84 Co 283/2025-163 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na zaplacení 702 000 Kč s vymezeným úrokem z prodlení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 111 199 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).2. Žalobkyně se zaplacení 702 000 Kč domáhala s tím, že jde o částku, kterou žalovaný neoprávněně inkasoval za části díla zhotovené podle účastníky uzavřené smlouvy o dílo, jehož výsledky žalobkyně nemůže použít k zamýšlenému účelu. Pochybení žalovaného spatřovala žalobkyně v tom, že zpracoval projektovou dokumentaci pro sloučené územní a stavební řízení, v níž se nevypořádal se závěry závazného stanoviska , Anonymizováno, ze dne , datum, , následně vypracoval i podrobnou projektovou dokumentaci pro provedení stavby, aniž měl kladné stanovisko , Anonymizováno, , a proto nemohlo dojít k vydání územního rozhodnutí a stavební povolení. Žalobkyně v průběhu řízení uvedla, že sama nemohla požádat o vydání stavebního povolení, když žalovaný nezajistil ani stanoviska dalších dotčených orgánů. Dále žalobkyně žalovanému vytýkala, že ji uvedl v omyl, když při uzavření smlouvy žalobkyni nesdělil, že podstatnou část díla, tj. především vypracování projektové dokumentace, bude provádět , jméno FO, , nesdělil ani, že sám nemá oprávnění samostatně provádět činnost podle smlouvy o dílo.3. Žalovaný považoval uplatněný nárok za nedůvodný s tím, že dílo provedl v rozsahu, v němž fakturoval zaplacení jeho ceny, bez vad, přičemž nemůže odpovídat za výsledek spočívající v negativním stanovisku , Anonymizováno, vydaném v rámci správního uvážení. Po vydání tohoto negativního stanoviska ustala komunikace účastníků, žalovaný se však dosud snaží toto stanovisko zvrátit. Jelikož volil tento postup, nepodal žádost o územní rozhodnutí a stavební povolení, nebyl k tomu ani žalobkyní instruován. Žalovaný vyjádřil názor, že se žalobkyně snaží uplatněním práva na náhradu škody dosáhnout nároků z odpovědnosti za vady díla, které však žalovanému včas nevytkla. Uplatnil námitku promlčení žalovaného nároku.4. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení architektonické studie, projektové dokumentace pro stavební povolení, podání žádosti o společné územní rozhodnutí a stavební povolení, zajištění vydání kladného pravomocného rozhodnutí, zpracování podrobného projektu jednotlivých řemesel včetně položkového rozpočtu a autorský dozor realizace stavby, kterou byla rekonstrukce půdních prostor v budově v , adresa, (dále jen „smlouva o dílo“). Podle smlouvy o dílo mělo být dílo provedeno postupně, jednotlivé fáze měly být dokončeny a předány žalobkyni jako objednateli v termínech stanovených ve smlouvě o dílo, s výjimkou kladného územního rozhodnutí a stavebního povolení, pro jehož zajištění nebyl termín stanoven. Za provedení jednotlivých fází díla byla sjednána cena, kterou se žalobkyně zavázala zaplatit.5. Smlouva o dílo byla uzavřena na základě výsledků veřejné soutěže vyhlášené žalobkyní poté, kdy byla vypracována dispoziční studie na záměr využití podkroví budovy k výstavbě , Anonymizováno, .6. V době vyhlášení napadeného rozsudku bylo dílo provedeno pouze částečně, neboť nedošlo k získání územního rozhodnutí a stavebního povolení, když závazným stanoviskem , Anonymizováno, ze dne , datum, byla vyjádřena nepřípustnost zamýšlené stavební úpravy dané budovy z hlediska zájmů , Anonymizováno, , a to z důvodu zásahu do střešní krajiny oblasti navrhovaným zvýšením hřebene střechy o cca , Anonymizováno, , jakož i zásahu do pohledu na daný soubor budov. Závazné stanovisko bylo vydáno na základě vyjádření , právnická osoba, ze dne , datum, .7. Žalovaný dokončil a předal žalobkyni následující části díla, za které žalobkyně zaplatila žalovanému sjednanou cenu:1) architektonickou studii – , datum, , cena , částka, (tj. , částka, bez DPH),2) projektovou dokumentaci pro stavební povolení – , datum, , cena , částka, (tj. , částka, bez DPH),3) projektovou dokumentaci provedení stavby – , datum, , cena sjednaná ve smlouvě , částka, bez DPH, fakturováno a zaplaceno pouze , částka, (tj. , částka, bez DPH),4) zpracování položkového rozpočtu – , datum, , cena , částka, (tj. , částka, bez DPH).Celkem tedy žalobkyně za provedení jednotlivých částí díla zaplatila 779 240 Kč. Částka 702 000 Kč odpovídá součtu smluvně sjednaných cen jednotlivých částí díla vymezených shora pod body 1) až 4) bez daně z