36 Co 130/2025-313 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. zamítl žalobu o obnovení vyživovací povinnosti žalovaného otce vůči žalobci, který je zletilým synem žalovaného. Výrokem II. okresní soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. Výrokem III. okresní soud stanovil žalobci povinnost nahradit státu náklady ve výši , částka, .2. Okresní soud rozhodoval o žalobě o obnovení vyživovací povinnosti žalovaného, která byla zrušena rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 9. 4. 2021, č. j. 26 P 3/2017-476, a to s účinností od 15. 1. 2020. Okresní soud vycházel z toho, že ve školním roce 2021/2022 byl žalobce žákem prvního ročníku denní formy vzdělávání ve školním vzdělávacím programu obráběč kovů na střední škole v Chomutově, v celkovém hodnocení za I. pololetí je značeno „neprospěl“, za II. pololetí je značeno „prospěl“. V I. pololetí žalobce zameškal 44 hodin, ve II. pololetí zameškal 214 hodin, žádná hodina nebyla značena jako neomluvená. Ve školním roce 2022/2023 byl žalobce žákem druhého ročníku téže školy, v celkovém hodnocení za I. pololetí je značeno „neprospěl“, za II. pololetí je značeno „prospěl“. V I. pololetí žalobce zameškal 229 hodin, ve II. pololetí zameškal 119 hodin, žádná hodina nebyla značena jako neomluvená. Studium na střední škole v Chomutově žalobce ukončil ke dni 15. 9. 2023 na vlastní žádost. Ve školním roce 2023/2024 byl žalobce žákem třetího ročníku dálkové formy vzdělávání ve školním vzdělávacím programu obráběč kovů na střední škole ve Žďáru nad Sázavou, v celkovém hodnocení za I. pololetí je značeno „nehodnocen“, za II. pololetí je značeno „neprospěl“. Pro školní rok 2024/2025 bylo žalobci umožněno opakovat třetí ročník dálkového studia. Z SMS komunikace mezi žalobcem a žalovaným z března 2020 okresní soud zjistil, že žalobce v komunikaci žalovaného vulgárně urážel, přál mu utrpění a brzkou smrt. Dle výslechu svědkyně , jméno FO, , babičky žalobce, pramení chování vnuků ze zátěže v rodině, mezi rodiči žalobce probíhal konflikt delší dobu. Žalovaný vnukům říkal, že jejich matka utrácí a nestará se o domácnost, ale už jim neřekl o jeho nevěře. Matka z manželství s žalovaným odcházela ve špatném psychickém stavu a zůstala sama na výchovu tří problémových kluků. K důvodům špatného prospěchu žalobce na škole v Chomutově uvedla, že žalobce je „pohodlnej mužskej“ a že byl schopný se naučit cokoliv, ale vykašlal se na to. Přestup na dálkové studium ve Žďáru nad Sázavou odůvodnila tím, že na nich už žalobce nechtěl být závislý. Okresní soud dospěl k závěru, že kvalita studia žalobce není dostatečná k tomu, aby okresní soud rozhodl o obnovení vyživovací povinnosti, neboť studium žalobce nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti a u žalobce není naplněn předpoklad k úspěšnému dokončení studia. Současně nebyly zjištěny skutečnosti, pro které by žalobce neměl být schopen se sám v posuzovaném období živit. K námitce žalovaného stran rozporu přiznání výživného s dobrými mravy okresní soud přihlédl pouze v omezené míře, neboť účastníci se již v posuzovaném období nijak nestýkali, přičemž zároveň dle okresního soudu nelze přehlédnout, že vztah žalobce k žalovanému byl formován pod vlivem konfliktu mezi rodiči.3. O nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému okresní soud rozhodl dle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť na straně žalobce shledal důvody zvláštního zřetele hodné především v morálním hledisku věci, kdy byl souzen spor mezi blízkými příbuznými, přičemž se dle názoru okresního soudu nejednalo o případ svévolného či zjevně bezúspěšného uplatňování práva. Nadto okresní soud zohlednil skutečnost, že ačkoliv žalobce disponuje určitým vlastním příjmem, je dosud finančně podporován ze strany matky a prarodičů. Fakticky by tak mohlo dojít k přenesení těchto nákladů na tyto osoby, což okresní soud nepovažoval za spravedlivé. Dle okresního soudu nelze zcela odhlédnout ani od skutečnosti, že vedení tohoto sporu je zapříčiněno dlouhodobě nepříznivými vztahy v rodině a zejména neporozuměním mezi rodiči žalobce. Okresní soud dospěl k závěru, že uložení povinnosti hradit náhradu nákladů řízení by pro žalobce, který by měl především usilovat o úspěšné dokončení studia a zařazení do běžného života, znamenalo nepřiměřenou zátěž.4. Proti napadenému rozsudku se do jeho výroku II. včas odvolal žalovaný, který navrhl, aby výrok II. rozsudku okresního soudu byl zrušen a žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení sestávajících z odměny právní