8 Co 338/2024-119 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále již jen soud prvního stupně) uložil žalovaným povinnost, aby společně a nerozdílně ze svého , hodnota, , který je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku žalobkyně , hodnota, – , hodnota, , odstranili zeď zbudovanou na hranici s pozemkem žalobkyně , hodnota, ve vlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, (společné jmění manželů) zapsaným na listu vlastnictví , Anonymizováno, . , hodnota, , adresa, , adresa, , a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu , Anonymizováno, . , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zpracovaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, – GEOVOT a schváleném Katastrálním úřadem pro Ústecký Kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem dne 19. 12. 2019, který je nedílnou součástí rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 75 C 32/2020-337 ze dne 26. 4. 2022, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).2. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobkyně je v obci a katastrálním území , adresa, vlastnicí pozemku , hodnota, . Žalovaní jsou tamtéž vlastníky přilehlého , Anonymizováno, jenž je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku žalobkyně. O existenci služebnosti cesty a stezky bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2022, č. j. 75 C 32/2020-337. Zaměření cesty a stezky na pozemku žalovaných , Anonymizováno, je určeno geometrickým plánem , hodnota, zpracovaným , Anonymizováno, – GEOVOT, který je součástí výše uvedeného rozsudku. Ze shora uvedeného soudního rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaným bylo dáno právo umístit na , Anonymizováno, , Anonymizováno, překážku. Žalovaní tak učinili, když při hranici s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , hodnota, vystavěli betonový plot a při hranici s , Anonymizováno, , hodnota, ve vlastnictví manželů , jméno FO, vybudovali pletivový plot. Oplocení není opatřeno vraty či bránou. K realizaci betonového plotu nebylo zahájeno stavební řízení. Žalovaní neodstranili oplocení ze svého pozemku v místě zatíženém věcným břemenem odpovídající služebnosti stezky a cesty, přestože byli o to žalobkyní požádáni. Žalobkyně nemůže realizovat přístup ke své nemovitosti přes zatížený pozemek žalovaných v rozsahu vytčeném v geometrickém plánu, neboť přístup jí je ze strany žalovaných zcela znemožněn. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, které důkazy neprovedl (listiny ze správního spisu), a to proto, že správní řízení ohledně výstavby betonové zdi nebylo stavebním úřadem vedeno, byl pouze přezkoumávám podnět žalobkyně k zahájení řízení o odstranění již postavené betonové zdi a listinou o výsledcích tohoto zjištění stavebního úřadu důkaz soud prvního stupně provedl. Místní šetření a výslech žalovaných neprovedl pro nadbytečnost, když z tvrzení žalovaných a provedených důkazů vyplynulo, že žalovaní znemožnili a znemožňují žalobkyni výkon služebnosti. Zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1257 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen o. z.), § 1258 o. z., § 1274 odst. 1 o. z., § 1276 odst. 1 o. z., § 1042 o. z. a dospěl k závěru, že jde o situaci, kdy žalovaní jako vlastníci služebného pozemku umístili na tomto pozemku překážku v podobě oplocení, která znemožňuje žalované vykonávat její právo služebnosti stezky a cesty v rozsahu vymezeném geometrickým plánem, přičemž toto oplocení není opatřeno vraty či jiným vstupem. Zabýval se judikaturou Nejvyššího soudu České republiky ve vztahu k přiměřenosti omezení služebnosti (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4491/2016, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 869/2011 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2941/2004) a uzavřel, že žalovaní znemožnili žalobkyni výkon práv ze služebnosti tím, že vybudovali oplocení služebného pozemku, které není opatřeno vstupem na panující pozemek žalobkyně, což ostatně žalovaní ani nepopřeli. Připustil, že zatížený pozemek může jeho vlastník oplotit, avšak takové opatření nesmí podstatně ztížit nebo dokonce znemožnit oprávněnému výkon služebnosti. V posuzovaném případě žalovaní v souvislosti s vybudováním oplocení neučinili žádná opatření vedoucí k zajištění výkonu služebnosti (opatřit oplocení vraty, bránou), což má za následek znemožnění výkonu služebnosti, a to nejen pro žalobkyni, ale i k umožnění přístupu službám nutným k výkonu (lékař, hasiči). Soud prvního stupně se nezabýval důvody, které vedly žalované k vytvoření překážek, neboť úpravy, které žalovaní učinili na služebném pozemku, zcela znemožnily žalované výkon služebnosti. K argumentu, že žalobkyně byla o všech povolovacích a ohlašovacích řízeních informována, uvedl, že ze sdělení , Anonymizováno, , adresa, ze dne 15. 