95 Co 130/2025-132 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Teplicích (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) bylo rozhodnuto tak, že žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci částku 25 581 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 581 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.); žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 32 405,11 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.); ve vztahu žalobce proti žalovanému 2) se žaloba o zaplacení částky 25 581 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 581 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá (výrok III.) a žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení v částce 26 571,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného 2) (výrok IV.).2. Skutkově okresní soud v rozsudku vycházel z toho, že mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) byla v září , rok, uzavřena ústní smlouva o dílo. Žalovaný 2) vystupoval jako objednatel a žalovaný 1) jako zhotovitel. Předmětem díla byla rekonstrukce bytové jednotky žalovaného 2). Konkrétně vybourání bytového jádra, výstavba koupelny a WC, a to včetně nových podlah a výmalby. Žalovaný 1) zajišťoval pracovní síly i materiál a odvoz suti. Ohledně ceny díla si žalovaní dohodli, že bude placena postupně vždy po provedení části prací. Žalovaný 2) uhradil žalovanému 1) postupně ve čtyřech platbách 203 852 Kč. Sjednané práce byly žalovaným 1) provedeny. Ohledně elektroinstalačních prací potřebných pro rekonstrukci bylo dokazováním zjištěno, že tyto práce objednal u žalobce žalovaný 1), který s ním již dříve spolupracoval na jiných zakázkách. Žalobce do bytu žalovaného 2) přivedl, ukázal mu, jaké práce je potřeba provést a žalobce následně elektro práce provedl. V průběhu provádění prací byl žalobce osloven žalovaným 2), který si u něj objednal další práce, nad rámec původně sjednaného rozsahu. Žalobce poté vystavil dvě faktury – jednu na práce v původním rozsahu – na částku 25 581 Kč. Druhou na vícepráce na částku 9 846 Kč, přičemž žalovaný druhou fakturu uhradil.3. Z listiny nazvané Rozpočet – nabídkový od společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, okresní soud zjistil, že tato společnost ohodnotila stavební úpravy provedené v bytě žalovaného 2) na částku 242 015,46 Kč s 15 % DPH, a to včetně elektroinstalačních prací.4. Z dopisu ze dne , datum, podepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, okresní soud zjistil, že žalovaný 2) se obrátil na žalovaného 1) s tím, že na základě ústně sjednané smlouvy o dílo mezi žalovanými, kdy žalovaný 1) vystupoval jako zhotovitel a žalovaný 2) vystupoval jako objednatel, uhradil žalovaný 2) žalovanému 1) za stavební práce celkem 203 852 Kč, a to ve čtyřech platbách (, datum, , , datum, , , datum, a , datum, ). Protože zhotovitelem nebyla určena a zdokladována cena za dílo, oslovil nezávislou stavební firmu , právnická osoba, . za účelem vyhotovení kontrolního rozpočtu. Tato firma stanovila cenu provedených stavebních prací na částku 242 015,46 Kč s 15 % DPH, přičemž tato cena zahrnuje všechny stavební práce včetně subdodávek rozvodů kanalizace a vodoinstalace a elektroinstalačních prací. Po úpravě ceny díla s ohledem na to, že žalovaný 1) není plátcem DPH spočívající v přepočtu 21 % DPH na materiál a hodnotě montáží bez DPH, byla cena díla stanovena na částku 229 236,46 Kč. Od této částky pak byla odečtena částka 9 846 Kč za více práce elektro, které objednatel platil přímo žalobci. Dále byly zjištěny vady díla, které byly nezávislou firmou vyčísleny na částku 29 149,30 Kč. Cena díla tedy byla stanovena na částku 219 390,46 Kč a po odečtení částky 29 149,30 Kč za vady, na částku 190 241,16 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2) uhradil žalovanému 1) celkem 203 852 Kč, vyzval žalovaného 1) k úhradě částky 13 610,84 Kč do , datum, . Žalovaný 1) vložil dne , datum, na účet žalovaného 2) částku 13 000 Kč.5. Okresní soud dospěl k závěru, že v rámci rekonstrukce bytové jednotky byly provedeny i elektroinstalační práce, přičemž tyto práce prováděl žalobce, a to na základě dohody se žalovaným 1), který si jako zhotovitel ve smyslu § 2589 o. z. sjednal žalobce jako poddodavatele. Za tyto elektroinstalační práce žalobce vystavil fakturu na částku 25 581 Kč. V průběhu provádění prací byla mezi žalobcem a žalovaným 2) uzavřena smlouva o dílo na vícepráce, které nebyly zahrnuty v původním rozsahu