35 Co 267/2025-50 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 22 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II).2. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že dne 2. 4. 2024 uzavřela pomocí prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalované poskytla 20 000 Kč převodem na její účet. Protože žalovaná neplnila své povinnosti, 4. 7. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Požaduje žalobkyně vrátit jistinu 20 000 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 5. 7. 2024 do 26. 11. 2024 ve výši 2 900 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč dle sazebníku žalobkyně. Vyšel okresní soud z toho, že žalobkyně neprokázala uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva nebyla podepsána a žalobkyně kontraktační proces komunikačními prostředky na dálku popsala pouze obecně, nikoli pro daný konkrétní případ uzavření smlouvy s žalovanou. Jen z toho, že doložila kopii občanského průkazu a průkazu pojištěnce zdravotní pojišťovny nelze dovodit, že žalovaná akceptovala návrh úvěrové smlouvy konkrétního obsahu a že tak došlo k jejímu uzavření. Zabýval se dále okresní soud tím, zda není uplatněný nárok důvodný (alespoň z části) jako plnění poskytnuté žalované bez právního důvodu. Za prokázané však nelze mít dle okresního soudu ani tvrzení žalobkyně o tom, že žalované částku 20 000 Kč poskytla. Žalobkyně totiž předložila k důkazu záznam z platebního systému ThePay, podle nějž měla být uvedená částka dne 2. 4. 2024 odeslána na účet č. , č. účtu, . Žalobkyně však neprokazuje své tvrzení, že jde o účet žalované. Protože žalobkyně se svojí, byť omluvenou, absencí u jednání soudu zbavila možnosti poučení o nutnosti doplnit skutková tvrzení ohledně kontraktačního procesu, jakož i navrhnout důkazy k prokázání tvrzení o akceptaci úvěrové smlouvy a vyplacení peněžních prostředků žalované, nezbylo soudu, než žalobu zamítnout.3. Proti tomuto rozsudku se v celém jeho rozsahu včas odvolala žalobkyně. Ohledně posouzení uzavření a platnosti smlouvy o úvěru namítá, že měl okresní soud k dispozici veškeré podklady, které k těmto okolnostem existují. Podepsaná smlouva neexistuje, neboť žalobkyně smlouvy uzavírá prostřednictvím komunikace na dálku. , právnická osoba, žádosti přitom žalovaná prokázala svoji totožnost skrze doklady totožnosti. Žalovaná tvrzení ani předložené důkazy nezpochybnila, sama jiné důkazy nenavrhla, skutkové zjištění, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy, proto není správné. Porušil rovněž svoji poučovací povinnost a právo žalobkyně na spravedlivý proces. Pokud měl dále okresní soud za neprokázané vlastnictví žalované k bankovnímu účtu, kam byly peníze převedeny, měl žalobkyni poučit, nikoli ponechat poučení až na jednání, z něhož se žalobkyně omluvila. Z důkazů, které byly přílohou již žaloby, však plyne, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, je žalovaná, když její jméno a příjmení je uvedeno na výpise z účtu, jenž si žalobkyně v systému Kontomatik opatřila pro ověření úvěruschopnosti žalované. Přístup ke svému výpisu z bankovního účtu v daném systému udělila žalobkyni žalovaná. S uvedeným důkazem, který poskytnutí jistiny úvěru žalované prokazuje, se okresní soud nevypořádal. Vytýká dále žalobkyně okresnímu soudu, že měl-li za nedostatečná tvrzení či návrhy důkazů, měl žalobkyni vyzvat k jejich doplnění či označení ještě před jednáním. Opačným postupem žalobkyni zkrátil na jejích právech, odepřel jí právo na soudní ochranu a porušil rovnost zbraní. Rovněž se odchýlil okresní soud od rozhodování soudů ohledně obdobných nároků uplatňovaných žalobkyní. V nich soudu dospěly k závěru, že žalobkyně žalovaným za obdobné situace peněžní prostředky poskytla a ti se o ně bezdůvodně obohatili. Navrhuje žalobkyně, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení a po zopakování dokazování potvrzením o provedené platbě, výpisem z účtu č. , č. účtu, a předžalobní výzvou s dokladem o jejím doručování shledal odvolání důvodným pouze v části. Věc projednal při jednání konaném 27. 11. 2025 v nepřítomnosti účastníků, když zástupkyně žalobkyně se z účasti u jednání odvolacího soudu omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).5. Domáhá se žalobkyně plnění z úvěrové smlouvy, kterou měla s žalovanou uzavřít dne 2. 