35 Co 206/2025-192 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil druhé žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z částky 700 000 Kč za období od 25. 3. 2021 do 15. 1. 2024 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Co do částky 700 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 17. 1. 2021 do zaplacení a co do smluvní pokuty pro období od 17. 1. 2021 do 24. 3. 2021 a od 16. 1. 2024 do zaplacení byla žaloba ve vztahu k druhé žalované zamítnuta (výrok II). Vůči první žalované byla žaloba zcela zamítnuta (výrok III). Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit druhé žalované náhradu nákladů řízení před okresním soudem vzniklých ve výši 63 110 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok IV). Dále byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit též náhradu nákladů řízení první žalované ve výši 47 770,80 Kč ve stejné lhůtě (výrok V).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že pokud jde o žalovanou částku 700 000 Kč, tato představuje peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč poskytnuté žalobkyní společnosti , právnická osoba, , kde byla v tu dobu společníkem a jednatelem druhá žalovaná, která je nyní jediným společníkem a jednatelem první žalované. Stalo se tak na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 15. 1. 2016. Předání úvěrových peněz ze strany žalobkyně bylo stvrzeno na příjmovém pokladním dokladu z téhož dne. Ve smlouvě se společnost , právnická osoba, zavázala vrátit úvěrovou jistinu do 16. 1. 2021 včetně úroků ve výši 8 % ročně z úvěrové částky, což za 5 let poskytnutého úvěru představuje částku 200 000 Kč. Současně bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou úvěrové jistiny či sjednaného úroku z úvěrové částky je dlužník, tedy společnost , právnická osoba, , povinna uhradit žalobkyni jakožto věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Soud dále zjistil, že mezi původním dlužníkem , právnická osoba, a druhou žalovanou byla dne 20. 6. 2017 podepsána dohoda o převzetí předmětného dluhu, k níž dala žalobkyně předchozí písemný souhlas dne 23. 5. 2017. Druhá žalovaná tak nastoupila do pozice úvěrového dlužníka namísto původního dlužníka , právnická osoba, podle § 1888 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Emailovou zprávou ze dne 9. 4. 2021 vyrozuměla druhá žalovaná zástupkyni žalobkyně, že převzala závazek od původního úvěrového dlužníka. Za této situace shledal soud nedůvodnou obranu žalobkyně, že o převzetí dluhu se dozvěděla až v průběhu soudního řízení dne 21. 3. 2024 z vyjádření zástupce žalovaných, jehož přílohou byla předmětná dohoda o převzetí dluhu. A v důsledku toho pak okresní soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že námitka promlčení vznesená ze strany druhé žalované proti žalobnímu nároku je rozporná s dobrými mravy, když o převzetí dluhu ze strany druhé žalované se žalobkyně dozvěděla ještě v průběhu plynutí tříleté promlčecí lhůty běžící ode dne následujícího po splatnosti úvěrového dluhu, byť se do běhu promlčecí doby započítává ta část promlčecí doby, která uplynula předchozímu dlužníkovi (§ 609, § 619 odst. 1, § 629 odst. 1 o. z. a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1737/2009). Jelikož soud shledal námitku promlčení vznesenou ze strany druhé žalované vůči žalobnímu nároku za důvodnou, pokud jde o úvěrovou jistinu, úroky z úvěru a příslušenství představující zákonné úroky z prodlení, v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta vůči druhé žalované pro důvodně uplatněnou námitku promlčení. Vůči první žalované byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu z důvodu platně uzavřené smlouvy o převzetí dluhu ze dne 20. 6. 2017, z níž vyplývá, že první žalovaná nebyla ve sporu pasivně legitimována.3. Ve vztahu k smluvní pokutě uplatněné žalobkyní vůči druhé žalované ve výši 0,05 % denně z částky 700 000 Kč od 17. 1. 2021 do zaplacení z důvodu, že žalobkyni po splatnosti úvěrového dluhu nebyla vrácena ani úvěrová jistina 500 000 Kč, ani ji nebyl vyplacen sjednaný úrok z úvěru ve výši 200 000 Kč, učinil okresní soud závěr, že smluvní pokuta je samostatným majetkovým nárokem. V případě důvodně vznesené námitky promlčení dlužníkem vůči pohledávce z hlavního závazku pak platí, že pro promlčení práva zajišťovaného smluvní pokutou (zde úvěrové jistiny a úroku z úvěru) nelze soudem přiznat právo na zaplacení smluvní pokuty za dobu po uplynutí promlčecí doby, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2480/2007 z 29. 