přidané hodnoty.8. Po právní stránce okresní soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2586 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), upravujících smlouvu o dílo. Vyslovil závěr, že stanovisko , Anonymizováno, nezpůsobuje neplatnost smlouvy o dílo ani odpovědnost žalovaného. V daném případě by se podle okresního soudu mohlo jednat o odpovědnost za vady plnění, požadavek na náhradu škody neshledal soud prvního stupně důvodným. Konstatoval, že za porušení povinnosti žalovaného nemůže být považováno to, že nepředjímal určitý způsob správního uvážení. V daném případě je pak podle názoru okresního soudu stanovisko , Anonymizováno, spíše projevem libovůle než předvídatelnou úvahou. Žalovaný pak vždy postupoval na základě dohody se žalobkyní, která jednotlivé části plnění převzala a uhradila jejich cenu, aniž by adekvátně namítala jejich nesprávnost. Pochybení žalovaného neshledal okresní soud ani v tom, že při plnění povinností ze smlouvy o dílo využil služeb autorizovaného projektanta , jméno FO, , když uvedl, že bylo od počátku zřejmé, že žalovaný bude zčásti plnit jeho prostřednictvím, v příloze smlouvy o dílo je jako autorizovaná osoba , jméno FO, uveden a smlouva o dílo využití subdodavatele nevylučovala, nezavazovala žalovaného k poskytnutí pouze osobního plnění.9. O nákladech řízení rozhodl okresní soud na základě principu úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).10. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude zcela vyhověno. Namítala především, že okresní soud dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaný nemůže odpovídat za výsledek posouzení záměru příslušnými , Anonymizováno, , přijatý v rámci správního uvážení. Uvedla, že žalovanému jako odborníkovi v dané oblasti bylo zcela zřejmé, že dílo bude realizováno v , Anonymizováno, zóně. Žalovanému je podle odvolatelky třeba klást především za vinu, že nepodal řádně žádost o společné územní a stavební povolení, a tudíž nemohl ani podat proti prvoinstančnímu rozhodnutí orgánu , Anonymizováno, žádný opravný prostředek, na jehož základě by mohlo být jeho stanovisko podrobeno přezkumu. Teprve poté by se projevilo, zda bylo stanovisko , Anonymizováno, nekompetentním rozhodnutím jednoho úředníka či důsledkem chybně či neúplně žalovaným zpracovaných podkladů. Byl to ostatně žalovaný, kdo žalobkyni přesvědčil, aby souhlasila s jiným způsobem provedení díla (nástavba), než který byl původně zamýšlen (vestavba). Označení závazného stanoviska , Anonymizováno, okresním soudem jako projevu libovůle příslušného orgánu označila odvolatelka za odvážný postup okresního soudu. Pokud by však žalovaný správně projekt nastavil, významně by se podle odvolatelky zvýšila šance jej uskutečnit a teprve pak by bylo namístě konstatovat, zda žalovaný splnil veškeré své povinnosti či nikoliv. Odvolatelka dále poukázala na to, že podstatnou část prací podle smlouvy o dílo provedl žalovaný prostřednictvím třetí osoby – svědka , jméno FO, . Z právního hlediska vyjádřila odvolatelka názor, že § 1925 o. z., na nějž soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku poukázal, neznamená, že lze-li právo uplatnit z vadného plnění, je vyloučeno právo na náhradu škody. Pokud je škoda většího rozsahu a nelze ji plně vyřešit právem z vadného plnění, pak je podle názoru odvolatelky možné uplatnit i náhradu škody.11. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen. Podle žalovaného žalobkyně v průběhu řízení před soudem prvního stupně neuplatnila žádné informace či důkazy, které by prokazovaly vznik jakékoliv konkrétní majetkové škody. Žalobkyně tvrdí, že škodou jsou veškeré platby na cenu díla, tedy fakticky požaduje vrácení zaplacené ceny a pokouší se uplatněním nároku na náhradu škody nahradit jí včas neuplatněný (a podle žalovaného nikdy neexistující) nárok na slevu z ceny díla. Svůj nárok však žalobkyně uplatňuje v rozporu s § 1925 o. z. Připomněl, že žalobkyně jednotlivé fáze plnění v průběhu smluvního vztahu řádně převzala a uhradila jejich cenu, aniž by za celou dobu vytkla jakoukoliv vadu či uplatnila nárok z odpovědnosti za vady. Pokud žalobkyně namítala, že žalovaný neposkytl plnění ze smlouvy o dílo bezvadně, neboť neměl dostatečné oprávnění k poskytování plnění podle smlouvy, přičemž tuto skutečnost žalobkyni před uzavřením smlouvy o dílo nesdělil, pak žalovaný tuto námitku považoval za z