12. 2021 vyplývá, že pro stavbu zdi nebylo třeba stavebního povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu, tudíž žalobkyně nemohla být informována o stavebním řízení, které neprobíhalo. Žalobkyně se bránila tím, že dala podnět ke stavebnímu úřadu a podala trestní oznámení v době, kdy oplocení již bylo zbudováno. To, že následně stavební úřad dospěl k závěru, že betonová zeď je postavená v souladu se stavebním zákonem, ještě neznamená, že žalovaní touto stavbou nezasáhli do výkonu práva z věcného břemene odpovídající služebnosti cesty a stezky. Za nepodstatné shledal, že služebný pozemek není přímo spojen s veřejnou cestou, ani že žalobkyně může využívat k přístupu ke své nemovitosti , Anonymizováno, . , hodnota, , když uvedené námitky lze uplatnit pouze v řízení o zrušení věcného břemene. Uložení povinnosti odstranit vybudované oplocení za situace, kdy žalobkyně má jiný přístup ke svému pozemku z veřejné cesty, není v rozporu s dobrými mravy. V daném případě žalovaní jako vlastníci služebného pozemku vytvořili stav bránící výkonu služebnosti a jde o stav protiprávní. Podle ustálené judikatury platí, že nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání (nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV 262/10, sp. zn. I. ÚS 643/04 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2598/2010). K námitce žalovaných, že služebnost není zapsána v katastru nemovitostí soud prvního stupně odkázal na § 1260 odst. 1 o. z. a § 1262 odst. 1 o. z. s tím, že soudním rozhodnutím byla potvrzena existence věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty, kdy právo stezky a cesty bylo mimořádně vydrženo. Služebnost nevznikne zápisem do katastru nemovitostí, neboť již vznikla, existuje, pouze nebyla do současné doby zapsána do veřejného seznamu, což však nebrání tomu, aby o žalobě bylo rozhodnuto. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále již jen „o. s. ř.”) a přiznal je v řízení plně úspěšné žalobkyni. Do náhrady nákladů řízení zahrnul zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (dále již jen advokátní tarif) stanovená z tarifní hodnoty 35 000 Kč v sazbě 2 500 Kč za každý z pěti poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, vyjádření k podání ze dne 26. 10. 2023 a účast na jednání soudu dne 24. 10. 2023 a dne 23. 2. 2024), spolu s náhradou hotových výdajů po 300 Kč, tj. 1 500 Kč.3. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř. a namítali především jeho neurčitost a nepřezkoumatelnost. Mají za to, že soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil zcela nedostatečným způsobem, když není zřejmé, jakými úvahami se při svém rozhodnutí řídil, jaký závěr učinil o skutkovém stavu a jak věc právně posoudil. Vyjádřili přesvědčení, že se soud prvního stupně nedostatečně zabýval přiměřeností zásahu do jejich vlastnického práva a rozporu s dobrými mravy. Konstatovali, že plot ohraničující jejich pozemek byl vybudován již v roce 2021, tj. v průběhu řízení o žalobě na zřízení nezbytné cesty (následně po připuštění změny na žalobu určovací o existenci služebnosti), a to pro bezohledné chování osob navštěvujících žalobkyni a agresivní chování psa žalobkyně. Rozsudek okresního soudu byl poté potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 95 Co 115/2022-370, z těchto rozhodnutí vyplývá, že právo stezky a cesty přes jejich pozemek ve prospěch žalobkyně bylo mimořádně vydrženo ke dni 1. 1. 2019. Z uvedeného je zřejmé, že o existenci služebnosti bylo uvedenými soudy rozhodnuto se zpětnou účinností, resp. že v době vybudování plotu o existenci řešené služebnosti neměli povědomí. Opakovali, že zbudované oplocení pozemku v jejich vlastnictví plně odpovídá veškerým pr