11 Co 152/2023-260 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 1 % denně od , datum, do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří měsíců od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit státu na účet soudu prvního stupně částku , částka, na zálohované znalečné do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí (výrok III.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal vyplacení mzdy za měsíc květen a jeden den v červnu 2021 ve výši , částka, s 1% denním úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena pracovní smlouva, na základě které žalobce pracoval u žalované jako řidič mezinárodní kamionové dopravy. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou od , datum, s místem výkonu práce , adresa, . Ve smlouvě byla sjednána zkušební doba v délce dvou měsíců, hodinová mzda, byly stanoveny povinnosti účastníků a bylo uvedeno, že mzda bude pracovníkovi zasílána na účet, popřípadě bude vyplácena v hotovosti pokladnou podle požadavku zaměstnance. Žalobce vykonával práci v průběhu dubna a května 2021 s tím, že ve dnech 18. května až 21. května čerpal dovolenou, a to poté, co měl problémy se zaměstnavateli oznámenou ztrátou osobních dokladů potřebných pro výkon práce. Následně již žalobce neodpracoval další dny a v období od 22. května do 31. května měl neomluvené absence. Zaměstnavatel (žalovaná) zpracoval mzdu za toto období a přiznal žalobci čistý příjem , částka, . Soud prvního stupně neuvěřil tvrzení žalobce, že pro žalovanou odjezdil ve druhé polovině května 2021 další jízdy. Dne , datum, dal žalobce výpověď z pracovního poměru ve zkušební době s tím, že pracovní poměr skončil dnem , datum, . Ze zúčtování mzdy za měsíc květen 2021 soud prvního stupně zjistil, že žalobce odpracoval 80 hodin, za které mu byla stanovena mzda; , Anonymizováno, absence v rozsahu 32 hodin; , Anonymizováno, . měl dovolenou v rozsahu 32 hodin, za což mu byla proplacena částka , částka, . Dále bylo žalobci zúčtováno cestovné , částka, , včetně kapesného, a zaplaceno na sociální pojištění , částka, , a , podezřelý výraz, pojištění , částka, , byly provedeny zálohové platby daně s tím, že žalobci náleží mzda ve výši , částka, , která byla žalobci vyplacena a žalobce jí převzal, což potvrdil svědek , jméno FO, . Žalovaná předložila listinný důkaz „daňový výdajový pokladní doklad číslo V Zá0002“ ze dne , datum, (dále též jen „daňový doklad“), který zpracoval , jméno FO, , ze kterého měl soud prvního stupně za zjištěné, že pokladnou byla žalobci, oproti jeho podpisu, vydána částka , částka, , která představovala mzdu za měsíc , Anonymizováno, . Žalobce zpochybňoval podpis na této listině a i tvrzení žalované, že částku , částka, od ní převzal. Soud prvního stupně proto podrobil podpis v kolonce „přijal“ na daňovém dokladu znaleckému zkoumání. Ze znaleckého posudku ustanovené znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, zjistil, že sporný podpis je pravým podpisem osoby, jejíž srovnávací materiál byl předložen, tedy žalobce. Znalkyně zároveň vyloučila možnost padělat podpis žalobce. Soud prvního stupně proto uzavřel, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce podepsal výdajový pokladní doklad o převzetí částky , částka, ., právnická osoba, hlediska právního posouzení aplikoval soud prvního stupně ustanovení § 113, § 38, § 141 a § 142 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Měl za prokázané, že žalovaná vyplatila žalobci odpovídající mzdu za odvedenou práci v první polovině měsíce května 2021, že žalobce neodpracoval ve prospěch žalované dny od , datum, do , datum, , kdy mu byla proplacena dovolená, a že absentoval od 22. května do , datum, . Žalobce tak měl nárok na mzdu pouze ve výši vyplacené částky , částka, , která byla žalobci hotově předána proti jeho pravému podpisu na daňovém dokladu, a to v souladu s pracovní smlouvou. