14 Co 152/2025-583 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že nárok žalobkyně na náhradu škody je co do základu dán v celém rozsahu (výrok I.), a konstatoval, že o výši nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (výrok II.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se ve zdravotnickém zařízení provozovaném žalovanou dne , datum, podrobila zákroku, jehož předmětem bylo odstranění, resp. zesvětlení tetování na pravém předloktí za pomoci laseru. Předtím si na webových stránkách žalované přečetla informace o zamýšleném zákroku a informace o účelu, povaze a případných rizicích zákroku jí byly před jeho provedením ústně poskytnuty též primářkou , tituly před jménem, , jméno FO, . Pokožka v místě tetování, jehož velikost činila přibližně 5x5 cm, nebyla před zákrokem poškozena, zákrok byl proveden najednou na celé ploše tetování. Po zákroku v místě jeho provedení vzniklo zjizvení kůže, jehož nejpravděpodobnější příčinou je dle znalkyně nesprávné nastavení laseru při odstraňování tetování. Žalovaná před zákrokem neprovedla testovací zákrok, který by spočíval v ošetření toliko malé plochy tak, aby se případně minimalizoval rozsah poškození kůže. Testovacím zákrokem se ověřuje, zda bylo zvoleno pacientovi – jeho kůži přiměřené množství energie laseru, které je u každého pacienta jiné. Provedení testovacího zákroku je doporučené, není však povinné. Následkem nesprávně zvoleného množství energie laseru je vznik jizev. Jiná příčina popsaného poškození kůže nebyla zjištěna. Žalobkyně se od , datum, podrobuje v , právnická osoba, ., v , adresa, opakovaným zákrokům, ponejprv k odstranění tetování a následně k oploštění a barevné korekci vzniklých jizev, které se nachází v hlubších vrstvách pokožky (pod původním tetováním) a jejichž plné odstranění není možné.3. Po právním posouzení věci dospěl okresní soud k závěru, že žalovaná žalobkyni ústní formou poskytla v dostatečném rozsahu (uvedeném v § 31 odst. 2 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v účinném znění, dále jen „z. z. s.“) informace o účelu a povaze zákroku, jeho důsledcích a rizicích a žalobkyně vyjádřila se zákrokem souhlas a podrobila se mu. Pochybení pak shledal při samotném provedení zákroku, který dle okresního soudu nebyl proveden na náležité odborné úrovni, v souladu s aktuálním stavem vědy, tedy lege artis (§ 28 odst. 2 z. s. s.), a to proto, že bylo použito vyšší než potřebné intenzity laseru, pročež došlo ke vzniku jizev, jakožto nevratného poškození tkáně. Za postup non lege artis nepovažoval neprovedení testovacího zákroku na malé ploše, neboť jej nelze posoudit jako porušení právní povinnosti, jeho provedení není povinné, spíše doporučené. V příčinné souvislosti s pochybením žalované pak žalobkyni vznikla újma spočívající ve vytrpěné bolesti a v nákladech na odstranění následků poškození kůže zákrokem žalované. Z popsaných důvodů okresní soud co do základu nároku žalobě mezitímním rozsudkem vyhověl.4. Rozsudek okresního soudu napadla žalovaná odvoláním, jímž se domáhá jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení. Namítá, že v odůvodnění rozsudku zejména chybí vysvětlení, proč soud považuje za prokázané, že ke zjizvení na pravém předloktí žalobkyně došlo v důsledku zákroku provedeného žalovanou a použitím vysokého ozáření. Soud přitom ještě dne , datum, nepovažoval příčinu zjizvení za jednoznačně prokázanou a následně neprovedl žádné další důkazy ani nepoučil účastníky dle § 118a odst. 1 o. s. ř., čímž porušil požadavek předvídatelnosti rozhodnutí. Dále namítá, že nebylo prokázáno porušení odborného postupu (lege artis), za což jedině by žalovaná mohla odpovídat, a soud neoznačil žádný konkrétní právní předpis, který měla žalovaná porušit. Žalobkyně musela vědět o svém sklonu ke keloidním jizvám, neboť takovou jizvu u žalované konzultovala již v roku , rok, , a na tuto skutečnost žalovanou neupozornila. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně byla před zákrokem řádně poučena o riziku vzniku jizev, což potvrzuje i originál písemného souhlasu se zákrokem. Zdůraznila, že z provedeného dokazování plyne, že riziko vzniku jizev je případě posuzovaného zákroku dáno i v případě, je-li dodržen postup lege artis s tím, že jde o nejčastější komplikaci zákroku. Poukázala na další okolnosti zpochybňující věrohodnost tvrzení žalobkyně, zejména nemožnost identifikace tatéra, druhu použité barvy a jejího atestu, což je významné pro posouzení možné alergické reakce. Znalkyně nevyloučila možnost zjizvení již při tetování. Znalecký posudek předložený žalobkyní vykazuje řadu vad, včetně nevyžádání zdravotnické dokumentace, údajů o použitém laseru a odbornosti personálu, nejasné vymezení možných příčin zjizvení a odkaz na spornou fotografii na čl. 150 (žalobkyně popírá, že by šlo o fotografii jejího tetování před zákrokem u žalované). Fotografie předložené žalobkyní jako důkaz jsou podle odvolatelky nevěrohodné, neboť data jejich pořízení mohla být změněna. Znalkyně navíc neměla k dispozici správnou sadu snímků, což nebylo v řízení napraveno. Soud se dále nezabýval možností, že zjizvení mohlo vzniknout nesprávnou péčí žalobkyně o ozářené místo nebo sebepoškozením, a neprověřoval dodržování pokynů uvedených v tzv. reverzu. Zpochybňuje i věrohodnost tvrzení žalobkyně o údajném popálení, neboť žalobkyně nevyhledala lékařskou pomoc a při vyšetření uvedla, že necítila bolest ani svědění. Dále upozorňuje na nesrovnalosti ohledně doby provedení tetování.5. Rozsudek okresního soudu napadla odvoláním též vedlejší účastnice na straně žalované, která se se domáhá jeho změny tak, že bude žaloba zamítnuta. Namítá, že okresní soud nepřihlédl k důkazům navrženým žalovanou a vedlejším účastníkem, zejména k výpovědím lékařského personálu žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, , paní , jméno FO, a paní , jméno FO, ), které potvrzovaly správnost postupu, odbornou způsobilost a informovanost žalobkyně. Rovněž nevzal v úvahu lékařskou dokumentaci žalované, přestože její obsah vykazuje logickou a časovou návaznost. Okresní soud vycházel výhradně z důkazů žalobkyně, včetně výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , která nebyla ustanovena jako znalkyně, neměla k dispozici dokumentaci žalované a je ve věci finančně zainteresována. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, byl založen na fotografii (na čl. 150 spisu), která podle žalobkyně nezachycuje její ruku. Soud se s námitkami k posudku nevypořádal. Znalkyně sama uvedla, že příčinu vzniku jizev nelze jednoznačně určit, a popsala pouze možné varianty. Přesto soud dovodil, že postup žalované nebyl lege artis. Příčinu poškození (nesprávně nastavený laser) dovodil nesprávně z následku. Též nesprávně vyhodnotil fotodokumentaci, když považoval fotografii obvázané ruky za důkaz stavu místa 14 dní po zákroku. První relevantní fotografie je až ze dne , datum, . Nebylo prokázáno porušení právní povinnosti žalovanou, ani příčinná souvislost mezi jejím jednáním a vznikem újmy. Riziko vzniku jizev je přirozenou komplikací laserového zákroku, což potvrdily i odborné výpovědi. Odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb je odpovědností za odborně správný postup, nikoliv za výsledek. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná postupovala v rozporu s uznávanými medicínskými postupy. V řízení nebyly prokázány všechny zákonné předpoklady odpovědnosti za újmu, tedy porušení právní povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi. Okresní soud neidentifikoval konkrétní právní povinnost, kterou měla žalovaná porušit, ani nevysvětlil, proč by její postup měl být považován za non lege artis, respektive nepřípustně přítomnost takového postupu dovodil z následku – vzniku jizev. Jejich samotná existence neprokazuje odborně nesprávný postup žalované, neboť jizvení je běžnou komplikací laserového zákroku. Dále poukazuje na to, že okresní soud opomenul variantní příčiny vzniku jizev, včetně možnosti sebepoškozování či nesprávné péče ze strany žalobkyně, a že žádná z těchto variant nebyla vyloučena důkazně. Odkázala na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, podle níž odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb není odpovědností za výsledek, ale za odborně správný postup. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná postupovala v rozporu s uznávanými medicínskými postupy, a nelze tak dovodit její odpovědnost za vzniklou újmu.6. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že obě odvolání jsou přípustná (§ 201 o. s. ř.), byla podána oprávněnými osobami – účastnicemi řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a o. s. ř. a odvolání shledal nedůvodnými.8. Řízení před okresním soudem netrpí vadami, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci. Nedůvodnou shledal odvolací soud námitku překvapivosti rozhodnutí týkající se změny náhledu okresního soudu na otázku prokázání příčiny poško