8 Co 392/2025-94 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“) uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 924,85 Kč spolu s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu do částky 10 103,53 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná spolu uzavřely úvěrovou smlouvu (, Anonymizováno, ), na základě které byl žalované poskytnut dne , datum, bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce ve výši 26 939 Kč, přičemž žalovaná se jej zavázala splácet minimální měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky. Přímo ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč, je svobodná, bydlí u rodičů, dosáhla základního vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Součástí smluvní dokumentace byly i úvěrové podmínky žalobkyně. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalobkyně neměla uzavřeny žádné splátkové či nesplátkové kontrakty, nedisponovala kreditními kartami. Uvedené žalobkyně prověřovala v externích registrech, , podezřelý výraz, . Žalovaná následně čerpala celkem částku 26 939 Kč, vrátila 24 014,15 Kč, s vrácením zbylé vyčerpané částky byla v prodlení, žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný ke dni , datum, . Z výpisu z běžného účtu žalované u , právnická osoba, . vyplynulo, že kromě zaměstnavatele žalobkyni zasílala peněžní prostředky ve prospěch účtu ještě , jméno FO, a , jméno FO, .3. Po právní stránce okresní soud věc hodnotil podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) a podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), v první řadě se pak zabýval otázkou platnosti smlouvy s ohledem na to, zda byla před jejím uzavřením žalobkyní dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované. Dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, neboť ji sice formálně zkoumala, avšak zjištěné výsledky vyhodnotila neúplně, v zásadě správně zjistila pouze příjmy žalované, výdajovou stránkou jejího finančního rozpočtu se však nezabývala, konkrétně vůbec nevěnovala pozornost tomu, co o výdajích uvedla žalovaná, která přiznala, že její výdaje činí 16 000 Kč, a co o nich vyplynulo z jejího běžného účtu, z něhož je patrné, že měsíční výdaje žalované činily 29 149 Kč. Zhodnocení relace příjmů a výdajů přitom okresní soud považoval z pohledu zkoumání úvěruschopnosti za zcela zásadní, neboť je třeba zajistit, aby nedošlo k nadměrnému zadlužování úvěrovaných, těm musí zbýt poté, co od příjmů jsou odečteny výdaje, dostatečné prostředky pro obživu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně pochybila v procesu prověřování úvěruschopnosti žalované, okresní soud zhodnotil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah toliko z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Výše bezdůvodného obohacení se pak rovná rozdílu žalovanou vyčerpané částky 26 939 Kč a jí vracenou částkou 24 014,15, činí tedy 2 924,85 Kč. Právě tuto částku pak okresní soud uložil žalované k zaplacení. Prokazatelně první výzvou k jeho vydání, která byla žalované doručena, byla až žaloba, do dispoziční sféry žalované se dostala dne , datum, . Od následujícího pracovního dne, tedy od , datum, , je tak žalovaná v prodlení s vydáním uvedeného bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne proto okresní soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení v tzv. zákonné výši (podle § 2 nařízení vlády č. 351/2023 Sb.). Ve zbytku žalobního návrhu žalobu zamítl.4. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaná byla ve věci sice převážně úspěšná, její úspěch činil 80,5 % předmětu řízení, avšak žádné náklady ji nevznikly, okresní soud proto rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.5. Žalobkyně podala proti výrokům II. a III. rozsudku okresního soudu odvolání, ve kterém vyslovila nesouhlas s tím, jak na zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval ZSÚ. Zásadní pochybení okresního soudu spatřovala v tom, že kvalifikoval úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. Uvedla, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím výpočtu maximálního limitu splátky, jehož hlavním účelem je zjistit, zda i po úhradě nezbytných měsíčních výdajů bude žadatel o úvěr schopen úvěr splácet. Uvedený výpočet aproboval za dostačující i Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , incidenční spisová značka, , , spisová značka, . Podle uvedeného rozhodnutí tento způsob vyhodnocení spolu s prověřením úvěrové historie dlužníka představuje spolehlivou variantu prověření příjmů a výdajů dlužníka z hlediska posouzení jeho úvěruschopnosti. Příjem žalované byl ověřován prostřednictvím výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, . Obecně, pakliže výše příjmů, které se podávají z účtu, je nižší, než jakou uvádí dlužník, přistupuje žalobkyně k dalšímu zkoumání úvěruschopnosti. Zde však byl příjem žalované podle výpisu z účtu dokonce vyšší než ten, který sama udávala, mohla si tak tvořit ještě i finanční rezervu. Z výpisu z bankovního účtu byly prověřeny i výdaje žalované, byť je velmi těžké zjistit, které výdaje jsou mandatorní a jaké jsou nahodilé. Žalobkyně si ve výpočtu pomáhá tím, že pro výdaje uvažuje částku životního minima. Částku 6 000 Kč, kterou žalovaná uvedla jako náklad na bydlení, je možno považovat, vzhledem k tomu, že žila u rodičů, za dostačující. Bylo též možno predikovat, že zbytné a jednorázové náklady bude žalovaná, po převzetí závazku z úvěrové smlouvy, redukovat (takto uzavřel v obdobné věci Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice v rozsudku ze dne 25.6.2025, č. j. 27 Co 141/2025-71). Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že zcela vyhoví žalobnímu návrhu, tedy žalované uloží zaplatit částku 13 028 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a dále s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 9 733,38 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 028,38 Kč od , datum, do zaplacení a dále aby jí byly přiznány náklady řízení před okresním i odvolacím soudem. Při jednání odvolacího soudu rozpor mezi zněním tohoto odvolacího návrhu, který byl formulován tak, jako by odvoláním byl napaden celý rozsudek okresního soudu, a tvrzením v odvolání, že napadá pouze výroky II. a III. rozsudku, upřesnila v tom smyslu, že se proti výroku I. neodvolává a napadá skutečně pouze výroky II. a III., které pro ni vyzněly nepříznivě.6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.7. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozhodnutí okresního soudu, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), včas (§ 204 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v mezích vytčených odvoláním, tedy ve výroku II. a III., spolu s řízením předcházejícím jejich vydání podle § 212 o. s. ř., § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro zjištění rozhodných skutečností, v zásadě v průběhu dokazování přečetl všechny žalobkyní označené listiny. Odvolací soud má za to, že okresní soud v procesu dokazování nepochybil. Odvolací soud zopakoval toliko důkaz v podobě výpisu z běžného účtu žalované, neboť naznal, že ve smyslu § 213 odst. 3 o.s.ř. lze z něj dospět ještě k dalším skutkovým zjištěním, než která učinil okresní soud.Z výpisu z běžného účtu žalované č. , č. účtu, vyplývá, že v období od , datum, (počátek doložených výpisů) do , datum, (výplata) činily příjmy žalované 20 287 Kč (z toho výplata 10 687 Kč, zbytek platby , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ), výdaje 15 868,41 Kč, v období od , datum, do , datum, byly příjmy 12 519 Kč (v té době nepřišla žalované na účet výplata), výdaje 40 883,52 Kč, v období od , datum, do další výplaty činily příjmy 27 158 Kč, výdaje 28 708,67 Kč.Z úvěrové smlouvy „, Anonymizováno, č. , hodnota, “ ze dne , datum, se podává, že měsíční výdaje žalované, mimo výdajů na bydlení, jsou představovány částkou 10 000 Kč.9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 věta první při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména