, nedávno zde zasahoval i ombudsman. Marně čeká na výměnu vchodových dveří do svého domu. Do garáže se přesunul již v roce 2012, a to na základě dohody, že mu bude umožněno se vrátit do plechové garáže, neboť na odkup (zděné) garáže nemá ani dostatek finančních prostředků. Okresní soud se ani nezabýval podrobně všemi jeho argumenty. Vyslovil názor, že celá věc je mstou vedení obce za to, že kritizoval chování bývalého starosty pana [příjmení]. 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že větší díl žalovaného argumentace s věcí nesouvisí. Zdůraznila, že plechové přístřešky byly v havarijním stavu, proto musely být strženy. Žalovaný sice tvrdí existenci smlouvy o pronájmu (zděné) garáže, avšak nijak ji neprokazuje. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. 5. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek, stejně jako řízení, jež jeho vydání předcházelo podle § 212, 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Žalovaný se z nařízeného jednání řádně omluvil, nepožádal o odročení jednání, odvolací soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti. 7. Okresní soud provedl dokazování procesně správným způsobem v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění rozhodných skutečností, jím zjištěný skutkový stav má oporu v provedeném dokazování, odvolací soud se se zjištěným skutkovým stavem, jak je popsán v rozsudku okresního soudu, ztotožnil. 8. Podle 1011 o. z., vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Podle § 1012 o. z., vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 9. Žalobkyně prokázala, že je vlastníkem garáže. Žalovaný naopak neprokázal, že by měl ke garáži jakýkoliv užívací titul, přitom bylo prokázáno, že garáž zabral, dal si do ní své věci a neodevzdal ji žalobkyni ani poté, co k tomu byl vyzván. Garáž je tak povinen vyklidit, neboť ji užívá protiprávně a žalobkyni ji neprávem zadržuje. 10. Z důvodů shora uvedených odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. v meritu jako věcně správný potvrdil, pouze v tom správném znění, že žalovaný je povinen vyklidit garáž, která je součástí pozemku parc. č. st. 146, neboť taková formulace odpovídá tomu, že garáž je součástí pozemku parc. č. st. 146 (srov. § 505, § 506 o. z.). Ve lhůtě k plnění jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému určil novou třídenní lhůtu od právní moci rozsudku, neboť lhůta k plnění, kterou mu stanovil okresní soud, již uplynula. Odvolací soud rovněž podle § 219 o. s. ř. potvrdil nákladový výrok rozsudku okresního soudu, jelikož okresní soud žalobkyni správně přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soudní poplatek ve výši 5 000 Kč jako náklad účelně vynaložený k uplatnění jejího práva. 11. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalobkyně, náleželo by jí proto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žádné náklady odvolacího řízení nepožadovala, odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.