prací, a za tyto práce žalobce vystavil fakturu na částku 9 846 Kč, kterou mu žalovaný 2) již uhradil. Elektroinstalační práce v hodnotě 25 581 Kč uvedené v příloze faktury č. , hodnota, byly zahrnuty do původně sjednaného předmětu díla v rámci smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovanými, a proto žalobce jako poddodavatel nemůže zaplacení částky 25 581 Kč požadovat po žalovaném 2) jako po objednateli, a může se této částky domáhat pouze po zhotoviteli, s nímž byl ve smluvním vztahu. Z uvedených důvodů okresní soud uložil povinnost zaplatit částku 25 581 Kč žalovanému 1), včetně zákonného úroku z prodlení, a vůči žalovanému 2) žalobu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému 2), neboť žalobce ve vztahu k oběma žalovaným vystupoval jako podnikatel, a tudíž jsou na něj kladeny zvýšené nároky, pokud jde o obsah a formu právních jednání, a bylo na žalobci, aby si před započetím prací ujasnil, kdo a kdy mu za provedené práce zaplatí.7. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce odvolání, v rozsahu výroků III. a IV. Namítal, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné ve výrocích I. a II. Jakkoliv nemá důvod věcně brojit proti výroku III., musí proti němu podat odvolaní, a to čistě z formálních důvodů a z procesní opatrnosti. Nemůže vyloučit, že odvolací soud dovodí, že platební povinnost vůči žalobci, má žalovaný 2). Kdyby pak byly na základě tohoto případného posouzení výroky I. a II. odvolacím soudem měněny a žaloba byla vůči žalovanému 1) zamítána, bez podání odvolání proti výroku III. by tento výrok nabyl dříve právní moci a nebylo by možno do něj zasáhnout, takže žalobce by nedostal za dodaný materiál a provedené elektroinstalační práce zaplaceno vůbec. Žalobce tedy formálně uvedl, že má za to, že napadený rozsudek ve výroku III. spočívá na nesprávném právním posouzení věci, v čemž je spatřováno naplnění odvolacího důvodu předvídaného v ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Pokud jde o výrok IV. rozsudku okresního soudu, žalobce odmítl závěr okresního soudu, že nejsou dány důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Pokud soud prvního stupně uvedl, že žalobce ve vztahu k oběma žalovaným vystupoval jako podnikatel, lze s tím souhlasit jen částečně. Ve vztahu k nezaplacené faktuře, která byla předmětem zahájeného řízení, totiž žalobce ve vztahu k žalovanému 2) nevystupoval nijak – vzájemný právní vztah se omezil pouze na vztah žalobce a žalovaného 1) (na této vůdčí myšlence nakonec stojí celý napadený rozsudek). Se žalovaným 1) žalobce dříve opakovaně spolupracoval, nikdy mu však nic neúčtoval a faktury za provedené práce byly vždy vystaveny majitelům nemovitostí, což by odpovídalo tomu, že v tomto případě bude faktura vystavena na žalovaného 2). Tak žalobce učinil, žalovaný 2) však plnění odmítl, což bylo poprvé, kdy se v rámci spolupráce žalobce a žalovaného 1) něco podobného stalo. Celý problém je podle žalobce v tom, že žalovaní jakožto dlouholetí známí se dohodli na rekonstrukci bytu, která se měla odehrávat v zóně šedé ekonomiky. Žalobce vyjádřil pocit, že žalovaný 1) se pokusil naivního žalovaného 2) ošidit a nepodařilo se mu to. Za nic z toho ale nemůže žalobce. Žalobce přikročil k zakázce jako ke každé jiné, kterou se žalovaným 1) měl. Žalobce v době navázání spolupráce vůbec nevěděl, kdo je majitelem bytu, těžko by si s ním tedy jakkoli ujasňoval, kdo má platit. Podle žalobce u zdroje celého problému byl žalovaný 2), který se obrátil na svého známého či dokonce kamaráda, aby mu provedl rekonstrukci bytu jako tzv. melouch, tedy bez jakýchkoli dokladů a plnění daňových či zaměstnavatelských povinností. Žalobce, který do celého případu vstoupil jako nezávislý podnikatel a který své příjmy z celé akce řádně zdanil, považoval za extrémně nespravedlivé, aby musel žalovanému 2) hradit náklady řízení. Konečný důsledek celé akce by totiž byl takový, že žalobce nedostane za dodaný materiál a provedené elektroinstalační práce zaplaceno, protože to, co od žalovaného 1) utrží, zaplatí na náhradu nákladů řízení žalovaného 2). Žalobce žádal, aby odvolací soud pečlivě uvážil, co bylo skutečnou příčinou toho, že ve věci muselo proběhnout soudní řízení, a že proběhlo tak, jak proběhlo, a aby v návaznosti na toto své zjištění zvolil takové řešení, které nalezne skutečnou spravedlnost, rovnováhu a vyváženost v právech všech účastníků. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu ve výrocích I., II. a