zástupkyně žalovaného za poskytnuté právní služby, režijních paušálů a cestovného. Náklady řízení žalovaný vyčíslil na částku 40 283 Kč za řízení před okresním soudem a na částku 4 598 Kč za řízení před odvolacím soudem. Žalovaný považuje odůvodnění rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení za nejasné a nepřezkoumatelné. Žalovaný namítá, že žalobce se s ním dlouhodobě nestýká, odmítá jej a je k němu vulgární, přestože má žalovaný stále zájem se s žalobcem stýkat a obnovit vztahy, a to i za podpory odborníků. Žalobce však dle žalovaného odmítá nabízenou mediaci a je pasivní ve snaze o smír. Žalovaný dále uvádí, že rozhodnutím okresního soudu je popřena reparační funkce náhrady nákladů řízení. Okresní soud nadto nijak neodůvodnil, proč nevyužil možnost splátek náhrady nákladů řízení. Žalovaný nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že v daném případě nejde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když i samotný výsledek řízení svědčí o opaku. Dle žalovaného není relevantní ani skutečnost, že je žalobce finančně podporován matkou a prarodiči, když je již zletilý a práce schopný. Přerušení studia i dálkový způsob studia jsou slučitelné s běžným zaměstnáním. Žalovaný navíc zpochybňuje, že vedení sporu je důsledkem dlouhodobě nepříznivých vztahů v rodině a neporozumění mezi rodiči, okresní soud tento závěr učinil bez jakéhokoliv důkazního podkladu a bez možnosti dané žalovanému se k této otázce vyjádřit. Okresní soud dle žalovaného pominul v odůvodnění rozsudku důkazy předložené žalovaným prokazující, že případné narušení vztahu mezi otcem a synem není výsledkem sporů mezi rodiči, ale následkem dlouhodobého odmítání žalobce přijmout základní společenská pravidla, jejichž dodržování po něm žalovaný požadoval. Namítá proto, že tvrzení okresního soudu je účelovou spekulací interpretující postoje žalobce k žalovanému jednostranně ve prospěch žalobce, čímž bylo žalovanému odepřeno právo na rovné postavení. Okresní soud se dle žalovaného navíc nijak nezabýval ekonomickou situací žalovaného, který je na rodičovské dovolené. Na základě shora uvedeného tak dle žalovaného není důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř.5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvádí, že s rozsudkem okresního soudu nesouhlasí, avšak plně jej respektuje a rozhodl se odvolání nepodávat, dojíždění na soudní jednání je navíc pro žalobce a jeho zmocněnce příliš nákladné. Vypracované odvolání dle žalobce obsahuje celou řadu zavádějících tvrzení či vyslovených lží. Vztah mezi žalobcem a žalovaným je narušen od samého začátku období po rozvodu, který žalobce psychicky silně poznamenal. Žalobce upřesnil, že hrubost a vulgarity z jeho strany vůči žalovanému spadaly do období pozdní puberty a po nabytí zletilosti je vztah mezi účastníky sice velmi chladný, spíše neutrální a ze strany žalobce se již nevyskytovaly žádné další vulgarity. Výchova žalovaného naprosto selhala a při všech předešlých jednáních mu šlo vždy především o finanční stránku věci. Žalobce sporuje, že by ze strany žalovaného zazněla nabídka, že je připraven s žalobcem jednat o případné finanční podpoře. Žalobce respektuje rozhodnutí okresního soudu, avšak zdůrazňuje fakt, že absolvoval 1. i 2. ročník studia a že mu jeho příjmy prozatím neumožňují pokrýt náklady potřebné pro dokončení 3. ročníku distančního studia. Nyní žalobce pracuje jako ostraha a rád by absolvoval autoškolu, aby měl možnost získat lépe placené zaměstnání. V podání ze dne 9. 5. 2025 žalobce doplnil, že rozsudek okresního soudu netrpí žádnými vadami, je přezkoumatelný a rovněž věcně správný, neboť odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu týkající se uplatnění moderačního práva dle § 150 o. s. ř. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu ve výroku II. potvrzen.6. Krajský soud podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II., jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.7. Výroky I. a III. zůstaly odvoláním nedotčeny, a proto nejsou předmětem odvolacího přezkumu a nabyly samostatně právní moci (§ 159 o. s. ř.).8. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se domáhal obnovení vyživovací povinnosti žalovaného otce. Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. 2. 2025 byla dle § 95 o. s. ř. připuštěna změna žaloby tak, že předmětem řízení bude částka 102 000 Kč představující výživné za období od 1. 9. 2021 do 15. 9. 2023, což představuje výživné za období studia žalobce ve školních letech 2021/2022 a 2021/2023. Žalobce byl t