4. 2024 prostřednictvím komunikace na dálku. Bylo na žalobkyni, aby uzavření smlouvy prokázala.6. Podle § 562 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (jinde v textu jen o. z.) písemná forma právního jednání je zachována i při právním jednání učiněném elektronicky nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Přípustnost elektronické podoby právních jednání upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, který upravuje způsob podepisování dokumentů elektronicky jednak veřejnoprávními subjekty v § 5 a jednak v oblasti soukromoprávních vztahů v § 7. Podle § 7 citovaného zákona k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronicky dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.7. Lze tedy sjednat smlouvu prostředky komunikace na dálku a smlouvu podepsat „jiným typem elektronického podpisu“ (od zaručeného či uznávaného elektronického podpisu odlišným), který však musí umožnit identifikaci jednajícího, včetně ověření jeho totožnosti ze strany adresáta právního jednání za použití jemu dostupných prostředků a metod. Aby však účastník prokázal uzavření smlouvy s druhou stranou elektronicky, nepostačí, že popíše obecně, jak smlouvy s klienty na dálku uzavírá, nýbrž musí tvrdit a prokázat, jak konkrétně kontraktační proces proběhl právě s konkrétní osobou, ve vztahu k níž nárok uplatňuje. Jinými slovy, jestliže účastník tvrdí, že určité údaje a souhlas s obsahem smlouvy druhá strana potvrzuje např. prostřednictvím zadání jedinečného, jemu zaslaného, SMS kódu či prostřednictvím bankovní identity či zpřístupnění údajů z bankovnictví (jako v daném případě žalobkyně), musí tvrdit a dokládat, kdy a že se tak skutečně stalo právě u druhé strany smlouvy, tj. uvést, kdy, jaký kód a kam druhá strana (žalovaná) vložila, či kdy a kam se přihlásila. Jen v takovém případě se uplatní vyvratitelná právní domněnka spolehlivosti záznamů údajů v elektronických systémech dle § 562 odst. 2 o. z.8. Žalobkyně v daném případě vůbec nedoložila (ani netvrdila), jak konkrétně uzavření smlouvy (právě) s žalovanou dne 2. 4. 2024 proběhlo. Nedoložila žádné konkrétní a ve vztahu k žalované individualizované záznamy údajů v elektronických systémech svědčící o tom, že žalovaná elektronickou cestou projevila vůli být smlouvou konkrétního obsahu vázána.9. Žalobkyně předložila jen fotokopie osobních dokladů žalované a dále jen popis, jak obecně kontraktační proces probíhá. Správně proto uzavřel okresní soud, že není možno z žalobkyní předložených důkazů učinit závěr o tom, že žalovaná akceptovala návrh smlouvy konkrétního obsahu a že došlo k uzavření takové smlouvy.10. Správně již přitom okresní soud vysvětlil, že poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. je upravena jako poučovací povinnost při jednání. Jedině při něm je soud povinen takové poučení (o nedostatku tvrzení, označení důkazů či jiném možném právním posouzení věci) účastníku poskytnout. Mimo jednání takovou povinnost nemá a není podle ustálené soudní praxe ani povinen jednání, jehož se účastník neúčastní, jen kvůli poskytnutí takového poučení odročovat. Vychází se v takovém případě z toho, že účastník, jenž se účasti u jednání soudu dobrovolně vzdal, se sám zbavil možnosti, aby se mu případně dostalo poučení dle § 118a o.s.ř. Soud současně nemá povinnost před jednáním zkoumat (je-li žaloba projednatelnou), zda účastník tvrdí všechny (pro svůj nárok) relevantní skutečnosti a tyto i prokazuje (resp. označuje k nim důkazy). Nemůže soud účastníkům sdělovat ještě před jednáním, jak bude hodnotit důkazy, které bude při tomto nařízeném jednání teprve následně provádět, popřípadě, zda je shledá dostatečnými k prokázání pro nárok rozhodných skutečností.11. Protože nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami, zabýval se okresní soud správně tím, zda žalobkyně žalované tvrzenou částku (20 000 Kč) poskytla, respektive zda to i prokazuje. Založil pak ve vztahu k této skutečnosti negativní závěr na tom, že žalobkyně žádným důkazem nedokládá, že účet č. , částka, je právě žalovaná.12. Zjistil tak odvolací soud z listin předložených žalobkyní, že si ověřovala úvěruschopnost žalované mimo jiné i tím, že si prostřednictvím služby třetí osoby (v systému , Anonymizováno, ) opatřila výpi