4. 2008. V rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2637/2008 však Nejvyšší soud zdůraznil, že je-li smluvní pokuta sjednána procentní sazbou ze stanovené částky za každý den prodlení (což je daný případ), pak vzniká věřiteli za každý den trvání prodlení samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas. , právnická osoba, případ to znamená, že pokud byl úvěrový dluh splatný nejpozději 16. 1. 2021, začala ode dne následujícího běžet tříletá promlčecí doba, která uplynula 15. 1. 2024. Ode dne následujícího nelze proto již smluvní pokutu z promlčeného hlavního závazku žalobkyni jako úvěrovému věřiteli přiznat. A protože i právo na smluvní pokutu se promlčuje v tříleté promlčecí době, lze přiznat žalobkyni smluvní pokutu z její strany uplatněnou v soudním řízení jen za období 3 roky zpětně před podáním žaloby, tedy od 25. 3. 2021. Z tohoto důvodu okresní soud přiznal žalobkyni smluvní pokutu vůči druhé žalované za období od 25. 3. 2021 do 15. 1. 2024 (výrok I napadeného rozsudku). Požadovala-li žalobkyně smluvní pokutu i za období od 17. 1. 2021 do 24. 3. 2021 a dále za období od 16. 1. 2024 do zaplacení, tato ji nebyla pro důvodně vznesenou námitku promlčení ze strany druhé žalované přiznána (část výroku II napadeného rozsudku).4. Okresní soud se dále neztotožnil s argumentací žalobkyně, že druhá žalovaná svůj dluh uznala v emailu ve svých zprávách ze dne 3. 11. 2022 a ze dne 9. 4. 2021, neboť nesplňují náležitosti uznání ve smyslu § 2053 o. z., šlo jen o příslib zaplacení. V uvedených dokumentech totiž sama druhá žalovaná výslovně nekonkretizovala dluh označením důvodu a jeho výše. Pokud pak v souvislosti s přísliby zaplacení ze strany druhé žalované žalobkyně namítala, že druhou žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, v té souvislosti okresní soud upozornil, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy nastává jen ve výjimečných případech, když by byla výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by pak zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva. Okresní soud vycházel z toho, že v řízení sice bylo prokázáno, že dohoda o převzetí dluhu druhou žalovanou od původního úvěrového dlužníka žalobkyni předána nebyla, v době jejího uzavření nebyla s ní seznámena, nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně jednoznačně projevila s budoucí dohodou o převzetí dluhu písemný souhlas dne 23. 5. 2017 ve formě jejího úředně ověřeného podpisu a následně přinejmenším v emailové komunikaci ze dne 9. 4. 2021 druhá žalovaná výslovně žalobkyni sdělovala, že závazek od původního úvěrového dlužníka , právnická osoba, sama převzala. Vzbuzovala-li snad emailová komunikace odehrávající se ještě před promlčením úvěrového dluhu, v níž byly přísliby zaplacení ze strany druhé žalované, v žalobkyni pochybnosti o tom, zdali došlo k převzetí dluhu, nic žalobkyni nebránilo ještě před promlčením dluhu se obrátit buď na původního úvěrového dlužníka či na druhou žalovanou s dotazem, zda dohoda o převzetí dluhu skutečně uzavřena byla a s kým. Za této situace okresní soud uzavřel, že nejde v daném případě o výjimečné okolnosti zakládající rozpor vznesené námitky promlčení ze strany druhé žalované vůči žalobnímu nároku s dobrými mravy.5. Pokud jde o ujednání o smluvní pokutě v úvěrové smlouvě, soud jej neshledal nepřiměřeným. Způsob výpočtu smluvní pokuty odpovídá hodnotě poskytnuté částky a předpokládaného zhodnocení ve formě úroků. Současně okresní soud přihlédl k tomu, že dlužníkem smluvní pokuty byl subjekt vystupující jako profesionál. Za dané situace okresní soud proto žalobkyni přiznal nárok na smluvní pokutu v plné výši za období, v němž tato nebyla promlčena, tedy od 25. 3. 2021 do 15. 1. 2024, když ujednání o smluvní pokutě v úvěrové smlouvě shledal platným.6. Proti výroku I, žalobě částečně vyhovujícímu o smluvní pokutu za výše citované období vůči druhé žalované, a tudíž i do výroku IV o nákladech řízení na něm závislého se včas odvolala druhá žalovaná. Má za to, že žalobkyně neuhradila soudní poplatek z žaloby na úhradu smluvní pokuty, a proto o tento nárok nevedla řádný spor. Dále má za to, že s ohledem na okolnosti případu je nárok na smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky 700 000 Kč nepřiměřeně vysoký. Již samotný úrok za poskytnutí půjčky ve výši 8 % byl v místě a čase úrokem, který převyšoval běžnou úrokovou míru, jež dle druhé žalované v roce uzavření smlouvy o úvěru byl