8 Co 342/2024-179 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně určil, že vlastníkem zemědělské stavby bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. st. , hodnota, zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , je žalobce , Jméno zainteresované osoby 0/0, , r. č. , datum, , bytem , adresa, (výrok I.). Žalobu zamítl, pokud se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem zemědělské stavby bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. st. , hodnota, zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, (výrok II.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne , datum, domáhal rozhodnutí o určení, že je vlastníkem nemovitostí – staveb stojících na pozemku parc. č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, z titulu vydržení vlastnického práva. Okresní soud vycházel ze zjištění, že , jméno FO, , matka žalobce, dne , datum, uzavřela restituční dohodu o náhradách, na základě které jí byl vydán dům č. p. , hodnota, na st. parc. č. , hodnota, . Uvedené nemovitosti byly vydány zemědělským družstvem , adresa, se všemi součástmi, ploty, chlívky, žumpou a venkovními úpravami a příslušenstvím. Nemovitosti následně , datum, , jméno FO, darem převedla na žalobce. V případě obou převodů byly vyhotoveny znalecké posudky , jméno FO, a , jméno FO, . V případě obou znaleckých posudků byly předmětem převodu veškeré součásti nemovitostí a příslušenství, specifikováno dva chlévy, vedlejší stavby a venkovní úpravy. Dne , datum, uzavřel žalobce spolu s manželkou , jméno FO, na straně jako kupující kupní smlouvu s prodávajícím městem , adresa, o prodeji pozemků parc. č. , hodnota, a dále parc. č. st. , hodnota, a , hodnota, , které jsou předmětem tohoto sporu s tím, že v notářském zápisu je uvedeno, že se parcely převádějí bez stavby, neboť stavba je jiného vlastníka. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že pokud jde o stavbu bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. st. , hodnota, jde o rodinný dům č. p. , hodnota, , který rovněž stojí zčásti na st. parc. č. , hodnota, , dům má dvě oddělené bytové jednotky a dva samostatné vchody, přičemž žalobce a jeho rodina užívali dům jako celek v přesvědčení, že dům získala matka žalobce v restituci a následně jej darovala žalobci. Při započítání doby právní předchůdkyně žalobce (od , datum, ) měl žalobce uvedenou stavbu v oprávněné držbě po dobu dalších 10 let a splnil tak předpoklady pro vydržení vlastnického práva dle § 134 odst. 1 obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013). V případě zemědělské stavby bez č. p/č. e. stojící na pozemku parc. č. st. , hodnota, však dospěl k opačnému závěru, neboť jde o samostatnou stavbu stojící dál od rodinného domu a ve znaleckém posudku znalce , jméno FO, je označena jako chlívek vpravo v postavení vedle přístavby s garáží. Okresní soud uzavřel, že dobrá víra žalobce, který ostatně nemohl vědět, že tato stavba nebyla součástí dohody o restituční náhradě, byla narušena v roce 2002, kdy byl informován městem , adresa, o existenci samostatně stojící zemědělské stavby na pozemku parc. č. , hodnota, a o možnosti odkoupení parcel tvořící zahradu včetně parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, . Soud prvého stupně dále uzavřel, že žalobce byl ze strany žalované o sporném vlastnictví stavby informován při osobních jednání, která proběhla v červenci, listopadu 2017 a v květnu 2019, přičemž prvotní dopis upozorňující na danou problematiku byl žalobci zaslán již , datum, . V případě stavby stojící na pozemku parc. č. , hodnota, proto okresní soud žalobě vyhověl, v případě stavby stojící na pozemku parc. č. , hodnota, žalobu na určení vlastnictví zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle poměrného úspěchu a neúspěchu obou stran a ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce a žalovaná včasné odvolání. Žalobce napadal rozsudek v zamítavém výroku a nákladovém výroku (výrok II., III.) a namítal, že okresní soud správně zjistil skutkový stav, pokud jde o vyhovující část rozsudku, správně hodnotil i provedené důkazy, z nichž vyvodil i správný právní závěr. Nesprávné hodnocení důkazů a právní posouzení však okresní soud učinil v případě zamítavého výroku ohledně stavby na parc. č. , hodnota, . Dále namítal, že vždy konzistentně tvrdil, že tuto stavbu, jakož i