84 Co 66/2024-94 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Mostě (dále jen okresní soud nebo soud prvního stupně) zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem v částce , částka, , s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce , částka, a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Mostě náhradu nákladů řízení ve výši 86,34 %, jejichž konkrétní výše a splatnost budou stanoveny samostatným usnesením (výrok III.), a přiznal opatrovnici žalovaného , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátce sídlem , jméno FO, 1808/3, , adresa, odměnu a náhradu hotových výdajů za zastupování v řízení ve výši , částka, (výrok IV.).2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru, tj. nesplacené jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, a dále úroků z úvěru a úroků z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo 012869336A ze dne , datum, , jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný vyčerpal dne , datum, v plné výši. Řádně nehradil splátky, a proto byl úvěr ke dni , datum, prohlášen za splatný. Celkem žalovaný uhradil , částka, . Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně posuzována. Žalovaný namítl, že smlouva je neplatná s ohledem na okolnosti uzavření a nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, žalovaný ani nebyl způsobilý , podezřelý výraz, a , Anonymizováno, smlouvu uzavřít.3. Na základě provedeného dokazování vyšel okresní soud ze zjištění, že žalobkyní byla vyplacena částka , částka, na účet jí vedený a částka , částka, na účet žalovaného. Žalovaný uhradil , částka, . Byl zjištěn příjem žalovaného ze starobního důchodu , částka, , jeho výdaje byly vypočteny. Dle okresního soudu nebylo prokázáno, že žalovaný uzavřel předchozí úvěr, který měl být konsolidován, ani výše dlužné částky z tohoto úvěru k úhradě, když toto vyplývá pouze z absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Žalobkyně se k jednání před soudem prvého stupně nedostavila a nemohla být proto poučena o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazní prostředky.4. Při právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť byl zjištěn jenom příjem žalovaného, žalobkyně ani nevěděla, jaká je konkrétní bytová situace žalovaného, zda a kolik platí či přispívá na bydlení (není patrné ani z běžného účtu) či jaké má výdaje se , podezřelý výraz, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Výdaje žalovaného pouze statisticky odhadla bez konkrétních znalostí o žalovaném či jeho , podezřelý výraz, , Anonymizováno, . V podstatě nulové zůstatky na běžném účtu žalovaného také nepodporují tvrzení žalobkyně o úvěruschopnosti žalovaného. Okresní soud se proto už ani nemusel zabývat tím, zda byl žalovaný , podezřelý výraz, a , Anonymizováno, způsobilý uzavřít uvěrovou smlouvu, když tato je z jiného důvodu absolutně neplatná.5. Při právním hodnocení pak okresní soud odkázal na příslušnou judikaturu vyšších soudů, která podporuje závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy s ohledem na nedostateční zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.6. Jelikož okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalovanému a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny , částka, a na tuto bylo uhrazeno žalovaným , částka, . Okresní soud proto uložil žalovanému uhradit žalobkyni obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně a soud prvního stupně žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož soudu je z úřední činnosti známo, že vůči žalovanému jsou již vedeny dvě exekuce a má starobní důchod v nepostižitelné výši, uložil mu soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť žalovaný není schopen v podstatě úvěr nijak splácet.7. Ohledně částky , částka, , okresní soud dovodil, že provedeného dokazování nevyplývá, že by tato částka byla vyplacena na účet žalovaného, aby se tento mohl o tuto částku obohatit. Toto vyplývá pouze z absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Nadto ani nebylo prokázáno složení (jistina, příslušenství, poplatky) této částky, právní důvod vyplacení této částky či skutečnost, pokud by se jednalo o předchozí úvěrovou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným, že byla třeba řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, což by opět mohlo mít vliv na výši bezdůvodného obohacení žalovaného z této částky.8. Okresní soud proto žalobu, co do částky , částka, s přesně specifikovanými úroky u úvěru a úroky z prodlení zamítl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, . Dále pak rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a o nákladech státu a přiznal ustanovené opatrovnici žalovaného odměnu a náhradu hotových výdajů.9. Proti výroku I. a s ním souvisejícím nákladovým výrokům podala žalobkyně odvolání. Dle žalobkyně bylo v řízení jednoznačně prokázáno poskytnutí částky , částka, žalobkyní žalovanému, kdy tato byla žalobkyní zaslána na jeho úvěrový účet. Dle žalobkyně původní úvěrová smlouva nemohla být neplatná pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť žalovaný na tuto původní úvěrovou smlouvu hradil řádně splátky. Dále žalobkyně zdůraznila, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného je podstatná skutečnost, že i na druhou v pořadí, tj. smlouvu o úvěru, ze které je žalováno, žalovaný zpočátku řádně plnil a dle rozhodnutí , spisová značka, je třeba dospět k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný. Závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je tak nesprávný. V odvolání pak žalobkyně opětovně vysvětlila svůj postup při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházela zejména z toků na jeho běžném účtu vedeném u žalobkyně a vysvětlila, proč nepovažuje za věrohodné potvrzení o výši příjmu dlužníka. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že je na základě statistických údajů schopna posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet, kdy disponuje algoritmem pro výpočet schopnosti splácet a uvedla konkrétní výpočet v případě žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok I. změnil a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s přesně specifikovaným úrokem z úvěru a úrokem z prodlení, případně v napadené části rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.10. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného výroku a souhlasil s právním hodnocením učiněným soudem prvního stupně.11. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli