10 Co 132/2025-1557 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na nákladech řízení částku 25 727,02 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě ze dne 27. 6. 2022, kterou se žalobkyně domáhala původně proti třem lékařkám oční kliniky Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, a to , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , jméno FO, (dále též jen „tři lékařky“) náhrady nemajetkové újmy na zdraví za nesprávně provedený lékařský zákrok levého oka (operace katarakty) dne 23. 7. 2014, za nesprávné postupy před tímto zákrokem, kdy zejména žalobkyni nebylo provedeno předoperační vyšetření, nebylo přihlédnuto k jejímu diabetu při stanovení času operace, nebyl dodržen klidový režim před operací, operace byla provedena bez informovaného souhlasu a za nedostatečnou pooperační péči, kdy postup lékařek označuje jako nedbalý a neodborný. Žalobkyně tvrdila způsobení fyzické a duševní újmy na zdraví v důsledku zanedbání zdravotní péče při operaci levého oka, které má trvale poškozené. Po několika úpravách žalobního petitu nakonec (od 27. 11. 2024) žalobkyně požadovala náhradu fyzické újmy ve výši 700 000 Kč a psychické újmy ve výši 300 000 Kč, tj. celkem částku 1 000 000 Kč. Výši nároku žalobkyně odvíjela od své volné úvahy a srovnatelných případů řešených soudem, které blíže neoznačila.3. Jde-li o procesní vývoj (jak vyplývá z obsahu spisu a odůvodnění napadeného rozsudku), při informativním výslechu žalobkyně konaném před soudem prvního stupně 17. 10. 2022 za účelem odstranění vad žaloby žalobkyně označila jako žalovanou , právnická osoba, ., IČO , IČO žalované, , sídlem , Adresa žalované, , , adresa, (tj. žalovanou), po které se domáhala náhrady újmy na zdraví ve výši 800 000 Kč. V následné písemné komunikaci (podání žalobkyně ze dne 3. 11. 2022, 23. 11. 2022 a 28. 11. 2022) žalobkyně znovu uváděla, že žalobu podává proti třem lékařkám , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a primářce , tituly před jménem, , jméno FO, , nikoli proti , právnická osoba, . Usnesením ze dne 6. 1. 2023 vyzval soud prvního stupně žalobkyni k označení subjektu, který bude vystupovat na straně žalované, a k vymezení žalobního petitu. Podáním ze dne 6. 2. 2023 žalobkyně sdělila, že žalobu podává proti třem lékařkám s tím, že po každé z prvních dvou lékařek požaduje zaplacení 300 000 Kč a po třetí lékařce (primářce) 400 000 Kč. Usnesením ze dne 9. 2. 2023, č. j. 13 C 291/2022-415, které nabylo právní moci 8. 3. 2023, připustil soud prvního stupně, aby z řízení vystoupila , Jméno žalované, . a na její místo nastoupily tři lékařky. Při jednání konaném dne 3. 5. 2023 poté, co právní zástupce v té době žalovaných třech lékařek namítl nedostatek jejich pasivní legitimace a navrhl zamítnutí žaloby, žalobkyně výslovně uvedla, že nechce nadále pokračovat ve sporu proti třem lékařkám, navrhla jejich vystoupení z řízení a na jejich místo vstup , právnická osoba, . s tím, že spor se týká odštěpného závodu , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , podezřelý výraz, v , adresa, , o. z. Usnesením ze dne 19. 5. 2023, č. j. 13 C 291/2022-504, které nabylo právní moci 21. 6. 2023, připustil soud prvního stupně, aby z řízení vystoupily dosavadní žalované (tj. tři lékařky) a na jejich místo nastoupila , Jméno žalované, . (tj. žalovaná) a rozhodl o uložení povinnosti žalobkyně nahradit třem lékařkám náklady řízení; usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2024, č. j. 11 Co 167/2023. V následných podáních ze dne 31. 5. 2023 a 3. 6. 2023 žalovaná opětovně uváděla, že žalovanou stranou zůstávají tři lékařky s tím, že žádný návrh na záměnu na žalované straně neučinila. Usnesením ze dne 13. 6. 2023, č. j. 13 C 291/2022-612, které nabylo právní moci 3. 7. 2023, rozhodl soud prvního stupně o ustanovení opatrovníka žalobkyni podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), z důvodu neschopnosti srozumitelně se vyjadřovat. Při jednání konaném dne 4. 9. 2024 žalobkyně uvedla, že na straně žalované mají vystupovat tři lékařky s tím, že po , tituly před jménem, , jméno FO, požadovala náhradu psychické újmy ve výši 400 000 Kč a po , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, náhradu po 300 000 Kč představující odškodnění újmy psychické (150 000 Kč) a bolestné a ztížení společenského uplatnění (150 000 Kč). Žalovaná , právnická osoba, . se záměnou na straně žalované nesouhlasila s tím, že má pasivní legitimaci. Usnesením ze dne 30. 9. 2024, č. j. 13 C 291/2022-1021, které nabylo právní moci 23. 10. 2024, soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na záměnu účastníka řízení na straně žalované a nadále jednal s , právnická osoba, ., jakožto se žalovanou.4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, a to zejména z důvodu promlčení žalovaného nároku, kdy se žalobkyně vyjádřila tak, že o způsobených újmách věděla hned dne 23. 7. 2014.5. Soud prvního stupně se předně zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020, podle kterého, jestliže je v řízení uplatněna námitka promlčení, má se soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení přednostně zabývat otázkou promlčení, a nikoliv nárokem samotným. S ohledem na tvrzený vznik újmy dne 23. 7. 2014 vycházel z hlediska právního posouzení ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“ - § 3028 odst. 1 o. z.), a to konkrétně z jeho ustanovení § 609, § 610 odst. 1, § 611, § 612, § 619 odst. 1, 2, § 620 odst. 1 a § 629 odst. 1.6. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně u něj uplatnila nárok žalobou doručenou dne 27. 6. 2022; že požaduje odškodnění újmy na zdraví z události ze dne 23. 7. 2014 spočívající ve vytrpěných bolestech a duševních útrapách, což lze podřadit pod § 2956 a 2958 o. z.; a že při jednání dne 19. 6. 2024 se žalobkyně jednoznačně vyjádřila, že se o újmě spočívající v poškození zraku, bolestech s tím spojených, o újmě psychické, protiprávním jednání (nesprávně provedeném výkonu), druhu a rozsahu újmy, i o tom, kdo za újmu odpovídá, dozvěděla dne 23. 7. 2014 (záhy po operativním výkonu). Vyjádřila se tak, že již 23. 7. 2014 věděla, že výkon byl chybný, neodborně provedený. Újmu psychickou datovala také od 23. 7. 2014 (resp. od roku 2014), kdy se začala cítit smutně, byla znepokojená neúspěchem operace, utrpěla diabetický třes, byť je osobou psychicky odolnou a silnou. Podle závěru soudu prvního stupně by tak tříletá promlčecí lhůta uplynula dne 23. 7. 2017, kdy nejpozději mohla žalobkyně uplatnit své právo u soudu. Pokud by soud prvního stupně připustil, že žalobkyně následně po výkonu zjišťovala informace na různých odborných pracovištích a tento proces ukončila v roce 2016, pak i v tomto případě v době podání žaloby tříletá promlčecí lhůta nepochybně uplynula (v roce 2019). Přihlédl i ke skutečnosti, že žalobkyně byla od 25. 7. 2017 do září 2018 zastoupena advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , který jí poskytoval právní pomoc v řešení předmětné záležitosti (poskytování lékařské péče žalobkyni na oční klinice , Anonymizováno, , podezřelý výraz, v , adresa, ), přičemž se zástupcem žalobkyně, žalobkyní a žalovanou se uskutečnila dne 13. 8. 2018 vzájemná schůzka, přesto ani v tuto dobu žalobkyně žalobu na náhradu nemajetkové újmy na zdraví nepodala, ačkoli nepochybně disponovala informacemi pro její podání. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně disponovala v letech 2014, 2016 i mezi lety 2017 až 2018, kdy byla právně zastoupena, informacemi, které byly způsobilé zahájit občanské soudní řízení s nárokem na odškodnění újmy na zdraví, žalobu však podala až dne 27. 6. 2022, tedy po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Námitku promlčení proto shledal důvodnou, a jelikož nelze promlčené právo přiznat, žalobu zamítl. Uplatnění námitky promlčení přitom neshledal v rozporu s dobrými mravy, když takový rozpor nelze dovozovat z okolností a důvodů spojených pouze s uplatněným nárokem, ale z okolností, za nichž byla tato námitka uplatněna (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2648/2003).7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), když neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání v řízení úspěšné žalované nákladů řízení (§ 150 o. s. ř.). Konstatoval, že žalobkyně, jakožto osoba svéprávná, vysokoškolsky vzdělaná, zahájila soudní řízení za okolností jí vylíčených, kdy musela vnímat postoj žalované, i opakovaně vznesenou a zdůrazňovanou námitku promlčení nároku a i námitku nedostatku pasivní legitimace, byly-li žalovány tř