10 Co 12/2023-321 — Krajský soud v Ústí nad Labem

V záhlaví uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 1 838 594,33 Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 125 706,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám (tehdejší) zástupkyně žalovaného. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky jako náhrady škody, která jí vznikla v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením částky 3 450 000 Kč, o kterou žalobkyně zhodnotila nemovitosti žalovaného, tím se žalobkyně dostala do tzv. druhotné platební neschopnosti a žalovanou částku musela zaplatit svému věřiteli společnosti , právnická osoba, . na úhradu smluvní pokuty ze závazkového vztahu. Ze skutečností, které účastníci učinili nespornými a z nichž okresní soud v posuzované věci vycházel, vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 10. 5. 2000 nájemní smlouvu, kterou žalovaný pronajal žalobkyni objekt , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a přilehlý pozemek , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , nájemní vztah skončil ke dni 30. 3. 2002, přičemž žalobkyně zhodnotila nemovitosti žalovaného o 3 450 000 Kč, žalovaný tuto částku zaplatil žalobkyni až na základě rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 11 C 331/2003-293 ze dne 25. 3. 2009 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 539/2009-318 ze dne 8. 12. 2010 tak, že částku 2 556 199,83 Kč zaplatil dne 23. 3. 2011 žalobkyni a částku 893 800,17 Kč zaplatil Exekutorskému úřadu , adresa, v exekučním řízení sp. zn. , spisová značka, , úrok z prodlení v částce 997 428,08 Kč žalovaný zaplatil žalobkyni dne 13. 4. 2011.Okresní soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, věc posuzoval podle příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji v celém rozsahu. Uzavřel, že prokázání základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, tedy protiprávního jednání škůdce, vzniku škody, příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody, a zpravidla též zavinění na straně škůdce, spočívá primárně na žalobkyni; v řízení sice bylo prokázáno protiprávní jednání žalovaného a vznik škody na straně žalobkyně, mezi vznikem škody a protiprávním jednáním žalovaného však v posuzované věci není dána příčinná souvislost. Podle okresního soudu jednal žalovaný protiprávně, když porušil svou povinnost nahradit žalobkyni zhodnocení nemovitostí ve lhůtě splatnosti (ohledně porušení této povinnosti byl soud rovněž vázán rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 11 C 331/2003-293 ze dne 25. 3. 2009 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 539/2009-318 ze dne 8. 12. 2010, kde bylo porušení této povinnosti pravomocně deklarováno), vznik škody pak měl okresní soud prokázán úhradou smluvní pokuty v částce 1 838 594,33 Kč žalobkyní jejímu věřiteli , právnická osoba, . podle mezi nimi uzavřené smlouvy o dílo ze dne 28. 2. 2001. Příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně okresní soud neshledal. Měl za prokázané, že k prvnímu dni prodlení žalovaného s úhradou částky 3 450 000 Kč, tj. ke dni 22. 12. 2002, se žalobkyně již nacházela v úpadku ve formě platební neschopnosti, když měla více věřitelů (minimálně pět), vůči nimž měla splatné závazky, které nebyla schopna po delší dobu (minimálně šest měsíců) plnit a zároveň již splatné závazky žalobkyně byly ke dni 22. 12. 2002 vyšší, než žalovaným dlužená částka 3 450 000 Kč; tedy ani včasná úhrada částky 3 450 000 Kč by nepostačovala k úhradě všech splatných dluhů žalobkyně. Podle zjištění okresního soudu činily splatné závazky žalobkyně ke dni 22. 12. 2002 celkem 4 013 578,85 Kč, z toho vůči věřiteli , právnická osoba, . ve výši 1 129 376 Kč ze smlouvy o dílo, vůči žalovanému ve výši minimálně 83 051,30 Kč ze smlouvy o nájmu ze dne 10. 5. 2000, vůči , jméno FO, ve výši 236 351,55 Kč za stavební úpravy objektu ve , Anonymizováno, ulici v , adresa, , vůči Věře , jméno FO, ve výši minimálně 80 000 Kč za dodávku a montáž interiéru v objektu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ v , adresa, , a vůči Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj ve výši 2 484 800 Kč za daňové povinnosti a penále. Za této situace měli podle okresního soudu společníci žalobkyně jako řádní hospodáři splnit svou zákonnou povinnost podat konkurzní návrh, čímž by současně dostáli i své obecné prevenční povinnosti předcházet škodám; při předpokladu splnění podmínek pro prohlášení konkurzu podle zákona o konkurzu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. by prohlášením konkurzu došlo k zastavení přirůstání úroků z prodlení a smluvní pokuty (§ 33 odst. 1 písm. a/ a e/ zákona). Pokud tento krok žalobkyně neučinila, nelze mít za to, že žalovaná škoda ve výši 1 838 594,33 Kč vznikla výlučně v důsledku porušení povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni do 21. 12. 2002 částku 3 450 000 Kč. Porušení této povinnosti žalovaným nelze pokládat za primární příčinu vzniku smluvní pokuty ze závazku žalobkyně a tím vzniku škody, jejíhož zaplacení se domáhá. Ohledně namítané závaznosti rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 C 63/2013-297 ze dne 1. 6. 2016 okresní soud poukázal na obdobnost žalovaných nároků, které se liší obdobím, za které byly požadovány a výší uplatňované náhrady škody, shrnul také, že rozsudek č. j. 13 C 63/2013-297 ze dne 1. 6. 2016 neobsahuje ve výroku „generální“ zavinění žalovaného, které by bylo pro soud závazné i v tomto řízení. V projednávané věci proto okresní soud musel řešit všechny předpoklady vzniku odpovědnosti, přičemž na základě provedeného dokazování dospěl k jinému skutkovému stavu, než soud ve věci pod sp. zn. 13 C 63/2013. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. při plném úspěchu žalovaného v řízení.Rozsudek napadla žalobkyně odvoláním, jímž se domáhala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobkyni přizná celou žalovanou částku včetně úroku z prodlení od 17. 10. 2017 do zaplacení a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Namítala nesprávnost postupu okresního soudu, který nerespektoval skutečnost, že odvolatelce byla část náhrady škody (vzniklá platbou ze dne 25. 7. 2011) ze vztahu týchž účastníků přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 C 63/2013-297 ze dne 1. 6. 2016. Tímto rozsudkem byla judikována protiprávnost jednání žalovaného, vznik škody v základu i výši, byla jím též vyřešena příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody; novou skutečností v tomto řízení je pouze to, že částka 1 838 594,33 Kč došla dne 7. 10. 2016 odvolatelce, která tuto částku poukázala dne 11. 10. 2016 svému věřiteli. Okresní soud tak porušil ustanovení § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř., když nerespektoval dřívější soudní rozhodnutí, kterým byly pravomocně vyřešeny vztahy mezi týmiž účastníky, jeho rozhodnutí je proto překvapivé a nesprávné. Zcela mylné a vycházející z vadných skutkových zjištění jsou pak úvahy okresního soudu zejména v hodnocení ekonomické situace žalobkyně. Lhůta k zaplacení dluhu ve výši 1 129 376 Kč byla dohodou žalobkyně a společnosti , právnická osoba, . prodloužena až na dobu, kdy odvolatelka vymůže svou pohledávku vůči žalovanému, tato částka tedy žalobkyni ke dni 22. 12. 2002 netížila. S nárokem žalovaného ve výši 83 051,30 Kč žalobkyně nesouhlasila, nebyl zaplacen pro neshodu o základu a výši dluhu. Stejně tak žalobkyně nesouhlasila s dluhem vůči , jméno FO, ve výši 236 351,55 Kč, tato pohledávka byla pravomocně přiznána až rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 61 Cm 224/2002-29 ze dne 22. 9. 2003. Žalobkyně rovněž zpochybňovala důvodnost pohledávky , jméno FO, ve výši 80 000 Kč, pohledávka byla zcela uhrazena poté, co jí věřitelka doložila. Povinnost žalobkyně k zaplacení částky ve výši 2 484 800 Kč Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj nebyla pak ke dni 21. 12. 2002 dána, neboť šlo o povinnost k vrácení dotace na zřízení určitého počtu pracovních míst, žalobkyně měla právo požádat o prominutí odvodu i penalizace a také tak učinila; podaná žádost oddálila vymáhání na dobu, kdy bude žádost vyřízena, což se stalo až rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 20. 11. 2008. Závěry okresního soudu, který z uvedených ekonomických zjištění dovozoval konkurzní situaci žalobkyně, tak nejsou správné. Žalobkyně do doby prodlení žalovaného dne 22. 12. 2002 neměla žádné nevyřešené komplikace se svým financováním. Její splatné závazky činily 316 351,55 Kč (, Anonymizováno, , , jméno FO, ), nesplatné 2 765 300,27 Kč, k datu 21. 12. 2002 tedy celkem 3 081 651,82 Kč, přitom pohledávka vůči žalovanému činila nejméně 3 450 000 Kč. Okresním soudem zkoumané skutkové okolnosti a na ně navazující právní úvahy nemohou narušit příčinnou souvislost mezi škodním jednáním žalovaného a jeho následkem, snaha žalovaného dovodit úpadek žalobkyně byla marná. O