8 Co 260/2025-156 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 22.5.2025, č. j. 23 C 253/2024-135, rozhodl, že žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 jsou oprávněni ve společné nemovité věci, a to pozemku parc. č. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba , adresa, , vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro okres , Anonymizováno, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, společně užívat prostory v hlavní budově, do níž se vstupuje prvními vchodovými dveřmi zleva při pohledu ze dvora, sestávající z prostor v 1. a 2. nadzemním podlaží, půdních prostor a ze sklepa, nikoliv však prostory v přístavku bezprostředně navazujícím na hlavní budovu (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žalobce je oprávněn ve společné nemovité věci, a to pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro okres , Anonymizováno, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, výlučně užívat prostory v přístavku, do nějž se vstupuje druhými vchodovými dveřmi zleva při pohledu ze dvora, sestávající z prostor v 1. a 2. nadzemním podlaží, půdních prostor, nikoliv však prostory v hlavní budově bezprostředně navazující na přístavek. Výrokem III. rozsudku rozhodl okresní soud, že žalobce, žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 jsou oprávněni společně užívat společnou nemovitou věc, a to pozemek parc. č. , Anonymizováno, , zapsaný v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro okres , Anonymizováno, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, , a dvůr, dále stodolu a dílnu v severním křídle (zprava při pohledu ze dvora). Výrokem IV. rozhodl, že žalobce je povinen trpět užívání žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 dle výroků I. a III. tohoto rozsudku a je povinen zdržet se jednání, kterým by do takového užívání zasahoval. Výrokem V. pak uložil žalovanému č. 1 a žalovanému č. 2 povinnost trpět užívání žalobcem dle výroků II. a III. tohoto rozsudku a jsou povinni zdržet se jednání, kterým by do takového užívání zasahovali. Dále rozhodl výrokem VI. tak, že žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 jsou povinni umožnit žalobci přístup do prostor specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku pro potřeby nezbytných oprav a zajištění technického provozu prostor specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku. Výrokem VII. pak uložil povinnost žalobci umožnit žalovanému č. 1 a žalovanému č. 2 přístup do prostor specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku pro potřeby nezbytných oprav a zajištění technického provozu prostor specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.)2. Žalobce se domáhal, aby soud upravil poměry spoluvlastníků k nemovité věci tak, že on sám bude výlučně užívat celou stavbu v období od 11. do 20. dne každého měsíce, žalovaní se v této době mají užívání zdržet, jde tedy o časově vymezené výlučné užívání celé nemovitosti žalobcem. Žalobce tvrdil, že žalovaný 1. (strýc) dlouhodobě brání žalobci v přístupu a užívání nemovitostí, a to verbálně, konfliktně a hrubě; dále že vztahy mezi nimi jsou vyhrocené a žalobce považuje za nemožné trávit s žalovaným 1 čas v jednom domě. Dle žalobce časové střídání mělo vyloučit osobní kontakt, umožnit mu pobyt s rodinou, dohled nad stavem nemovitosti a účast na údržbě3. Žalovaný č. 1 namítal, že v nemovitosti 20 let trvale žije, je to jeho jediné reálné obydlí, byt, který dříve vlastnil, daroval synovi a kvůli zdravotnímu stavu by jej nebyl schopen užívat, není možné, aby byl každý měsíc nucen nemovitost na 10 dnů opouštět. Časové střídání by znamenalo zásah do jeho základního práva na ochranu obydlí a soukromí (čl. 12 Listiny), nebrání žalobci v rekreačním užívání, ale nemůže být vystěhováván.4. Žalovaný č. 2 uvedl, že spor považuje primárně za spor mezi žalobcem a žalovaným č. 1, žalobci v užívání nebránil, časové střídání nepovažuje za vhodné, přístavek užívá rekreačně, je v něm kuchyň, koupelna a ložnice.5. Okresní soud skutkově uzavřel, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to každý o velikosti podílu 1/3. Nemovité věci jsou složeny z následujících tří hlavních částí: (i) hlavní budova skládající se ze dvou nadzemních podlaží a půdy s tím, že v 1. nadzemním podlaží je zejména komora, jídelna, kuchyň, koupelna včetně WC, v 2. nadzemním podlaží jsou čtyři