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Procesně úspěšné žalované přiznal pouze polovinu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce byl osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 50 %. Přisouzené náklady řízení sestávají z odměny za sedm úkonů právní služby z tarifní hodnoty , částka, po , částka, , sedmi paušálních náhrad po , částka, , cestovného ke třem jednáním soudu prvního stupně, náhrady za ztrátu času a 21 % daně z přidané hodnoty. S ohledem na majetkové poměry žalobce prodloužil lhůtu k plnění na tři měsíce od právní moci rozhodnutí.5. O nákladech státu, představovaných znalečným, rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně vyplatil znalkyni znalečné ve výši , částka, a podle výsledku řízení uložil žalobci povinnost zaplatit státu, na účet soudu prvního stupně polovinu proplaceného znalečného ve výši , částka, s ohledem na částečné osvobození žalobce od soudních poplatků v rozsahu 50 %, a to v prodloužené lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí.6. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání oba účastníci řízení.7. Žalobce napadl rozsudek v celém rozsahu. Uvedl, že se odvolává proti výdajovému pokladnímu dokladu ze dne , datum, , který nikdy neviděl, ani nepodepsal a jedná se o falzum. Předložil protokol z Polska, ve kterém má být potvrzeno, kde v tu dobu byl s tím, že od , datum, v sídle žalované v , adresa, nebyl. Navrhl zrušení rozsudku v plném rozsahu, provedení „odhalování falešných podpisů za využití speciálního softwaru na umělou inteligenci a počítačové vidění“ a vyhovění žalobě.8. Žalovaná se odvolala výlučně proti výroku II. o nákladech řízení mezi účastníky. Podle jejího názoru není dán prostor pro snížení přiznané náhrady nákladů řízení, neboť je to žalobce, kdo zavinil zahájení řízení a jeho majetkové poměry neodůvodňovaly částečné osvobození od soudních poplatků, neboť je vlastníkem nemovitých věcí (ideální ¼ specifikovaných pozemků) i movitých věcí (specifikovaných automobilů). Vytýkala soudu prvního stupně, že jeho zjištění stran majetkových poměrů žalobce jsou nedostatečná a neúplná. Uvedla, že žalobce zahájil soudní spor o zaplacení, kdy si musel být vědom, že na takové plněné nemá nárok (podepsal převzetí všech finančních prostředků, jak žalovaná od počátku tvrdila) a žalovaná byla vystavena situaci, kdy byla jako bývalý zaměstnavatel žalobce nucena vyhledat právní pomoc a bránit se v soudním sporu. Veškeré náklady tak vynaložila účelně. Podle jejího názoru nebyl dán prostor pro aplikaci § 150 o. s. ř. Navrhla změnu napadeného nákladového výroku tak, že jí bude přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .9. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , rozhodl odvolací soud o odmítnutí odvolání žalobce v části, směřující proti výroku o zamítnutí žaloby co do částky , částka, s 1% denním úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (§ 43 odst. 2 o. s. ř., za použití § 211 o. s. ř.), protože žalobce ve svém odvolání namítal nesprávnost napadeného rozsudku pouze ve vztahu k částce , částka, , na kterou zní jím zpochybňovaný listinný důkaz – „daňový výdajový pokladní doklad číslo , Anonymizováno, “ ze dne , datum, a z jeho odvolání nebylo zřejmé, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozsudku soudu prvního stupně nebo nesprávnost jeho postupu (odvolací důvod) ve vztahu k zamítavé části žaloby o zaplacení částky přesahující částku , částka, , tj. částky , částka, . Vadu odvolání, ani přes řádnou výzvu soudu prvního stupně usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , žalobce neodstranil.10. Předmětem odvolacího řízení tak zůstal zamítnutý žalobní návrh žalobce na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, ve vztahu k němuž krajský soud, jako soud odvolací, rozsudek soudu prvního stupně věcně přezkoumal.11. Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.) a byla podána v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí ve shora uvedeném rozsahu, včetně obou nákladových výroků, a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné a odvolání žalované důvodné je.12. Při hodnocení odvoláním napadeného rozsudku nelze než konstatovat, že soud prvního stupně provedl ve věci řádným způsobem a v dostatečném rozsahu dokazování, na jehož podkladě učinil nezbytná skutková zjištění, která považuje odvolací soud za správná a při svém rozhodnutí