10 Co 6/2026-64 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Teplicích (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 805 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 137,49 Kč a dále v sazbě 12,75 % ročně z částky 10 205 Kč od 26. 12. 2024 do zaplacení, to vše ve splátkách po nejméně 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek (výrok I.) a do 14 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 163 Kč (výrok II.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 590 Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu RZ , SPZ, neměl v období od 16. 3. 2024 do 20. 5. 2024 sjednané pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla a byl proto povinen zaplatit žalobkyni příspěvek do garančního fondu ve výši 4 290 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Protože v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 17 C 292/2025 žalobkyně uplatnila ve vztahu k totožnému vozidlu analogický nárok za období od 21. 5. 2024 do 19. 8. 2024 v celkové výši 6 215 Kč (součet příspěvku do garančního fondu ve výši 5 915 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč), spojil soud prvního stupně obě řízení ke společnému projednání a rozhodnutí, přičemž ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru o důvodnosti podané žaloby, neboť měl za prokázané, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu RZ , SPZ, , ke kterému neměl v tvrzené době sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částek 4 590 Kč a 5 915 Kč výzvami ze dne 11. 7. 2024 a 11. 10. 2024. Uplatněný nárok soud prvního stupně posoudil podle § 1 odst. 2, § 4 a § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Úroky z prodlení přisoudil podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.3. Nákladový výrok rozsudku odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 163 Kč, která sestávala ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, náhrady nezastoupenému účastníkovi v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (náklady spojené s podáním žalobního návrhu a dvěma předžalobními výzvami) a částky 63 Kč představující DPH. Náklady právního zastoupení soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12, neboť na žalobkyni lze klást v otázce agendy výběru a vymáhání placení příspěvků do garančního fondu vyšší požadavky než na běžné subjekty soukromého práva, což se neslučuje s paušální delegací této agendy na advokáta, resp. nárokování mimosmluvní odměny advokáta. Jde přitom o přesně vymezený nárok, žalobkyně používá formulářové výzvy i návrhy a tato agenda je svěřena žalobkyni po mnoho let. Zjištění stavu registru či šetření ke zjištění skutečného vlastníka je ostatně žalobkyně nucena činit svými silami a je za to také honorována paušální odměnou ve výši 300 Kč a rovněž denní sazbou příspěvku, která zahrnuje i sankční navýšení, neboť je násobně vyšší než komerční pojistné, čímž jsou pokryty náklady činnosti žalobkyně při správě takového fondu. Právní zastoupení žalobkyně nepřináší jinou hodnotu než pouhý administrativní přepis údajů do kvalifikovaných výzev či formulářových návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu s několika proměnnými údaji. Žalobkyně nepracuje se svým zákonným oprávněním podle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel, přičemž často doručuje písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobkyně je nejčastěji zastoupeným žalobcem v praxi okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízeních, a to násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Činnost žalobkyně i její právní zástupkyně je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně. Reakce právní zástupkyně žalobkyně na výzvy soudu pak svědčí o zapojení administrativních pracovníků bez právnického vzdělání, když se jedná nejméně o vyšší desítky tisíc návrhů ročně, přičemž zástupkyně žalobkyně sdílí kancelář s jedním dalším advokátem a dvěma koncipienty. Je tedy nemožné, aby tuto agendu stíhaly vyřizovat osoby s právnickým vzděláním. Alarmující je též míra četnosti nepřiznání uplatněných nároků. Žalobkyně by měla být schopna jednat vůči soudům vlastními silami, zejména pokud lze totéž požadovat od České televize, která není primárně zřízena za účelem nakládání s finančními prostředky a není povinna vést agendu neuhrazených příspěvků, jak je tomu naopak u žalobkyně. Žalobkyni navíc svědčí právo na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva, což Českou televizi proti žalobkyni znevýhodňuje.4. O lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., přičemž ji stanovil v délce 14 dnů od právní moci rozsudku. Uvedl, že jde o relativně vysoké plnění (ve spojení s přisouzeným nárokem ve výši 10 805 Kč s úrokem z prodlení), u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, neboť ve vztahu k žalovanému bylo v minulosti povoleno několik exekucí, režim splátek (úhrada nákladů řízení je fakticky „nultá“ splátka) tak v situaci předlužení umožní žalovanému umořování závazku z nezabavitelných částek, aniž by docházelo ke krácení věřitelů se staršími splatnými pohledávkami. Soud prvního stupně proto z důvodu ochrany žalovaného navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku, aby žalovaný měl reálnou příležitost pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.5. Výlučně proti výroku II. rozsudku, o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, neboť má za to, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů právního zastoupení, které považoval za neúčelné. Žalobkyně je přitom soukromou právnickou osobou (podnikatelem) a má právo nechat se zastoupit advokátem, což je realizací práva na spravedlivý proces (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014). Otázkou nákladů právního zastoupení se přímo ve vztahu k žalobkyni zabýval také Ústavní soud, z jehož rozhodovací činnosti mimo jiné vyplývá, že nepovažuje Českou kancelář pojistitelů za subjekt, který by z hlediska přiznávání nákladů řadil do stejné skupiny subjektů jako Českou televizi (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2309/13 či ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3696/13). Žalobkyně dále poukazovala na rozhodovací praxi odvolacích soudů (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 13 Co 148/2021-112 či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2022, sp. zn. 64 Co 71/2022), přičemž navrhla změnu výroku II. napadeného rozsudku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.7. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený výrok II. o náhradě nákladů řízení, spolu s řízením jeho vydání předcházejícím, podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], přičemž odvolání shledal důvodným.8. Protože meritorní výrok I. rozsudku nebyl odvoláním napaden a nejde o výrok závislý na výroku o nákladech řízení, nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nestal se předmětem přezkumu odvolacím soudem.9. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně je v řízení zastoupena advokátkou na základě generální plné moci datované 20. 9. 2019. Zástupkyně žalobkyně ve vztahu k oběma výše popsaným nárokům sepsala a ve dnech 24. 1. 2025 a 1. 4. 2025 odeslala předžalobní výzvy k plnění a dále dne 25. 4. 2025 a dne 15. 5. 2025 podala za žalobkyni prostřednictvím své datové schránky žalobu.10. Podle § 24 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí.11. Podle § 25 odst. 1 o. s. ř. zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze udělit pouze plnou moc pro