14 Co 702/2024-93 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále jen „okresní soud“ či „soud prvého stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 29 806,83 Kč (za období a z částek ve výroku rozsudku blíže specifikovaných) do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení částky 0,02 Kč (výrok II.) a žalované uložil zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 71 719,21 Kč k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Okresní soud rozhodoval původně o nároku na zaplacení částky 125 000 Kč s příslušenstvím, a to na základě tvrzení o uzavření dvou smluv o zápůjčce. A sice prvé smlouvy ze dne , datum, , jejímž předmětem bylo 300 000 Kč (měla být vrácena ve splátkách 12 x 25 000 Kč, z toho poslední dne , datum, ), z níž žalovaná zůstala žalobci dlužna 25 000 Kč. Žalobce tudíž zároveň požadoval zaplatit zákonný úrok z prodlení od data následujícího po splatnosti poslední ze splátek. Druhá smlouva měla být uzavřena dne , datum, s předmětem 100 000 Kč (a datem vrácení do , datum, ), tato nebyla vrácena vůbec. K úhradě dluhu nedošlo ani přes výzvu zaslanou žalované dne , datum, . Žalobce odmítá, že by měla být výše dluhu snížena o částku 35 048,52 Kč; zboží v této hodnotě mu bylo poskytnuto jako dar.3. Žalovaná měla za to, že výše dluhu měla být o částku 35 048,52 Kč představující cenu zboží poskytnutého žalobci ponížena. V průběhu řízení žalovaná postupně zaplatila dne , datum, částku 10 000 Kč a dne , datum, částku 115 000 Kč. Okresní soud pak k částečným zpětvzetím žaloby řízení v odpovídajícím rozsahu zastavil. Předmětem řízení tudíž zůstal úrok z prodlení za období uvedená ve výroku I. napadeného rozsudku, kapitalizovaný okresním soudem částkou 29 806,83 Kč.4. Okresní soud vyšel ze závěru o skutkovém stavu, podle nějž účastníci uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce, na jejich základě žalobce v postavení zapůjčitele žalované v postavení vydlužitelky přenechal dne , datum, peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, které měla žalovaná žalobci vrátit do , datum, a dále dne , datum, peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které měla žalovaná žalobci vrátit do , datum, . Žalovaná byla žalobcem dne , datum, vyzvána k úhradě dlužné částky 200 000 Kč. Zapůjčení peněžních prostředků v předmětné výši ani sjednaný termín jejich splatnosti žalovaná v řízení nezpochybňovala, žalobě se bránila pouze tím, že žalovaná částka by měla být dle dohody účastníků ponížena o částku 35 048,52 Kč, což je cena věcí Apple Watch series 5 v pořizovací ceně 11 690 Kč, Apple Watch series 5 v pořizovací ceně 12 368,52 Kč a TV Chiq U49E2200 v pořizovací ceně 10 990 Kč, které byly žalobci poskytnuty. Toto tvrzení má však okresní soud za vyvrácené obsahem elektronické komunikace, v níž bylo žalobci sděleno: „Měsíčně tedy budu posílat 25 000 aby to nejdéle za 12 měsíců dalo zpátky 300 tisíc, ale určitě to dám dohromady dříve. Jako odměna panu , jméno FO, patří hodinky Apple Watch 40 růžové a 44 černé generace 5 a TV CHIQ pro démona. Díky ti.“ Žalovaná v průběhu řízení žalobci zaplatila celkem částku 125 000 Kč (tedy celou zbývající jistinu), a to k výše zmíněným datům.5. Po právní stránce okresní soud věc posoudil tak, že účastníci uzavřeli smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, dále jen „o. z.“, z nichž žalované vznikla povinnost vrátit jí poskytnuté prostředky, a to ve sjednané lhůtě. Prokázán byl nejen předmět zápůjček, ale i jejich splatnost, a to tak, jak bylo konstatováno shora v rámci závěru o skutkovém stavu, přičemž žalovaná nesporně ke shora uvedeným datům jistinu dluhu postupně zaplatila. Zbývajícím předmětem byl tudíž výhradně zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný okresním soudem částkou 29 806,83 Kč (pozn.: oproti žalobcem požadované částce 29 806,85 Kč – pro což byla žaloba výrokem II. napadeného rozsudku částečně zamítnuta co do zaplacení částky 0,02 Kč).6. Ve vztahu k prodlení žalované okresní soud konstatoval, že toto započalo u částky 25 000 Kč (z celkového dluhu 300 000 Kč) dnem , datum, , neboť částka 300 000 Kč měla být vrácena do , datum, , pro částku 100 000 Kč pak dnem , datum, , neboť tato měla být vrácena dne , datum, . Prodlení skončilo co do částky 10 000 Kč (z původních 300 000 Kč) dne , datum, , pro částku 15 000 Kč (z původních 300 000 Kč) dne , datum, a pro celou částku 100 000 Kč dne , datum, . Žaloba je tudíž důvodná také co do zaplacení zákonného úroku z prodlení za uvedená období a z uvedených částek podle § 1970 o. z., a ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.7. Okresní soud vedle toho konstatoval, že částečným plněním ve vztahu jistině dluhu došlo žalovanou k uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 o. z.8. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“, neboť neúspěch žalobce byl dán toliko v nepatrné části předmětu řízení. Náklady žalobce pak vyčíslil částkou 71 719,21 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů právního zastoupení: odměny stanovené podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 125 000 Kč sestávající z částky 6 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, sepis kvalifikované výzvy ze dne , datum, , sepis a podání žaloby dne , datum, , sepis vyjádření k odporu žalovaného ze dne , datum, a účast na jednání dne , datum, ) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále pak z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 115 000 Kč sestávající z částky 5 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (sepis vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, a sepis vyjádření k odvolání žalovaného ze dne , datum, ) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 29 806,83 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání dne , datum, ) včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a z cestovních náhrad v celkové výši 2 539,84 Kč (v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, , , datum, a , datum, ) a náhrady za čas promeškaný cestou k označeným jednáním v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., spolu s tím přiznal okresní soud žalobci částku 11 579,37 Kč představují DPH ve výši 21 % z částky 55 139,84 Kč.9. Lhůtu k plnění stanovil okresní soud v zákonné délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo ohledně nákladů řízení určil podle § 149 odst. 1 o. s. ř.10. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Napadla jím výroky I. a III. rozsudku, přičemž namítala, že ohledně zápůjček nebyla nikdy sepsána písemná smlouva. Zapůjčená částka byla z větší části vrácena, současně byly žalobci poskytnuty movité věci v nemalé hodnotě, žalovaná se pak chtěla se žalobcem dohodnout ohledně zbývající výše dluhu. To se však nestalo, proto žalovaná zaplatila celou zbývající částku ve výši 125 000 Kč. Jasný termín vrácení dluhu podle žalované nebyl písemně stanoven, není tak možné určit výši úroku z prodlení. Jakkoliv žalovaná se žalobcem pravidelně komunikovala, nebyla nikdy upozorněna na to, že bude žalobce žádat zaplacení úroku z prodlení. Žalobce posléze se žalovanou komunikovat přestal. Jelikož žalobce po celou dobu nesdělil, kolik žádá doplatit, žalovaná nesouhlasí s úhradou úroku z prodlení a navrhla z toho důvodu, aby byla napadená část rozsudku okresního soudu zrušena.11. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání uvedl, že rozsudek okresního soudu má za správný, odpovídající provedenému dokazování, se správným právním zhodnocením věci. Uvedl, že žalovaná se mýlí, pokud se domnívá, že smlouva o zápůjčce musí být uzavřena v písemné formě. Před okresním soudem bylo jednoznačně prokázáno, že došlo k uzavření dvou smluv o zápůjčce s celkovým předmětem 400 000 Kč, z čehož žalovaná v termínu splatnosti nevrátila 125 000 Kč. Tuto částku zaplatila po podání žaloby, aniž činila existenci dluhu sporným. Takové jednání lze kvalifikovat jako uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 o. z. Splatnost zápůjček plyne z listin – potvrzení o provedení transakce, kde je u zápůjčky ve výši 300 000 Kč poznámka „splátka 25 000 Kč/měsíc, celkem , hodnota, “, a u zápůjčky ve výši 100 000 Kč poznámka „splatno do , datum, “. Zápočet hodnoty tří movitých věcí zmíněných žalovanou není důvodný, jelikož neodpovídá dohodě účastníků. O tom svědčí komunikace účastníků, kterou již správně zhodnotil soud prvého stupně v odst. 6. odůvodnění svého rozsudku. Nepravdivé je rovněž tvrzení žalované o nekomunikaci žalobce. Byla to naopak žalovaná, která se omlouvala z jednání, resp. se nedostavila na jednání, kde mohla být věc již vyřešena. Sv