stavbu na parc. č. , hodnota, považoval za své vlastnictví, neboť je získal darovací smlouvou uzavřenou dne , datum, a tyto nemovitosti získala před tím jeho matka , jméno FO, na základě restituční dohodě o náhradách. Jak v restituční dohodě, tak darovací smlouvě byly předmětem převodu dům č. p. , hodnota, se st. parc. č. , hodnota, a předmětem převodu byly mimo jiné i vedlejší stavby, tj. dva chlívky. Tyto nemovitosti byly popsány ve znaleckých posudcích. Pokud žalobce uzavíral s městem , adresa, v roce 2002 smlouvu o zakoupení parcel, nikdy nebyl upozorněn, že by stavby na parc. č. , hodnota, a , hodnota, nebyly jeho vlastnictvím a z textu kupní smlouvy formou notářského zápisu toto nelze dovodit. Vždy měl za to, že tyto stavby byly předmětem předcházejících nabývacích titulů, tedy restituční dohody o vydání a následné darovací smlouvy. Žalobce tak dle svého přesvědčení vydržel vlastnické právo rovněž ke stavbě na pozemku parc. č. , hodnota, . Žalobce se tak domáhal změny rozsudku ve výroku II. s tím, aby bylo určeno, že je vlastníkem předmětné stavby.3. Žalovaná v podaném odvolání napadla rozsudek okresního soudu ve vyhovujícím výroku a nákladovém výroku (výrok I., III.). Žalovaná zdůraznila především, že žalobce notářským zápisem ze dne , datum, uzavřel spolu s manželkou kupní smlouvu, kdy od města , adresa, odkoupil pozemky, mimo jiné i parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, bez staveb, kdy v notářském zápise je výslovně uvedeno, že stavby jsou ve vlastnictví jiného vlastníka. Žalobce nejméně od , datum, nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře případnému vydržení těchto staveb. Podle odvolatelky sám žalobce v řízení před okresním soudem potvrdil, že byl pracovníkem městského úřadu upozorněn, že pozemky nejsou v jeho vlastnictví a musel tak být seznámen i se skutečností, že není vlastníkem staveb na těchto pozemcích. Odvolatelka se tak domáhala změny části vyhovujícího rozsudku ve výroku I., aby žaloba i v tomto rozsahu byla zamítnuta.4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu včetně řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, odvolání žalované naopak nelze důvodnost přiznat.5. Dle § 129 odst. 1 obč. zák., držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní, nebo kdo vykonává právo pro sebe.6. Dle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněný. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.7. Podle § 134 odst. 1 obč. zák., oprávněný se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.8. Okresní soud věc po právní stránce posuzoval za použití § 3028 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) dle úpravy zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném od , datum, do , datum, (obč. zák.). V řízení bylo provedeno dokazování v potřebném rozsahu, bez nutnosti jeho doplnění. Podle názoru odvolacího soudu jsou tak skutková zjištění včetně vyvozených závěrů a právního posouzení, zejména ve vztahu k rozhodnutí o určení vlastnictví žalobce ke stavbě na pozemku parc. č. , hodnota, správná a odvolací soud se s rozhodnutím ve vyhovující části zcela ztotožňuje. Je bezpochyby, že matka žalobce , jméno FO, uzavřela dne , datum, dohodu o restitučních náhradách a získala tak od osoby povinné dům č. p. , hodnota, na st. parc. č. , hodnota, a tyto nemovitosti následně formou darovací smlouvy převedla dne , datum, na svého syna – žalobce. V souvislosti s těmito nabývacími tituly byly vyhotoveny dva samostatné znalecké posudky (znalcem , jméno FO, a znalcem , jméno FO, ), ve kterých jsou nemovitosti popsány tak, že jejich součástí a příslušenství jsou dva chlévy, vedlejší stavby a venkovní úpravy. Dne , datum, formou notářského zápisu uzavřel žalobce se svou manželkou jako kupující s městem , adresa, jako prodávajícím kupní smlouvu o převodu pozemku tvořící zahradu a dále pozemku parc. st. , hodnota, a parc. st. , hodnota, , kdy v notářském zápisu je výslovně uvedeno, že jde o převod pozemků bez stavby, stavba jiného vlastníka. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že žalobce konzistentně od počátku řízení (v žalobě i v průběhu řízení) tvrdil, že se vždy domníval, že stavby na těchto pozemcích získala jeho matka v restituci, následně darovala do jeho vlastnictví, vždy je považoval za své vlastnictví a stavby opravoval a staral se o ně. Poznámku v