pokoje; (ii) přístavek skládající se též ze dvou nadzemních podlaží a půdy, vznikl jako nouzové ubytování pro případ nedostatečné kapacity hlavní budovy v létě, lze jej vytopit jen s obtížemi, s tím, že v 1. nadzemním podlaží je společenská místnost s kuchyňským koutem, koupelnou včetně WC, a ve 2. nadzemím podlaží jsou zejména dva pokoje a (iii) dvě hospodářské budovy nesloužící k bydlení. Do hlavní budovy a přístavku je zavedena elektřina, voda, lze je plnohodnotně užívat přinejmenším k rekreaci. Soud neuvěřil svědku , jméno FO, , že přístavek je k rekreaci nepoužitelný, neboť svědkyně , jméno FO, naopak uvedla, že v přístavku je funkční kuchyň i koupelna, svědek , Jméno žalované, a žalovaný č. 1 uvedli, že nemovité věci mají dostatečnou dispozici pro hodně lidí, žalovaný č. 2 uvedl, že přístavek užíval, v tomto směru tak výpověď svědka , jméno FO, zůstala osamocená. Žalobce byl v nemovitých věcech naposledy v roce 2022, při dřívějších pobytech v nemovitých věcech přespával v 2. nadzemním podlaží hlavní budovy. Žalovaný č. 1 bydlí v 1. nadzemním podlaží hlavní budovy 20 let, společně s manželkou tam bydlí posledních sedm let. Žalovaný č. 2 byl v nemovitých věcech naposledy v listopadu 2024 na víkend, při pobytech užíval hlavní budovu i přístavek. Vztah mezi žalobcem a žalovaným č. 1 je napjatý až konfliktní, vztah mezi žalobcem a žalovaným č. 2 je dobrý, vztah mezi žalovanými je velice dobrý až přátelský. Žalobci je 62 let, pracuje jako , Anonymizováno, na základní škole a bydlí v , Anonymizováno, , tj. asi 130 km od nemovitých věcí. Bytovou potřebu má zajištěnu dvěma vlastními byty. Žalovanému č. 1 je 78 let, spolu s manželkou (77 let) bydlí v 1. nadzemním podlaží hlavní budovy, nemají jinou možnost bydlení, neboť žalovaný č. 1 byt daroval synovi , jméno FO, a nadto je pro něj i jeho manželku byt nedostupný, protože je umístěn ve 3. nadzemním podlaží budovy bez výtahu, syn , Jméno žalované, bydlí v bytě s výměrou 40 m². Žalovaný č. 1 si stěžuje na problémy se srdcem, dechem, na ubývající fyzické síly. Žalovanému č. 2 je 60 let, pracuje jako , Anonymizováno, , bydlí ve , adresa, , kde žije společně s partnerkou, tj. asi 220 km od nemovitých věcí. Trpí onemocněním znemožňujícím vyšší fyzickou námahu. Jde-li o citový vztah účastníků k nemovitým věcem, žalobce a žalovaný č. 2 tam od dětství jezdili s rodiči na víkendy a prázdniny, později – v dospělosti – tam se svými rodinami trávili dovolené a víkendy. Žalovaný č. 1 tam v dětství jezdil za dědou. Běžnou dennodenní údržbu nemovitých věcí zajišťuje žalovaný č. 1 s manželkou a synem , jméno FO, , žalovaný č. 2 při pobytech v nemovitých věcech zejména seká trávu, v mládí pomáhal při údržbě nemovitých věcí. Žalobce kvůli konfliktům se žalovaným č. 1, rozdílným představám o postupu prací (např. stavba plotu) nebo vůbec nutnosti jejich provedení (např. revize, čištění studny) má ztíženou možnost podílet se na pravidelné údržbě nemovitých věcí.6. Právně posuzoval soud nárok žalobce § 1139 občanského zákoníku, dále jen o.z.7. Jestliže spoluvlastníci při rozhodování o správě společné věci nedosáhli potřebné většiny hlasů, soud na návrh uspořádá jejich právní poměry podle slušného uvážení (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2725/2017; ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 192/2017). Základním hlediskem pro uspořádání právních poměrů spoluvlastníků je tudíž slušné uvážení, tj. jedná se o právní normu s relativně neurčitou hypotézou. Je proto vždy na soudu, aby v každém jednotlivém případě identifikoval všechny relevantní okolnosti, které by mohly mít pro jeho rozhodování význam, jejich váhu porovnal a vybral ty, popřípadě pouze jedinou, jimž s respektem k hledisku slušného uvážení přizná prioritu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2725/2017).8. Soud prvního stupně v této věci považoval za odpovídající, významná tato kritéria: (1) povaha a dispozice nemovitých věcí; (2) celkové poměry účastníků a vztahy mezi nimi; (3) dosavadní a budoucí kvalita a četnost užívání nemovitých věcí.9. Za rozhodující nepovažoval: (i) velikost spoluvlastnických podílů, neboť každý z účastníků má podíl o velikosti 1/3 na nemovitých věcech; (ii) vztah k nemovitým věcem, neboť každý z účastníků popsal svoji úzkou citovou vazbu k nemovitým věcem, jezdili tam od dětství a mají s nemovitými věcmi spojeny i oslavy narozenin, rodin